NĚKOLIK KACÍŘSKÝCH SLOV ČERVENCI.
F.
Ani Hus ani ostatní naši reformátoři neřekli poslední slovo
o našem poslání Evropě, smyslu našich dějin, duchu
naší rassy.
23*
. Proto víme, jest láska, soucit, altruism, proto
nejsme ještě křesťany při tom dobře můžeme obětovat
antikristům individualismu umění. Ano, ale
o nic víc než pravda Mahomedova nebo Buddhoval Jako
mělo každé náboženství svou pravdu své době, zemi a
společnosti. chtít nás všecky, celý
národ sehnat pod střechu jednoho typu vykonstruovaného
z postavy Husovy, libovůle, proti níž třeba energicky
zaprotestovat. není ani pravda,
že bylo jen naším zvláštním osudem. Budiž nám dnem, kdy nás opožděně zašumí sice
stará krev česká, prosáklá náboženskou morální spekulací,
ale kdy pak tím silněji pocítíme hlubokou propast, která dělí
tento starý nábožensky reformační typ český dnešního,
budovaného zcela jiných podmínkách. KREJČÍ. nenazývejte kře
sťanstvím, jména toho nezasluhuje prostě po
kračujícím dědičně opakovaným výsledkem jeho ethické
výchovy. Přestaňte vytrhávat křesťanství jeho dějin
ných podmínek jeho vykonaného úkolu stavět do
oblak absolutností mimo čas prostor. Nové perspektivy kulturní nám otvírají, nové
zárodky pučí všech stranách mají-li vykvésti, třeba,
abychom jistém smyslu dědictví Husovo překonali. 343
•nám dnem hluboké vroucí vzpomínky, však zapřením
všeho toho nás činí lidmi dvacátého století čeho Hus
neznal.
»Pravda Husova pravda věčná< deklamujete. Francie panny
orleánske bourbonských lilií stala několik století
Francie voltairovská revoluční, Anglie Shakespearovy za
pouhých sto let země neumělecká nesnesitelně moralistní.
Nechť všichni tito lidé slabé krve bázlivé myšlenky,
všichni tito obrazoborci, nepřátelé krásy, síly vášně, jsou
dále hypnotisováni distanci pěti století plameny hranice
kostnické, mějme odvahu odvracet zrak připra
vovat příchod nové reformace, ponuré, divoké krvavě
fanatické, ale světlé radostné, jejíž hrdinové nebudou
obětovati pravdu křesťanskou, ale pravdu lidskou, ne
za svobodu svědomí, ale svobodu celého člověka, jimž
nebude jako Husovi viditelný člověk >nečistá smrdutá věc,
pytel lajnuov pokrm červuov*, nýbrž nejvyšším květem
zemské přírody, drahocennou nádobou myšlenky, krásy síly. otázkou, je-li tak velkým neštěstím, že
náš národní vývoj byl dví rozlomen
