Stummel vzchopí, vykoktá nejprve nejsrdečnějšf dík
za přijetí počne plynně německy:
>Pane Rakkóxi, let sledoval jsem činnost vašeho od
dělení pro vynálezy čilým zájmem byl jsem údivu, že
vám bylo doporučováno provedení tolik zbytečných my
šlenek. 377
nejjemnější tepané ornamenty zlata mezi tím. Nejsem však lidumil, dav ne
jednal mnou dosti jemně. Denní zprávy tisku pomalu mne dráždily. Židle řezané slono
viny měkkým hedvábným tkanivem. Leč pokračujte klidně po
slouchám velmi pozorně. nemluvte jen kul
tuře, vypadá tak lidumilně. Byl jsem vždy vydán posměch
a soudilo se, tím dělá něco pro radost pro lid
nejsem nadšen, dejte jen kulturou pokoj. Ostnaté šedé vásy
z korálů, sahající téměř stropu každý tisíců ostnů
s malým, lesknoucím smaragdem špičce.<
Rakkóx přerušil mladého muže poznamenal: »To po
slední rozměrech zcela správné. pak ko
berce pracované pomocí mikroskopu miliony taju
plných znamení! tak poutavě komponované, sněhové
květy celého světa nejsou ničím proti tomu.*
A Stummel, nezmaten, pokračuje: »Knížata země doku
mentovala svoji existenci vždy kolosálními stavbami.
. Stoly achátů
s vyřezáváním chrysolitu všemožných tvarech. Nová zařízení,
jež jsou pro lidstvo nutným činitelem vývoje, prorazí dráhu
také bez mého přičinění. Musí
tudíž býti také vašem zájmu, abyste vytvořil kolosální
díla architektonickým charakterem.
»Dobrý den, pane Stummle!* praví Rakkóx, vcházeje
rychle otevřenými dveřmi pavích per, podá Stummlovi ruku
a prosí přívětivě, aby posadil sesli slonoviny.
Nezná ještě toho pána. Dobře-Ii
jsem vám porozuměl, záleží vám pouze tom, abyste ta
kové myšlenky prováděl, jež sledují závažné uspíšení kultury
a spolu vypočteny jsou větší rozměry. Stummel diví přece
trochu, ačkoliv nezdá strop dostatečně rozčleněn. Dřívější knížata země
byla příliš chudá, aby mohla pracovati větším slohu. Tenké skleněné
sloupy, mající uvnitř nejjemnější barevné kostky svítící,
jdeme-li mimo, jako kaleidoskopu. Všecko
jen tak pološeru osvětleno pouze okny rubínového
skla, jež jsou rozdělena nepravidelně různých velikostech
po stranách klenutém stropu. Vaše
bohatství však, pane Rakkóxi, dovoluje vám, abyste vzal na
mušku grandiosní ano, dobrodružné pohádkovité.RAKKÓX, BILIONÁŘ. Nadchnul jsem přece pro zlepšení
poměrů obytných ale myslíte, při tom nějak
vyšli vstříc? směšno! Pro většinu lidí prasečí chlív
jako byt něco přirozeného
