Také Horní Střední Franky dnešním Bavorsku pa
třily kdysi terra Slavorum, přece tam není toho více
památek místopisných.SLAVISMY NĚMČINĚ. hallstadtského jezera ústí potok, němž tamní
obyvatelé vypravují, jeho březích pradávných
dob vařila také sůl.
Pisatel této stati dal Išlu školních dětí vypravovat!
místní pověsti pohádky, mezi jinými také jednu jistém
horském duchu, který jeví neobyčejnou podobu krkonoš
ským Rýbrcoulem.
A duch ten jmenuje »Zimitzgeist« jeho bydliště »Die
Zimitz«.
Patrné zbytky upomínky někdejší slovanské oby
vatelstvo lze pozorovati hornorakouské solnohradské
t zv.
♦♦♦ Odtud také mnohá příjmení místního obyvatelstva jako Grainz,
Kreinz, Grantzer pod.
. Solní Komoře, území zdánlivě věků německém. Lesní parcely jednotlivcům
za tím účelem přikázané nazývají pak >Gelache« nebo
»Gelacke«, slov, líha (původně Ijaha, česky lízá) arbo-
rum incisio, rabuše; lízy stromů řezati jest »anlachen«.
**
Hranice rakousko-salcpurské (poblíže průsmyku »Gschůtt«
l vsi Gosau) sluje »Auf der Granitz
* ,
*** samé zajisté vý-
azy, jež nebyly importovány odjinud. Ale kroje zvyky jsou namnoze do
dnes slovanské.
** Nejeden právník proto asi divil, proč náš lesní zákon pro
hlašuje lesní pych >das Anlachen der Bäume*. dwornaica svět
nice j.
V celé Solní Komoře vykonávají sedláci státních lesích
služebnost sekání chvoje chrastí stelivo pro svůj do
bytek salaších.
* Téhož původu bude asi >pogitzen« (chvěti strachy) rakousko-
bavorského nářečí. Přímo pře
kvapující výraz >Jezůk« Zunge nejbližším okolí No-
rimberka užívaný! celém Bavorsku jsou ještě běžná slova
>Pablatsche« budova spadnutí, »Babe« nebo >Waberl«
= stará žena, >Badwabe« lázeňská, Durnz nebo Dtlrnitz =
jídelna, komnata slov, dvornica, polab. tam vynášejí Smrt neděli Judica), ženy
nosí bud franský čepec nebo »vendskou holubičku
*
, podobně
jako Plzeňsku, praví Kollárovi netopýři. potok slove ještě dnes Zlanbach. Bydlí ledové jeskyni vysoké hoře,
odkud sníh nikdy nesejde kam lidská noha nevkročí. Chrastí nazývá tam >Grass« čili
»Krasset«, sekání jeho »grassen«. 375
lese, tedy zcela mimo obvod zde vytčený, okolí Eisenachu,
nazývají sedláka brusinky >Bruinschnetzen« vsi
Ruhle, dvanáct kilometrů Eisenachu, volají při náhlém
leknutí: Bôgen! můj bože!) celém tomto kraji
slaví neděli Laetare ^vynášení Smrti
* rybníka vlas
tímže způsobem, jako kdekoliv Moravě, neboť jak
tvrdí není jim třeba více »bóhzen« (báti se)
* mrazů,
je-li Smrt čili Zima utopena
