Postupujeme-Ii dnes nazpět minulosti, zpětnou cestou od
následků příčinám, musíme zachvět úžasem nad tím,
jaké nesmírné pásmo kausálních vztahů rozbíhá hranice
kostnické.
pensačním objektem při národním smíru. Okamžik,
před Jehož mystickou hloubkou oněmujeme úžasu.
Můžeme odmysliti naší minulosti kteréhokoliv panovníka
nebo vynikajícího muže, aniž proto základní směr naší historie
byl porušen ale odmyslete Husa, vyškrtněte historie
6. červenec Kostnici hledte představit hádat, jakými
drahami bez něho byly braly naše dějiny! Zde ne
možný pouhý odhad domněnka, zde cítíme jistým fata
lismem fait accompli, který vyryl tak hlubokou stopu ve
svých následcích, zdá být přímo nezbytný nevyhnu
telný.340 ♦♦♦: PRVNÍ KROK NÁRODNÍMU SMÍRU. Málokterý národ podobnou
postavu, níž symbolicky representativně bylo vyjádřeno
tolik jeho nejvniternější psychy jeho nejhlučnějších zev
ních dějů jehož slovech činech bylo jako oře
chové skořápce sbaleno tolik jeho příštích věkův osudův. cítí každého července ten, pro koho nábo
ženská otázka není otázkou.
Ze všeho jsme byli jsme měli, není nic většího
než Hus. ##J|t
Několik kacířských sloV čerVenci.
Že váha tohoto dne nás stále silněji pociťována,
. Zde, cítíme, byl okamžik, kdy osud vložil nejtíže,
nejzávažněji nejslavněji svou ruku naši rassu.
Jaký může být smír bez potazu těch, kdož mají něm
první zájem? Jaký může být smír, jenž díti pouze na
útraty jedné strany ještě té, která bez toho nic nemá?
Co lze vlastně vžiti tomu, kdo nic nemá? Národní smír krá
lovství Českém vůbec veškeren smír národní Rakousku
může uskutečniti jen řešením české otázky znamení stát
ního práva základě všeobecného hlasovacího práva po
zrušení všech středověkých výsad. Svědčí dále tom,
kterak ten smír vlastně vypadat, totiž díti
jen naše útraty. Návrhem Buquoyovým jest osvětleno, že
ausplcie toho smíru jsou velice špatné, smíru, který svůj
podnět Šlechetném sice sobě přání koruny, pro
jehož splnění však nedostává tuto chvíli ani jediné pod
mínky, smíru, při kterém spolu zápasí slepá službychtivost
a nešikovnost historických zchytralost ústaváckých velko
statkářů. Takovýmto dojmem nutnosti samozřejmosti působí
jen zjevy největších lidí, jmenovitě zakladatelů náboženstev
