věrní nedospěli ani jedné ani druhé těchto pravd.338 první krok národnímu smíru. Jelikož Němci mandátů měli, nestálo
by vydobytí těch ostatních, kolik jich majoritě třeba, již
tolik práce peněz. Připadli výmluvu
věru podařenou: prý jest nebezpečenství, aby nedlouho
Němci kurii velkostatkářské nenabyli převahy tomu že
chtějí brániti rozdělením nesvěřenské části kurie vo
lebních okresů. poslední době punktací nejedna zkušenost
ukázala, kam vede politika čachrování veřejnými zájmy a
dohodování útraty třetích bez potazu nich. Velkostatek
ústavácký odvolávaje zkušenost bez odporu počíná
chytře. Feudální velko
statkáři počátku pro nic nebyli doznali, jest vlastní
příčinou, pro kterou svůj návrh podávají. Kdyby
nebezpečí německé majority skutečně bylo tak eminentní,
Němci byli nad míru politicky neprozíravi, aby přijali
návrh, který budoucnosti možné majority zbavuje;
vždyť Němci nejsou ani dost málo skrupulosní politice,
jak tom svědčí doby chabrusu. Zcela jinak velkostatkáři ústaváčtí. Nicota této výmluvy jest příliš jevě.
Při tom však nebudiž puštěno zřetele, kterak politice,
již provozují všeněmci která honosí nepopiratelnými
úspěchy, názor právě vyložený úplně selhává. Kdyby však rozhodnutí ústavověrného velkostatku
mělo svědčiti mravní zásadě, bylo třeba, aby titíž po
znali spravedlivé, při smírném dohodování národním
také straně české musí býti přiznáno nějaké právo aby
uznali dále, jest mravní povinností toho, kdo bezdůvodně
jest držení práv náležejících osobám třetím, vzdáti dobro
volně těch privilegií. ruku
ku smíru jim nabídnutou odmítli prý důvodu, akce
nebyla nimi předu ujednána že,při politické transakci
nebyl brán zřetel strany ostatní. Návrh hr. —
Politika šachová není politikou přímou. Ústavověrní velkostatkáři
jsou výhodě, mohou oko zahrávati uražené
a strážce zájmů stran jiných, přes které feudálové hrdo-
pyšně přešli dennímu pořádku. Jsme přesvědčeni, velkostatkáři ústavo-
. Jim
. Avšak kdo zkoumá hlouběji
podstatu motivů, jež příčině vedly velkostatkářstvo ústa-
vácké, brzo pozná, jim nešlo nějakou hlubší mravní
zásadu, ale jejich čin jest výsledkem pouhého politického
chytráctví. —
Feudální velkostatkáři neukázali tudíž ani dost málo
dovednými hráči šachovnici, kterou politické pole pro ně
▼ skutku jest. Buquoye nikoliv
že věčné časy mohl brániti německé majoritě če
ském sněmě, ale naopak každé rakouské vládě ná
ramně usnadnil práci, kdyby napadlo chtíti zase po-
kusiti nějaký ten nový chabrus, jaký letech sedmdesátých
býval oblíben
