Je toliko jeden stav, při němž žádost blaha může býti splněna,
stav, při němž všecky bytosti žily pro blaho ostatních a
milovaly ostatní více než sebe.
Co jest účelem života lidského Otázka tato jest základ
ním kamenem filosofické soustavy Tolstého. Uspokojuje-
me-li egoisticky, vyhledávajíce totiž pro sebe bohatství,
slávu, pohodlí života, lásky, může státí, okolnosti
utváří tak, nelze upospokojiti tohoto přání.
I.
Jaká přání mohou vždy býti uspokojena, nehledě vnějším
. Tolstoj. Tak
dochází Tolstoj altruismu: Jelikož dosažení slasti egoismcm
je nemožno (doklad »Smrt Ivana Iljiče«), nutno sídlo její po
ložití altruismu. boj blaho nerozmnožuje,
je jisto.
Miluj bližního více než sebe sama.
Patrno toho, docházíme tak nesrovnalosti: člověk
chce blaho dochází boji.
Z toho následuje, všecky nesčíslné bytosti světa pro do
sažení svého vlastního blaha jsou hotovy každou minutu za-
hubiti člověka zkrátka všeobecný vzájemný boj. Jedině tehdy by
Člověk počtu jejich došel toho blaha, němž touží. Avšak každá ostatních bytostí rovněž ta
kový cíl, chce svému blahu pro blaho hotova zba-
viti bláha třeba života kteroukoli bytost jinou, člověka. Kristus.STUDIE TOLSTÉM 393
Následující kapitoly mají účel vytknouti hlavní body
filosofie Tolstého nehledíc tomu, patří-li ethiky socio
logie snad metafysiky nebo náboženství. Touha blahu je
však člověka nevyhladítelná nemůže býti ukojena ani
snad představou blaha budoucím nějakém životě (za hro
bem). Tolstoj odpovídá
k takto: Člověk žije jedině proto, aby bylo dobře,
pro své blaho. Necítí-li člověk sobě touhy blahu, ne
cítí, žije. Egoism vůbec jakožto snaha osobním blahu obsa
huje sobě spor: můj osobní život osobní blaho je
nutně zlo nesmysl; neboť jím ničí blaho ostatních. Tedy: tato
přání jsou nezákonitá, ale není nezákonitá potřeba štěstí.
Altruism?
Miluj bližního jako sebe saméhô.
Proto nutno, praví Tolstoj, zříci blaha osobního. konec pak
chceme shrnouti přehlednou soustavu. Tak jest tomu, chce-li dosíci blaha člověk cestou
egoismu, chce-li dosíci rozkoší osobních. tom záleží štěstí žiti pro druhé,< praví
Tolstoj již 1852 ústy Oljeninovými Kozácích podává
stručně argumentaci shora položenou těmito slovy: >Člověku
vrozena touha štěstí; jest tudíž zákonitá
