ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 341 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
seděl Carducci: stařec plného vousu krátce licích přistřihaného, zardělých tváří plného nosu. Šedivé obočí tvoří silnou clonu černému oku dodává mu ještě větší žhavosti. 333^ Za kathedrou, při niž bylo otevřeno okno dvornf zahrady,. Jen občas zdvihl oči sem tam síni pohlížel, při čemž blýskalo oko mladickým zápalem. Vlas neostříhaný činí hlavu poněkud velkou. Šaty jeho byly obnošené a také klobouk ležící kathedře dávno již opustil klobouč­ nickou dílnu. Carducci dokonce nepatří oněm elegant­ ním zjevům universitním, jichž zevnějšek činí důležitou část jich vědecké individuality, avšak ani těm, jichž pohrdavá všednost činí nápadný učené obci. Carducci byl oblečen v šedý svrchník předu rozepnutý. Celý zevnějšek byl všední, nikoli však nedbalý nebo nepořádný. Gesta sama sobě komická, avšak osoba přednášejícího nijak tím nepudila smíchu. Posud nezbělel úplně, takže onu tmavě šedivou barvu jako vous. Stilisace byla jasná, nehle­ daná tudíž cizinci srozumitelná. Levá ruka mezi tím obracela listy, nebo rovnala, někdy však dala strhnouti pravicí vystrčeným palcem vykonala cestu vzhůru nazpět. Jakoby jich nebylo, všichni upjatě poslouchali. Někdy přeřekl, nebo jinak pronesl myšlenku, nežli původně přál, bez omluvy opravoval zase spěchal dál. Představoval jsem si zcela jinak, čítaje jeho Odi barbare. opravdu spěchal, neboť po­ dával přehled celé otázky, hojně dotýkaje podobného . Čím více jsem pozoroval, tím jasněji jevil hluboký výraz živě zardělé tváře skloněné nad čtvrtky papíru, němž měl své poznámky. Odtud ona živost vší jeho osobnosti, . Jeho malé očí onou začervenalostí víček, jakou starých přitloustlých lidí shledáváme, vroubené, jsou velmi živé, lesklé pichlavé. Přednes nebyl řečnicky umělý byl nedosti plynný.GIOSUĚ CARDUCCI.procesu ostatních románských jazycích chtěl patrně býti s celým obrazem hotov. Nad obočím zdvihá vysoké, pěkně klenuté čelo, rovněž lehce zardělé orosené, neboť básník unesen předmětem svého výkladu velmi živě povýšeným hlasem hájí právě svého míněni. Hlasitá řeč, příjemného zvuku barytonového, byla po­ někud trhaná úsečná, zvláště nápadný byl silně spadající ve vlaštině tak výrazný přízvuk. A přece napjatě poslouchal jsem jeho výkladu vývoji italského jazyka latiny vlivu živlů germánských. Ale brzy zase tvář skláněl jen pravá ruka ostala činnosti tím, zdvižený palec pěsti masité ruky trčel vzhůru, konaje občas dráhu výše čelu zase nazpět kathedru. Krátký silný krk vrouben jest vlněnou košilí při malé postavě básníkově činí ramena poněkud širší nežli skutečně jsou