ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 341 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Jeho malé očí onou začervenalostí víček, jakou starých přitloustlých lidí shledáváme, vroubené, jsou velmi živé, lesklé pichlavé. Stilisace byla jasná, nehle­ daná tudíž cizinci srozumitelná. Čím více jsem pozoroval, tím jasněji jevil hluboký výraz živě zardělé tváře skloněné nad čtvrtky papíru, němž měl své poznámky. Celý zevnějšek byl všední, nikoli však nedbalý nebo nepořádný. Carducci dokonce nepatří oněm elegant­ ním zjevům universitním, jichž zevnějšek činí důležitou část jich vědecké individuality, avšak ani těm, jichž pohrdavá všednost činí nápadný učené obci. Představoval jsem si zcela jinak, čítaje jeho Odi barbare. Přednes nebyl řečnicky umělý byl nedosti plynný. Šedivé obočí tvoří silnou clonu černému oku dodává mu ještě větší žhavosti. Vlas neostříhaný činí hlavu poněkud velkou. Levá ruka mezi tím obracela listy, nebo rovnala, někdy však dala strhnouti pravicí vystrčeným palcem vykonala cestu vzhůru nazpět. Posud nezbělel úplně, takže onu tmavě šedivou barvu jako vous. opravdu spěchal, neboť po­ dával přehled celé otázky, hojně dotýkaje podobného .procesu ostatních románských jazycích chtěl patrně býti s celým obrazem hotov. Šaty jeho byly obnošené a také klobouk ležící kathedře dávno již opustil klobouč­ nickou dílnu. Nad obočím zdvihá vysoké, pěkně klenuté čelo, rovněž lehce zardělé orosené, neboť básník unesen předmětem svého výkladu velmi živě povýšeným hlasem hájí právě svého míněni. seděl Carducci: stařec plného vousu krátce licích přistřihaného, zardělých tváří plného nosu. Někdy přeřekl, nebo jinak pronesl myšlenku, nežli původně přál, bez omluvy opravoval zase spěchal dál. A přece napjatě poslouchal jsem jeho výkladu vývoji italského jazyka latiny vlivu živlů germánských. Ale brzy zase tvář skláněl jen pravá ruka ostala činnosti tím, zdvižený palec pěsti masité ruky trčel vzhůru, konaje občas dráhu výše čelu zase nazpět kathedru. Carducci byl oblečen v šedý svrchník předu rozepnutý. 333^ Za kathedrou, při niž bylo otevřeno okno dvornf zahrady,. Krátký silný krk vrouben jest vlněnou košilí při malé postavě básníkově činí ramena poněkud širší nežli skutečně jsou. Hlasitá řeč, příjemného zvuku barytonového, byla po­ někud trhaná úsečná, zvláště nápadný byl silně spadající ve vlaštině tak výrazný přízvuk. Jakoby jich nebylo, všichni upjatě poslouchali.GIOSUĚ CARDUCCI. Odtud ona živost vší jeho osobnosti, . Jen občas zdvihl oči sem tam síni pohlížel, při čemž blýskalo oko mladickým zápalem. Gesta sama sobě komická, avšak osoba přednášejícího nijak tím nepudila smíchu