ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 341 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Šaty jeho byly obnošené a také klobouk ležící kathedře dávno již opustil klobouč­ nickou dílnu.GIOSUĚ CARDUCCI. Carducci dokonce nepatří oněm elegant­ ním zjevům universitním, jichž zevnějšek činí důležitou část jich vědecké individuality, avšak ani těm, jichž pohrdavá všednost činí nápadný učené obci. Čím více jsem pozoroval, tím jasněji jevil hluboký výraz živě zardělé tváře skloněné nad čtvrtky papíru, němž měl své poznámky. Šedivé obočí tvoří silnou clonu černému oku dodává mu ještě větší žhavosti. Hlasitá řeč, příjemného zvuku barytonového, byla po­ někud trhaná úsečná, zvláště nápadný byl silně spadající ve vlaštině tak výrazný přízvuk. Představoval jsem si zcela jinak, čítaje jeho Odi barbare. Krátký silný krk vrouben jest vlněnou košilí při malé postavě básníkově činí ramena poněkud širší nežli skutečně jsou. Ale brzy zase tvář skláněl jen pravá ruka ostala činnosti tím, zdvižený palec pěsti masité ruky trčel vzhůru, konaje občas dráhu výše čelu zase nazpět kathedru. A přece napjatě poslouchal jsem jeho výkladu vývoji italského jazyka latiny vlivu živlů germánských. Nad obočím zdvihá vysoké, pěkně klenuté čelo, rovněž lehce zardělé orosené, neboť básník unesen předmětem svého výkladu velmi živě povýšeným hlasem hájí právě svého míněni. Jakoby jich nebylo, všichni upjatě poslouchali. Levá ruka mezi tím obracela listy, nebo rovnala, někdy však dala strhnouti pravicí vystrčeným palcem vykonala cestu vzhůru nazpět. Vlas neostříhaný činí hlavu poněkud velkou. 333^ Za kathedrou, při niž bylo otevřeno okno dvornf zahrady,. Gesta sama sobě komická, avšak osoba přednášejícího nijak tím nepudila smíchu. opravdu spěchal, neboť po­ dával přehled celé otázky, hojně dotýkaje podobného . Celý zevnějšek byl všední, nikoli však nedbalý nebo nepořádný. Carducci byl oblečen v šedý svrchník předu rozepnutý. Stilisace byla jasná, nehle­ daná tudíž cizinci srozumitelná.procesu ostatních románských jazycích chtěl patrně býti s celým obrazem hotov. Jeho malé očí onou začervenalostí víček, jakou starých přitloustlých lidí shledáváme, vroubené, jsou velmi živé, lesklé pichlavé. Odtud ona živost vší jeho osobnosti, . Přednes nebyl řečnicky umělý byl nedosti plynný. Jen občas zdvihl oči sem tam síni pohlížel, při čemž blýskalo oko mladickým zápalem. seděl Carducci: stařec plného vousu krátce licích přistřihaného, zardělých tváří plného nosu. Někdy přeřekl, nebo jinak pronesl myšlenku, nežli původně přál, bez omluvy opravoval zase spěchal dál. Posud nezbělel úplně, takže onu tmavě šedivou barvu jako vous