ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 383 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
dwornaica svět­ nice j. ** Hranice rakousko-salcpurské (poblíže průsmyku »Gschůtt« l vsi Gosau) sluje »Auf der Granitz * , *** samé zajisté vý- azy, jež nebyly importovány odjinud. ** Nejeden právník proto asi divil, proč náš lesní zákon pro­ hlašuje lesní pych >das Anlachen der Bäume*. 375 lese, tedy zcela mimo obvod zde vytčený, okolí Eisenachu, nazývají sedláka brusinky >Bruinschnetzen« vsi Ruhle, dvanáct kilometrů Eisenachu, volají při náhlém leknutí: Bôgen! můj bože!) celém tomto kraji slaví neděli Laetare ^vynášení Smrti * rybníka vlas tímže způsobem, jako kdekoliv Moravě, neboť jak tvrdí není jim třeba více »bóhzen« (báti se) * mrazů, je-li Smrt čili Zima utopena. A duch ten jmenuje »Zimitzgeist« jeho bydliště »Die Zimitz«. Chrastí nazývá tam >Grass« čili »Krasset«, sekání jeho »grassen«. Přímo pře­ kvapující výraz >Jezůk« Zunge nejbližším okolí No- rimberka užívaný! celém Bavorsku jsou ještě běžná slova >Pablatsche« budova spadnutí, »Babe« nebo >Waberl« = stará žena, >Badwabe« lázeňská, Durnz nebo Dtlrnitz = jídelna, komnata slov, dvornica, polab. . hallstadtského jezera ústí potok, němž tamní obyvatelé vypravují, jeho březích pradávných dob vařila také sůl. Solní Komoře, území zdánlivě věků německém.SLAVISMY NĚMČINĚ. * Téhož původu bude asi >pogitzen« (chvěti strachy) rakousko- bavorského nářečí. Ale kroje zvyky jsou namnoze do­ dnes slovanské. Patrné zbytky upomínky někdejší slovanské oby­ vatelstvo lze pozorovati hornorakouské solnohradské t zv. potok slove ještě dnes Zlanbach. Také Horní Střední Franky dnešním Bavorsku pa­ třily kdysi terra Slavorum, přece tam není toho více památek místopisných. V celé Solní Komoře vykonávají sedláci státních lesích služebnost sekání chvoje chrastí stelivo pro svůj do­ bytek salaších. Pisatel této stati dal Išlu školních dětí vypravovat! místní pověsti pohádky, mezi jinými také jednu jistém horském duchu, který jeví neobyčejnou podobu krkonoš­ ským Rýbrcoulem. tam vynášejí Smrt neděli Judica), ženy nosí bud franský čepec nebo »vendskou holubičku * , podobně jako Plzeňsku, praví Kollárovi netopýři. Bydlí ledové jeskyni vysoké hoře, odkud sníh nikdy nesejde kam lidská noha nevkročí. ♦♦♦ Odtud také mnohá příjmení místního obyvatelstva jako Grainz, Kreinz, Grantzer pod. Lesní parcely jednotlivcům za tím účelem přikázané nazývají pak >Gelache« nebo »Gelacke«, slov, líha (původně Ijaha, česky lízá) arbo- rum incisio, rabuše; lízy stromů řezati jest »anlachen«