* Téhož původu bude asi >pogitzen« (chvěti strachy) rakousko-
bavorského nářečí.
♦♦♦ Odtud také mnohá příjmení místního obyvatelstva jako Grainz,
Kreinz, Grantzer pod.
A duch ten jmenuje »Zimitzgeist« jeho bydliště »Die
Zimitz«. Ale kroje zvyky jsou namnoze do
dnes slovanské.
V celé Solní Komoře vykonávají sedláci státních lesích
služebnost sekání chvoje chrastí stelivo pro svůj do
bytek salaších. potok slove ještě dnes Zlanbach. 375
lese, tedy zcela mimo obvod zde vytčený, okolí Eisenachu,
nazývají sedláka brusinky >Bruinschnetzen« vsi
Ruhle, dvanáct kilometrů Eisenachu, volají při náhlém
leknutí: Bôgen! můj bože!) celém tomto kraji
slaví neděli Laetare ^vynášení Smrti
* rybníka vlas
tímže způsobem, jako kdekoliv Moravě, neboť jak
tvrdí není jim třeba více »bóhzen« (báti se)
* mrazů,
je-li Smrt čili Zima utopena. tam vynášejí Smrt neděli Judica), ženy
nosí bud franský čepec nebo »vendskou holubičku
*
, podobně
jako Plzeňsku, praví Kollárovi netopýři.
.
Také Horní Střední Franky dnešním Bavorsku pa
třily kdysi terra Slavorum, přece tam není toho více
památek místopisných.
Patrné zbytky upomínky někdejší slovanské oby
vatelstvo lze pozorovati hornorakouské solnohradské
t zv.
** Nejeden právník proto asi divil, proč náš lesní zákon pro
hlašuje lesní pych >das Anlachen der Bäume*. Chrastí nazývá tam >Grass« čili
»Krasset«, sekání jeho »grassen«.
**
Hranice rakousko-salcpurské (poblíže průsmyku »Gschůtt«
l vsi Gosau) sluje »Auf der Granitz
* ,
*** samé zajisté vý-
azy, jež nebyly importovány odjinud. hallstadtského jezera ústí potok, němž tamní
obyvatelé vypravují, jeho březích pradávných
dob vařila také sůl. Solní Komoře, území zdánlivě věků německém. Bydlí ledové jeskyni vysoké hoře,
odkud sníh nikdy nesejde kam lidská noha nevkročí.SLAVISMY NĚMČINĚ. dwornaica svět
nice j. Přímo pře
kvapující výraz >Jezůk« Zunge nejbližším okolí No-
rimberka užívaný! celém Bavorsku jsou ještě běžná slova
>Pablatsche« budova spadnutí, »Babe« nebo >Waberl«
= stará žena, >Badwabe« lázeňská, Durnz nebo Dtlrnitz =
jídelna, komnata slov, dvornica, polab. Lesní parcely jednotlivcům
za tím účelem přikázané nazývají pak >Gelache« nebo
»Gelacke«, slov, líha (původně Ijaha, česky lízá) arbo-
rum incisio, rabuše; lízy stromů řezati jest »anlachen«.
Pisatel této stati dal Išlu školních dětí vypravovat!
místní pověsti pohádky, mezi jinými také jednu jistém
horském duchu, který jeví neobyčejnou podobu krkonoš
ským Rýbrcoulem
