»Dobrý den, pane Stummle!* praví Rakkóx, vcházeje
rychle otevřenými dveřmi pavích per, podá Stummlovi ruku
a prosí přívětivě, aby posadil sesli slonoviny. Dřívější knížata země
byla příliš chudá, aby mohla pracovati větším slohu. nemluvte jen kul
tuře, vypadá tak lidumilně. Leč pokračujte klidně po
slouchám velmi pozorně.*
A Stummel, nezmaten, pokračuje: »Knížata země doku
mentovala svoji existenci vždy kolosálními stavbami.
. Stummel diví přece
trochu, ačkoliv nezdá strop dostatečně rozčleněn.
Nezná ještě toho pána. Vaše
bohatství však, pane Rakkóxi, dovoluje vám, abyste vzal na
mušku grandiosní ano, dobrodružné pohádkovité. Musí
tudíž býti také vašem zájmu, abyste vytvořil kolosální
díla architektonickým charakterem. Byl jsem vždy vydán posměch
a soudilo se, tím dělá něco pro radost pro lid
nejsem nadšen, dejte jen kulturou pokoj. Stoly achátů
s vyřezáváním chrysolitu všemožných tvarech. Nová zařízení,
jež jsou pro lidstvo nutným činitelem vývoje, prorazí dráhu
také bez mého přičinění.
Stummel vzchopí, vykoktá nejprve nejsrdečnějšf dík
za přijetí počne plynně německy:
>Pane Rakkóxi, let sledoval jsem činnost vašeho od
dělení pro vynálezy čilým zájmem byl jsem údivu, že
vám bylo doporučováno provedení tolik zbytečných my
šlenek. Denní zprávy tisku pomalu mne dráždily. pak ko
berce pracované pomocí mikroskopu miliony taju
plných znamení! tak poutavě komponované, sněhové
květy celého světa nejsou ničím proti tomu. Všecko
jen tak pološeru osvětleno pouze okny rubínového
skla, jež jsou rozdělena nepravidelně různých velikostech
po stranách klenutém stropu. Ostnaté šedé vásy
z korálů, sahající téměř stropu každý tisíců ostnů
s malým, lesknoucím smaragdem špičce. Dobře-Ii
jsem vám porozuměl, záleží vám pouze tom, abyste ta
kové myšlenky prováděl, jež sledují závažné uspíšení kultury
a spolu vypočteny jsou větší rozměry. Židle řezané slono
viny měkkým hedvábným tkanivem.RAKKÓX, BILIONÁŘ. Nadchnul jsem přece pro zlepšení
poměrů obytných ale myslíte, při tom nějak
vyšli vstříc? směšno! Pro většinu lidí prasečí chlív
jako byt něco přirozeného. 377
nejjemnější tepané ornamenty zlata mezi tím. Tenké skleněné
sloupy, mající uvnitř nejjemnější barevné kostky svítící,
jdeme-li mimo, jako kaleidoskopu.<
Rakkóx přerušil mladého muže poznamenal: »To po
slední rozměrech zcela správné. Nejsem však lidumil, dav ne
jednal mnou dosti jemně
