A proto Schultze VII. věc
je hrozně jednoduchá. pochází odtud, prostí živočichové
nejsou vědomi své osobitosti složití živočichové nevěří
teprve život individuální proto necení ani ani oni
svůj život tedy život jiných bytostí příliš vysoko.*
Schultze VII.*
Směje poslouchá jako čapí klepání ovšem
nikoli docela tak. >Rhinoceros! Rhinoceros!* řve.
Krev chci, prokletou krev holoty! proto musí býti
Rakkóx toho nelze, bohužel, změniti roztrhán jako
trhá jestřáb holubici.)
A
. Na
počátku tvor ukrutný touží ničení konci zase.
♦
(Příště konec. nepochybně můj osud, abych žil stále stadiu
zlosti. 379
knír, jej mohl dvěma prsty stěží obemknouti.
Toužím tom, abych byl sražen nabyl tak práva po-
pustiti uzdu své záludné prchlosti.RAKKÓX, BIUONÁŘ. při tom ještě směju. Jiní lidé trpí vodnatelností však trpím vzteklostí. Na
to však uklidní chladne, jde schůze propuštěných
eniů, přemlouvá je, aby vystěhovali ním Číny po-
tvali tam císaře čínského proti obecně nebezpečnému Rak-
cóxovi, jedná neaffektovaně jako tiché lesní jezero. Oslové tomu ovšem nerozumějí.
Ze zlosti stal jsem dokonce humoristou milost-
nosti.
»Prostá zvířata lidské děti,* pokračuje Schultze, >jsou
spíše vraždění nakloněny nežli rozkošem vyvinutý,
zdravý člověk taktéž. zlostný, neboť živočichem, jenž
dosáhl nejvyššího stupně vývoje.
>Je vlastně,* mluvil svým koženým stěnám, »na
prostý nesmysl, zlobím-li pro toho Rakkóxe, neboť ho
nepotřebuji.
Shromáždění jdou velikým Schultzem; všichni jedou
lejbližším rychlíkem Číny. přece zlobím. Moje logika vždy ničící. skřípal zuby melodicky
sice, ale přece jemně. Sotva se
vzdálil Sedmý svého pokoje koženými stěnami, cuchal
knír všemi desíti prsty tak prudce, jednotlivé vousy vy
padávaly kolem poletovaly. Bylť jsem zlostným na
rození, ačkoli jsem nikdy neměl podstatnou příčinu zlosti. měl při tom svých několik mono
logů byl monologům zvyklý.
A pak směje jako smějí šíleni ústavech. Největší geniálnost totiž
proto zde, aby lidské plémě bylo vydáno posměch štváno. zaskuhrá jako divoké zvíře, bije oběma
pěstmi malého kávového stolku, sesuje jako stará
škatule klobouky. pohlédne zase své kožené stěny svůj
kožený nábytek jemně tlačené věci raduje se, že
vězí tak docela mezi starými zvířecími kožemi; jemu jsou
všecky bestie tak pořádně sympatickými
