ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 401 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
konec pak chceme shrnouti přehlednou soustavu. boj blaho nerozmnožuje, je jisto. tom záleží štěstí žiti pro druhé,< praví Tolstoj již 1852 ústy Oljeninovými Kozácích podává stručně argumentaci shora položenou těmito slovy: >Člověku vrozena touha štěstí; jest tudíž zákonitá. Miluj bližního více než sebe sama. Proto nutno, praví Tolstoj, zříci blaha osobního. Egoism vůbec jakožto snaha osobním blahu obsa­ huje sobě spor: můj osobní život osobní blaho je nutně zlo nesmysl; neboť jím ničí blaho ostatních. Altruism? Miluj bližního jako sebe saméhô. Tak jest tomu, chce-li dosíci blaha člověk cestou egoismu, chce-li dosíci rozkoší osobních. Tak dochází Tolstoj altruismu: Jelikož dosažení slasti egoismcm je nemožno (doklad »Smrt Ivana Iljiče«), nutno sídlo její po­ ložití altruismu. Kristus. Avšak každá ostatních bytostí rovněž ta­ kový cíl, chce svému blahu pro blaho hotova zba- viti bláha třeba života kteroukoli bytost jinou, člověka. Patrno toho, docházíme tak nesrovnalosti: člověk chce blaho dochází boji. Co jest účelem života lidského Otázka tato jest základ­ ním kamenem filosofické soustavy Tolstého. Tolstoj. I. Tolstoj odpovídá k takto: Člověk žije jedině proto, aby bylo dobře, pro své blaho.STUDIE TOLSTÉM 393 Následující kapitoly mají účel vytknouti hlavní body filosofie Tolstého nehledíc tomu, patří-li ethiky socio­ logie snad metafysiky nebo náboženství. Jedině tehdy by Člověk počtu jejich došel toho blaha, němž touží. Touha blahu je však člověka nevyhladítelná nemůže býti ukojena ani snad představou blaha budoucím nějakém životě (za hro­ bem). Jaká přání mohou vždy býti uspokojena, nehledě vnějším . Je toliko jeden stav, při němž žádost blaha může býti splněna, stav, při němž všecky bytosti žily pro blaho ostatních a milovaly ostatní více než sebe. Z toho následuje, všecky nesčíslné bytosti světa pro do­ sažení svého vlastního blaha jsou hotovy každou minutu za- hubiti člověka zkrátka všeobecný vzájemný boj. Tedy: tato přání jsou nezákonitá, ale není nezákonitá potřeba štěstí. Necítí-li člověk sobě touhy blahu, ne­ cítí, žije. Uspokojuje- me-li egoisticky, vyhledávajíce totiž pro sebe bohatství, slávu, pohodlí života, lásky, může státí, okolnosti utváří tak, nelze upospokojiti tohoto přání