<
Kazimír Stummel zamlčel usmíval se.378 PAUL schebrbart:
Chceme-li stavětí větších rozměrech, doporučuje užiti
stávající přírody tak, konec vypadá, jako bychom
původně stávající přírodu taktéž byli spoluvytvořili. Jak bylo, kdybyste, pane
Rakkóxi, byl nakloněn proměniti nikoli pouze jednotlivé části
skály nýbrž jedenkráte zkoušku celou skálu hora
dolů umělecké dílo architektonické? bylo něco
opravdu velikého pobádalo příští pokolení, aby pro
měnila nejbližších stoletích veškeren povrch zeměkoule ve
velké, kompaktní architektonické, umělecké dílo. Rakkóx. vypadal hubeně jako chrt měl tak silm
. personál od
dělení sešílel téměř; tři vrchní geniové musili býti hned p™
nebezpečné zuření dodáni ústavu.
Schultze VII. Uraďte panem Kazi
mírem Stummlem. Rakkóxovi připadal Stummel tak sympatickým. Ale slyšel jsem, obyčejně
také nehledíte tak příliš zle humor při velkých podnicích.
Rakkóx usmíval rovněž, myslil podmořské státy
svého vrchního genia Schultze VIL měl pojednou dojem,
že tento Kazimír Stummel rozumněji jedná, nežli všichni něho
zaměstnaní geniové vrchní geniové. Styliso-
vání větších skalních partií pro architekta větší cenu,
nežli provádění obvyklých staveb zděných, jež mají tvořiti
kontrast poměry terrainu.
Schultze VII. Rak
kóx.
Stummlovi vstoupily velké slzy radosti obou očL
Energický bilionář telegrafuje ihned řiditeli svého obchod
ního oddělení: >Zakoupit rychle účelům stavebním malé
pohoří, pokud možno ledovci. Ode
vzdejte úřad svůj obratem panu Kazimíru Stummlovi.* Tak zněla Rakkóxova stručná od
pověď. Ten chlap nabobovi
imponoval: »Architektonická výstavba skály může vašeho
vedení býti započata. dělal, jakoby věc netýkala. má
ovšem pokládáno býti žert. Sám jste také příštího čtvrtletí propuštěn.
Řiditel Rakkóxova oddělení pro vynálezy padl, obdržev
tento závažný telegram, pod svůj psací stůl.
Leč hodinu později telegrafoval opět řiditeli svého
oddělení pro vynálezy sice tento závažný telegram:
>Dejte hned dvěma stům geniů vrchních geniů vý
pověď.«
Když sluha telegram napsal, vstal nejmocnější člověk
na zemi tak klidně, jakoby nic nebylo stalo, potřásl Stum
mlovi oběma rukama odešel rychle dveřmi pavích per,
že šosy kabátu ním poletovaly. pře*
věděl velmi dobře, byla bez jeho přičinění katastrofa zce
nemožnou; ale jeho soudruzi tom nevěděli, poněvadž řidit
tajil vše, bylo důležité
