Postava tím zceluje,
nabývá vniterné síly povaze její pramenící, ale přes vše na
.DiVadlo.
Ke Kecalovi >Prodané nevěsty* přidružil pan Heš dalších
dvou pohostinských hrách Mefista Gounodova »Fausta Mar-
kétky« Sarastra Mozartovy »Kouzelné flétny*. Velebná síla
slova Sarastrova, neseného mohutnou hudební myšlenkou, tu
jediným činitelem mocně působivým svou přesvědčivou výrazností,
jestliže Mefistu obě stránky výkonu, herecká pěvecká, vý
bornou jakostí svou mohly spojití dokonalý soulad rovno
váhy, byla při Sarastrovi popředí stránka pěvecká třebas
volba vážné role bassu buffa zprvu překvapila, děkujeme jí
přece, slyšeli jsme výborný výrazný zpěv, účastnili jsme
se hodu ryzího pěveckého umění operního. Vyzdvihuje
při něm nejvýš momenty, nichž ukazuje Mefisto své
hrůzné, upíří démoničnosti, sarkastický smích rezavý výsměch,
ten agilnější živel povaze Mefistově jen letmo jeví jeho
tváři zní jeho slova ještě formě tužší, zhuštěnější,
k démonické charakteristice těsně lnoucí. Sarastro celku
málo vděčná úloha pro rozeného herce, jakým pan Heš, neboť
nedává příležitosti nějaké hybnější dramatické akci: vše po
hybuje velkých, klasicky čistých liniích průzračnosti téměř
naivní, jakými své postavy dovede obestříti Mozart.
Minulých čtrnácte dnů přineslo ještě další pohostinské hry
a pana PlaŠka, jenž debutoval >Daliboru* jako Vladislav
a zpíval sympatickým vydatným barytonem oratorním zpěvu
pevně nekolísavé pohybujícím pak podruhé vystoupil úloze
zápasníka Escamilla Bizetově »Carmeně<, při čemž vadila však
značně neurovnanost gest rozptýlivost hry nikterak nesrov
návající grandezzou Španěla příliš nemístně deklamatorní
tón, jakým přednášel též eminentně zpěvné partie Escamillovy
— což nepochybně pouhý nedostatek sběhlosti mladého pěvce
na scéně; pana Florjanského titulní úloze »Dalibora* čeř-
.široké vrstvy nepůsobí tak bezprostřednými dojmy jako tradiční
Mefisto elegán opery Gounodovy, plný humoru vtipu, kterými
vládne lidem. Jako Sarastro »Kouzelné flétně* upozornil na
sebe host nejprve svou maskou, věrnou kopií portrétistů hlavu
Kristovu idealisujících, která patrně užší souvislosti Schikane-
drovým textem Mozartovy opery, němž Sarastro represen
tantem ideálů svobodného zednářstva, nežli českou úpravou
mythické látky staroegyptské Novotného. Jeho Mefisto
odchyluje obvyklého podání značnou měrou nebo spíše:
pan Heš rýsuje ďábelský jeho profil základu odlišně
