Havlíček netrudil
se výkladem, proč Tylovy romány nemohou býti jiné; jemu
stačilo přesvědčení, jsou vadné chybné vzhledem my
šlenkovému vývoji národa, proto nešetřil energie hněvu,
aby udusil rozdrtil.ozlamovala vědomě ty, kdož vývoji
německé kultury vadili; Lessing netázal, kde dlužno hle-
dati vznik důvody zjevů těch, nedbal souvislost plevele
s půdou okolím, ale důsledně jej šlapal. Jsou učiteli, jichž žáci zapomínají snadno jednotlivé
detailní poznatky, ale celý život hypnotisováni jsou mo
hutností osobnosti. okamžicích pouti rozlehlými dalekými dnes
končinami oblastmi staré kritiky pozdravují chodce jako
veliké pyramidy mohutné zjevy kritické, jež právě aktivním
zasažením kulturní sociální proudění zmnožily zkrásněly
netušené život, chvílích těch promítá duch rád pyramidy
ty říše, jichž poddaným občanem lákavé sny pro
nikavé úchvatné kulturní aktivitě kritiky nové mění ve
formy konkrétnější. Všickni kritikové byli duše kaza
telské polemické, bouřlivé hněvivé, vznětlivé nadšené,
již byli dobách theologie ovládali kazatelnu nábo
ženský traktát; Lessing jest právě tak Luther přeložený do
doby Voltairovy Fridrichovy, jako Chelčický reinkarnoval
se době vládního absolutismu vlasteneckého sentimenta-
lismu Havlíčka. 345
se pojem kritiky nové. Tito kritikové vždy více moralistní utili
taristní než filosofičtí esthetičtí formální, nechtěli pouze,
ale provedli mnoho, jimi začínají nové periody literární,
jimi probojována jsou vítězství národní; jejich stopy jsou
hluboké těžké silnice cesty jimi vystavěné vzdorují
stoletím. Addison chtěl právě tak zasáhnouti
v odstranění společnosti státu neprospěšných škodlivých
děl literárních, jako nemravů nectností společenských, a
skeptický Lessing věřil právě tak národně aktivní své po
slání jako neomylnost Aristotelovu. tak jednak vykonává velké slavné
dílo vůdčí pouze odumřelá sterilní kritika stará sténající
v jařmu žurnalismu stranických zájmů polozájmů, zatím
co kritika nová, vědecká konstatovavší pád nemožnost oné
jeví nevšímavost málo zájmu pro krásnou plodnou tu
práci.KRITIKA JAKO ČINITEL AKTIVNÍ. Winckelmannovy archaeologické exkursy
nečte dnes nikdo, ale propaganda jeho ideí, vysoce uzpůso
.
Starým kritikům bylo mravní národní poslání axió
matem, ani okamžiku neváhali, měli-li přiznati, jejich
činnost jest utilitaristní censura, orgán národního kultur
ního zřízení právě jako soud porotní. Kritikové podávali
střepinky jménem toho, jenž měl býti vyobcován, hlasitě
vyslovovali slavná příjmení těch, kterým měly býti zřízeny
sloupy věnovány věnce. Ohromná křídla jeho
větrného mlýna drtila r
