Ze zlosti stal jsem dokonce humoristou milost-
nosti. 379
knír, jej mohl dvěma prsty stěží obemknouti. přece zlobím.
Toužím tom, abych byl sražen nabyl tak práva po-
pustiti uzdu své záludné prchlosti. Sotva se
vzdálil Sedmý svého pokoje koženými stěnami, cuchal
knír všemi desíti prsty tak prudce, jednotlivé vousy vy
padávaly kolem poletovaly. Bylť jsem zlostným na
rození, ačkoli jsem nikdy neměl podstatnou příčinu zlosti.*
Směje poslouchá jako čapí klepání ovšem
nikoli docela tak. Moje logika vždy ničící. věc
je hrozně jednoduchá. pohlédne zase své kožené stěny svůj
kožený nábytek jemně tlačené věci raduje se, že
vězí tak docela mezi starými zvířecími kožemi; jemu jsou
všecky bestie tak pořádně sympatickými. skřípal zuby melodicky
sice, ale přece jemně. měl při tom svých několik mono
logů byl monologům zvyklý. Na
to však uklidní chladne, jde schůze propuštěných
eniů, přemlouvá je, aby vystěhovali ním Číny po-
tvali tam císaře čínského proti obecně nebezpečnému Rak-
cóxovi, jedná neaffektovaně jako tiché lesní jezero.
>Je vlastně,* mluvil svým koženým stěnám, »na
prostý nesmysl, zlobím-li pro toho Rakkóxe, neboť ho
nepotřebuji.
♦
(Příště konec. zlostný, neboť živočichem, jenž
dosáhl nejvyššího stupně vývoje. zaskuhrá jako divoké zvíře, bije oběma
pěstmi malého kávového stolku, sesuje jako stará
škatule klobouky. nepochybně můj osud, abych žil stále stadiu
zlosti. Oslové tomu ovšem nerozumějí.
A pak směje jako smějí šíleni ústavech. Jiní lidé trpí vodnatelností však trpím vzteklostí. pochází odtud, prostí živočichové
nejsou vědomi své osobitosti složití živočichové nevěří
teprve život individuální proto necení ani ani oni
svůj život tedy život jiných bytostí příliš vysoko.
Shromáždění jdou velikým Schultzem; všichni jedou
lejbližším rychlíkem Číny. Na
počátku tvor ukrutný touží ničení konci zase.
Krev chci, prokletou krev holoty! proto musí býti
Rakkóx toho nelze, bohužel, změniti roztrhán jako
trhá jestřáb holubici.RAKKÓX, BIUONÁŘ. při tom ještě směju. >Rhinoceros! Rhinoceros!* řve.*
Schultze VII.
»Prostá zvířata lidské děti,* pokračuje Schultze, >jsou
spíše vraždění nakloněny nežli rozkošem vyvinutý,
zdravý člověk taktéž. Největší geniálnost totiž
proto zde, aby lidské plémě bylo vydáno posměch štváno.
A proto Schultze VII.)
A
