každé řádky věci lze vytuŠiti, jak jim
bylo vhod, kdyby mohly vrátiti těm lepším pro ně
časům, kdy dle přání svého srdce dle povahy své mohly
vyčiniti »dobrodružné soldatesce, která nás Bílé Hoře
oloupila naše statky< naše slavné předky pokřtila
názvem >banda lupičů žhářů<. Oni byli
uraženi jen proto, jim nebyla poskytnuta příležitost po
předchozím uvědomění chystaném návrhu dohodnouti se
se svými německými soudruhy, kterými jsou sou-
ručenství.***: PRVNÍ KROK NÁRODNÍMU SMÍRU. ještě méně ovšem ústavověmý velkostatek
(právě tak jako feudální) byl ochoten, vzdáti svého
neodůvodněného privilegia, tvořiti zvláštní volební kurii, a
svoliti rozdělení svých mandátů mezi onen lid, kterému ony
vlastně patří. Čin velkostatkářů německých, jak již pověděno,
jednak jest znakem jejich vychytralosti, jednak však také
symptomem, jim solidarita zájmu národního jde nad 21
mandátů zájem centralismu nich váží více, než přání
koruny. Ale nesmějí! Ohledy na
stranu toho nedovolí. Patrně
nechtějí stavěti proti něčemu, vyplynulo bezprostředně
z přání koruny, strženi již proud téže politiky jako jejich
aristokratičtí spojenci, tolikerém ujišťování své od
danosti. Věc tak
zvaného historického čili feudálního velkostatku není českou
věcí národní jeho mandáty nemohou býti nijakým kom-
27*
. Byli-li návrhu
Buquoyově předem zpraveni, proč neusilovali to, aby
s opravou kurie velkostatkářské byla spojena jednom ná
vrhu alespoň oprava kurii městské? Nebyli-li však zpraveni
o návrhu, jakém stojí světle, jejich spojenci nimi
takto nakládají? Jest jisto, mladočeši proti návrhu hr. —
Přirozeně každý hledí zodpověděli otázku, jakou úlohu
při této politické přeměně hrají mladočeši.
Buquoye posud neprotestovali nedali jevo, snad
hlasovali proti němu, pranic nehledíc tomu, jaký osud bude
míti oprava Volební kurii III. Zvláštní jest také postavení Národních Listů otázce
přetřásané., kterou oni usilují. jedna těch příležitosti, kdy
oficielní orgán strany svobodomyslné ociťuje kolisi se
stranou samou. 339
ani nenapadá uznati nějaká práva české národnosti byt to
bylo pouhé provedení jazykové rovnoprávnosti zaručené
ústavou! Oni dokonce při návrhu Buquoyově nebyli uraženi,
že jejich mandátů straně české neposkytuje žádná
kompensace, vždyť nás pokládají všem beati possi-
dentes, kterým lze jenom ubrati, ale nic přidati. Není určitě známo,
byli-li oficielně zpraveni kroku feudálními velkostatkáři za
mýšleném, ačkoliv nimi jsou spojeni. —
Návrh Buquoyův jest nejednom směru poučný
