Patrné zbytky upomínky někdejší slovanské oby
vatelstvo lze pozorovati hornorakouské solnohradské
t zv. hallstadtského jezera ústí potok, němž tamní
obyvatelé vypravují, jeho březích pradávných
dob vařila také sůl.
.
** Nejeden právník proto asi divil, proč náš lesní zákon pro
hlašuje lesní pych >das Anlachen der Bäume*. 375
lese, tedy zcela mimo obvod zde vytčený, okolí Eisenachu,
nazývají sedláka brusinky >Bruinschnetzen« vsi
Ruhle, dvanáct kilometrů Eisenachu, volají při náhlém
leknutí: Bôgen! můj bože!) celém tomto kraji
slaví neděli Laetare ^vynášení Smrti
* rybníka vlas
tímže způsobem, jako kdekoliv Moravě, neboť jak
tvrdí není jim třeba více »bóhzen« (báti se)
* mrazů,
je-li Smrt čili Zima utopena.
Také Horní Střední Franky dnešním Bavorsku pa
třily kdysi terra Slavorum, přece tam není toho více
památek místopisných. Přímo pře
kvapující výraz >Jezůk« Zunge nejbližším okolí No-
rimberka užívaný! celém Bavorsku jsou ještě běžná slova
>Pablatsche« budova spadnutí, »Babe« nebo >Waberl«
= stará žena, >Badwabe« lázeňská, Durnz nebo Dtlrnitz =
jídelna, komnata slov, dvornica, polab. dwornaica svět
nice j. potok slove ještě dnes Zlanbach. Bydlí ledové jeskyni vysoké hoře,
odkud sníh nikdy nesejde kam lidská noha nevkročí.
A duch ten jmenuje »Zimitzgeist« jeho bydliště »Die
Zimitz«.
V celé Solní Komoře vykonávají sedláci státních lesích
služebnost sekání chvoje chrastí stelivo pro svůj do
bytek salaších.
Pisatel této stati dal Išlu školních dětí vypravovat!
místní pověsti pohádky, mezi jinými také jednu jistém
horském duchu, který jeví neobyčejnou podobu krkonoš
ským Rýbrcoulem. tam vynášejí Smrt neděli Judica), ženy
nosí bud franský čepec nebo »vendskou holubičku
*
, podobně
jako Plzeňsku, praví Kollárovi netopýři.
♦♦♦ Odtud také mnohá příjmení místního obyvatelstva jako Grainz,
Kreinz, Grantzer pod. Chrastí nazývá tam >Grass« čili
»Krasset«, sekání jeho »grassen«. Ale kroje zvyky jsou namnoze do
dnes slovanské. Solní Komoře, území zdánlivě věků německém.SLAVISMY NĚMČINĚ.
* Téhož původu bude asi >pogitzen« (chvěti strachy) rakousko-
bavorského nářečí.
**
Hranice rakousko-salcpurské (poblíže průsmyku »Gschůtt«
l vsi Gosau) sluje »Auf der Granitz
* ,
*** samé zajisté vý-
azy, jež nebyly importovány odjinud. Lesní parcely jednotlivcům
za tím účelem přikázané nazývají pak >Gelache« nebo
»Gelacke«, slov, líha (původně Ijaha, česky lízá) arbo-
rum incisio, rabuše; lízy stromů řezati jest »anlachen«