Staří krajináři oživovali své krajinky obyčejně nějakou
stafáží.
Mohly-liž krajiny Boecklinovy zroditi jiné bytosti než ty,
kterými jsou oživeny? Necítíte-li pozorujíce obrazy Puvis de
Chavannesovy, jeho zříceniny usmívají jako Musy lašku
jící kolem nich, štíhlé stromy touží vznésti výše
jako světci proroci snící jejich pňů? obraze >Ro-
dina rybářova* sdílí moře klidný oddech rybářské rodiny,
jakoby bylo také jejím členem, obraze >Marnotratný
syn< puklý, vyhnilý, sešlý strom teskní tím otrhaným pa
sákem, obraze >Svatá Jenovefa bdící nad spícím mě
stem* nálada světice nálada spícího města splývají je
dinou vystupují nebesům přímo tiše jako dým obět
ního oltáře Ábelova třeba upozorňovali, jakým kouzlem
náladové harmonie dýší některé obrazy Maxe Švabinského?
. Druhé
proti prvému znamená opačný postup duchové tvorbě umě
leckého díla, ale výsledek týž, tentýž náladový souhlas
vylíčené osoby vylíčeným okolím. Jeho krajina
(nebo interieur) přijímá náladu živých bytostí, jimž slouží za
dějiště, nebo naopak (zvláště obrazů mystických), zobrazené
bytosti jsou jen zosobněním nálady okolní krajiny. Proto dává moderní krajinář
přednost krajině prostší, poněvadž může snáze vtisknouti
svou náladu než krajině romantické, bizarrní, pitoreskní, brá
nící jeho snaze bohatstvím rozmanitostí svých tvarů a
barev silou jimi vyvolaných dojmů. Tak stává nálada
uměleckým prostředkem, jenž činí krajináře, portretisty
mrtvé hmoty, bezduché přírody lyrika umění malířského.
Mezi výtvory dnešních krajinářů naleznete vskutku kra
jinky zcela sličné vlídně osvětlené, jejichž tesknou náladu
dovedete vysvětlili pouze tím, zobrazila tesknící duše
umělcova.
Nejsou-li některé krajinky Kavanovy, Hudečkovy, Kalvodovy,
Slavíčkovy jiných našich mladších krajinářů lyrickými
básněmi? —
Užívá-li krajinář nálady jako prostředku uměleckého
k vyjádření jistých stavů vlastní duše, blíží malíř dějů
v tom ohledu zase způsobu básníka epického. Nějaký člověk kráčel polemi, laňka vykukovala
z houští, pták napájel lesního praménku. Krajinář dnešní
nespokojuje již tímto povrchním oživením užívá pro
středku mnohem mocnějšího: oduševňuje vlastní náladou.398 KAREL SCHRINPFLUG:
černých skeletů uvidím klidné spáče, odpočívající rušném
létě hlubokým spánkem sbírající síly novému létu. duši
si odnáším obraz, jejž bych nazval >Sladké sny Zimy<, >Tu-
šení Zimy< podobně.
Kus jeho duše vznáší neviditelně nad krajinou mluví
k nám jejími rysy barvami
