ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 353 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Starým kritikům bylo mravní národní poslání axió­ matem, ani okamžiku neváhali, měli-li přiznati, jejich činnost jest utilitaristní censura, orgán národního kultur­ ního zřízení právě jako soud porotní. okamžicích pouti rozlehlými dalekými dnes končinami oblastmi staré kritiky pozdravují chodce jako veliké pyramidy mohutné zjevy kritické, jež právě aktivním zasažením kulturní sociální proudění zmnožily zkrásněly netušené život, chvílích těch promítá duch rád pyramidy ty říše, jichž poddaným občanem lákavé sny pro­ nikavé úchvatné kulturní aktivitě kritiky nové mění ve formy konkrétnější. Havlíček netrudil se výkladem, proč Tylovy romány nemohou býti jiné; jemu stačilo přesvědčení, jsou vadné chybné vzhledem my­ šlenkovému vývoji národa, proto nešetřil energie hněvu, aby udusil rozdrtil. 345 se pojem kritiky nové.KRITIKA JAKO ČINITEL AKTIVNÍ. Tito kritikové vždy více moralistní utili­ taristní než filosofičtí esthetičtí formální, nechtěli pouze, ale provedli mnoho, jimi začínají nové periody literární, jimi probojována jsou vítězství národní; jejich stopy jsou hluboké těžké silnice cesty jimi vystavěné vzdorují stoletím. Kritikové podávali střepinky jménem toho, jenž měl býti vyobcován, hlasitě vyslovovali slavná příjmení těch, kterým měly býti zřízeny sloupy věnovány věnce.ozlamovala vědomě ty, kdož vývoji německé kultury vadili; Lessing netázal, kde dlužno hle- dati vznik důvody zjevů těch, nedbal souvislost plevele s půdou okolím, ale důsledně jej šlapal. Ohromná křídla jeho větrného mlýna drtila r. Addison chtěl právě tak zasáhnouti v odstranění společnosti státu neprospěšných škodlivých děl literárních, jako nemravů nectností společenských, a skeptický Lessing věřil právě tak národně aktivní své po­ slání jako neomylnost Aristotelovu. Winckelmannovy archaeologické exkursy nečte dnes nikdo, ale propaganda jeho ideí, vysoce uzpůso­ . tak jednak vykonává velké slavné dílo vůdčí pouze odumřelá sterilní kritika stará sténající v jařmu žurnalismu stranických zájmů polozájmů, zatím co kritika nová, vědecká konstatovavší pád nemožnost oné jeví nevšímavost málo zájmu pro krásnou plodnou tu práci. Jsou učiteli, jichž žáci zapomínají snadno jednotlivé detailní poznatky, ale celý život hypnotisováni jsou mo­ hutností osobnosti. Všickni kritikové byli duše kaza­ telské polemické, bouřlivé hněvivé, vznětlivé nadšené, již byli dobách theologie ovládali kazatelnu nábo­ ženský traktát; Lessing jest právě tak Luther přeložený do doby Voltairovy Fridrichovy, jako Chelčický reinkarnoval se době vládního absolutismu vlasteneckého sentimenta- lismu Havlíčka