341
toho svědectvím jsou oslavy Husovy, rok roku nabývající
větších rozměrů.NĚKOLIK KACÍŘSKÝCH SLOV ČERVENCI. Již dnes se
to počíná jevit >man merkt die Absicht und wird ver-
stimmt*. Jsou vlastně dvě, jedna refrainem mladočesky
nacionálním druhá křesťansky moralistním. Čím pestřejší
bude jejich pořadatelstvo obecenstvo, týče politických
a náboženských svých názorů, tím nutnější bude vzájemné
kompromisování podstaty Husovy pro tyto vzájemné
•ohledy budou setřeny všechny silnější barvy, všecko, by
dělalo zlou krev straně katolické. Nedovedu alespoň
jinak představit oslavu Husovu mladočechů, vázaných par-
lamentárním spojenstvím klerikály anebo staročeských
representantů pražské obce, kteří současně fedrují oslavu
Jana Nepomuckého. Dosavadní písnička,
jež zaznívá nyní rok červenci všech stran koutů
naší svobodomyslné pokrokové< veřejnosti, počíná být
nudná.
Ale jinak myslím, pro asketicky křesťanského ducha Hu
sova dnešní divadlo místo naprosto cizí nejméně jeho
oslavě může odpovídat radostná, nejkrásnějším slova
smyslu pohanská hudba Smetanovy >Libuše<.
To týče vzrůstajících rozměrů zevních forem těchto
-oslav. Nanejvýš ještě proto, že
•divadelní správa (krytá ovšem mladočeským intendantem)
ukazuje, povznesla nad úzkostlivé ohledy klerikálům. Chápání Husa měl by, myslím, být též jednou
podložen nový, lepší, modernější smysl. budou tyto oslavy všeobecnější parád
nější, budou povrchnější bezzásadnější. Ale měl bych své mnohé námitky proti vnitřnímu
jich založení. Podnět nim daly mladší pokrokové směry,
po nich ujaly dělnictvu poslední době připojují
se nim všecky starší strany, pokud nechtějí sobě
nechat odium klerikalismu. Ňehledě ko
nečně ani tomu, jak překáží uměleckým cílům divadla,
má-li ono být chvíli takovýmto dráždidlem slavnostních
nálad pro každého, kdo přijde dovede zakoupit hlediště. Hus vlastenec
-a Hus jakožto mučeník »pravdy křesťanské*, jejímž
duchu máme pracovati* jak podobné, methodisticky
28
. Nevítal bych ani jako pokrok slavnostní
představení Národním divadle.
— Není tedy, opakuju, obzvláštní příčiny těšit těchto
okolností rozměrů forem, jež zevně berou oslavy památky
Husovy, dokonce třeba přímo obávat, znárodní
svátek<, jaký zamýšlen, zvrhne fangličkárské
slavnosti celá věc, jako tolik jiných Čechách, utone
v atmosféře piva planého řečnění. Vedle toho obava,
že památky Husovy budou vždy více chápati jako šiboletu
některé politické strany pro své zájmy účele. tohoto posledního není právě,
proč těšit
