ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 388 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Vyzdvihuje při něm nejvýš momenty, nichž ukazuje Mefisto své hrůzné, upíří démoničnosti, sarkastický smích rezavý výsměch, ten agilnější živel povaze Mefistově jen letmo jeví jeho tváři zní jeho slova ještě formě tužší, zhuštěnější, k démonické charakteristice těsně lnoucí. Sarastro celku málo vděčná úloha pro rozeného herce, jakým pan Heš, neboť nedává příležitosti nějaké hybnější dramatické akci: vše po­ hybuje velkých, klasicky čistých liniích průzračnosti téměř naivní, jakými své postavy dovede obestříti Mozart. Postava tím zceluje, nabývá vniterné síly povaze její pramenící, ale přes vše na . Jeho Mefisto odchyluje obvyklého podání značnou měrou nebo spíše: pan Heš rýsuje ďábelský jeho profil základu odlišně.DiVadlo. Jako Sarastro »Kouzelné flétně* upozornil na sebe host nejprve svou maskou, věrnou kopií portrétistů hlavu Kristovu idealisujících, která patrně užší souvislosti Schikane- drovým textem Mozartovy opery, němž Sarastro represen­ tantem ideálů svobodného zednářstva, nežli českou úpravou mythické látky staroegyptské Novotného. Velebná síla slova Sarastrova, neseného mohutnou hudební myšlenkou, tu jediným činitelem mocně působivým svou přesvědčivou výrazností, jestliže Mefistu obě stránky výkonu, herecká pěvecká, vý­ bornou jakostí svou mohly spojití dokonalý soulad rovno­ váhy, byla při Sarastrovi popředí stránka pěvecká třebas volba vážné role bassu buffa zprvu překvapila, děkujeme jí přece, slyšeli jsme výborný výrazný zpěv, účastnili jsme se hodu ryzího pěveckého umění operního. Minulých čtrnácte dnů přineslo ještě další pohostinské hry a pana PlaŠka, jenž debutoval >Daliboru* jako Vladislav a zpíval sympatickým vydatným barytonem oratorním zpěvu pevně nekolísavé pohybujícím pak podruhé vystoupil úloze zápasníka Escamilla Bizetově »Carmeně<, při čemž vadila však značně neurovnanost gest rozptýlivost hry nikterak nesrov­ návající grandezzou Španěla příliš nemístně deklamatorní tón, jakým přednášel též eminentně zpěvné partie Escamillovy — což nepochybně pouhý nedostatek sběhlosti mladého pěvce na scéně; pana Florjanského titulní úloze »Dalibora* čeř- .široké vrstvy nepůsobí tak bezprostřednými dojmy jako tradiční Mefisto elegán opery Gounodovy, plný humoru vtipu, kterými vládne lidem. Ke Kecalovi >Prodané nevěsty* přidružil pan Heš dalších dvou pohostinských hrách Mefista Gounodova »Fausta Mar- kétky« Sarastra Mozartovy »Kouzelné flétny*