Všude tam, kde veřejnost dav připouští nutnost ne
zbytnost orgánů kritických, přisuzuje jim schopnost opráv
něnost činně zasahovati rozvoj organismů společenských a
kulturních, myslí tento typ kritiky, jehož úzkoprsosť a
mělkost mnohonásobně byla konstatována. Redakční rozumná arithmetika
dovolí tomu, jenž neznaje hodnot hospodářských ostýchá se
referovati burse jenž neovládaje trestního zákoníka ne
stačí zprávy soudní síně, aby dobyl ostruh rubrice
literární. Vším právem,
neboť čím jiným jsou nahodilé úsudky rozptýlené poznámky
o knihách, jež čítáme denně sloupcích svých listů, než
zrním plevou hozenou před ptáky, nichž nevíme, přiletí-li
vůbec? Pošetilé jen neužitečné vybírají vesnice samoty
za rozsévače pro těkavé ptactvo; ty, kteří nedovedou zorati
polí potoky zavěsti luk.
Kritika, níž dnes žurnalism jest těsném spojení
a příčinné souvislosti, jest vybledlý vyprchalý odlesk kri
tiky staré, posuzující odsuzující díla literární pravidly
předem přinesenými, kritiky normativní skutečně soudcov
ské. Běžný žurnalism, jenž znehodnotil všecky hodnoty
a profanoval všecky chrámy, proměniv portiky aquilejské ve
stáje býků ovcí, degradoval postupně kritiku demon
stroval před Širokým davem věřících, kritika, původně
orgán sociální kulturní mravnosti, může úplně pozbýti ceny
morální aktivity kulturní.«
Bčlinský Botkinovi.344 ARNE NOVÁK:
Jíritika jako činitel aktiVní. dědinách újezdech, kde rozsévači
bydlí, říkají jim referenti kritikové literární. rozmrzí rozsévači namíchají prázdné
plevy černý námel zrní rozhazují opětně mezích
a lánech zapomínají sami, nepřinesli čistého zrní, a
mnozí jsou nich, kteří mluví blahodárném svém poslání
a ceně své práce.
>Zemru žurnálu rakve pod hlavu po
ručím položití knížku OteČestvennyja Zápiski.
Denně jdou polí bláhoví rozsévači rozhazují zrní
na lánech mezích, ptáci, kteří zvykli, sezobají a
nevšímají více rozsévačů nedbají valně ani zrní, neboť
jim nestačí. této aktivitě,
k tomuto společenskému apoštolátu, této kulturní missii
zaujala kritika vědecká, kritika nová, vyšetřující dílo
v jeho příčinné odvislosti společenské vkloubenosti, stano
visko zprvu odmítavé, vysvětlené válečnou posicí proti kritice
normativní; odmítavost časem přepodstatnila vznešenou
lhostejnost, která povrchními mělkými interprety bývá za
měňována nemožnost aktivní činnosti vůbec, jakmile přijme
