ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 340 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
v lite­ raturu verších směle bezohledně razil cestu svým názorům povznesenosti světa antického nad křesťanstvím, jež úpadkem síly klasické. Zůstal jsem státi blízko dveří, kde udělali místo stu­ denti vidouce cizince. Lyrik plný ohně vášnivé smělosti, pěvec negace stávajících poměrů, vlastenec rázu Mazziniho vybouřil básní »Juno Satana< (1865), kde řeší faustovský problém zahalen římskou togou. Neveliká síň byla plna. Byli mladí studenti staří šediví ctitelé básníkovi, byly tu dámy mladé stříbrovlasé. čer­ vence dosáhl teprve let, tím vzdaluje učitelské sto­ lice, níž prožil nejkrásnější doby svého života . Poskočilo mi srdce, neboť bylo hodině pátek, tudíž byl Carducci přítomen. Vrchlický vydal svazek básní něho překladě. Dámy psaly horlivěji pánů. Proto obrátil jsem stojícímu studentu po­ prosil, kdeže čte Carducci Ochotný student sám mne ihned uvedl sálu přízemí. Znal jsem jeho ohnivé verše, poesii plnou síly, mo­ hutně zanícenou pro velikost povznesení Itálie, ozývající se tak žalně nad bídou lidu jásající nad duchovním pokrokem. Znal jsem mohutnou individualitu studií Vrchlického, znal jsém jeho vlastních veršů, živá fantasie vytvořila si mohutnou postavu, muže plné sily, ušlechtilé souměrnosti, vynikajícího nad ostatní zrovna tak tělem jako duchem. Jako 2Oletý doktor horlivě pěstil filologii, ale již 25. První světnice byla prázdna, za druhá byla samy dvéře naplněna. Všecky lavice namačkány, kromě toho stáli posluchači při zdech uličce. Odtud bylo slyšeti jasný hlas přednášejícího. síni panoval úplný klid, jea tu tam ozval skřípot pera nebo skřek opravované tužk opřené lavici rychlých zvucích.. Vše táhlo mne osobně seznati největšího žijících básníků italských Giosuě Carducci. . Hned obědě spěchal jsem nemaje stání Via Zamboni, kde jest nynější universita, nevěnovav ani větší pozornosti »oslím uším* města Bologne.. roce jsa učitelem zabral se'. Potomní >Poesie« a »Nuove poesie< nemají již síly, »Odi barbare* zase trpí klasickými metry, jichž užito. Nad celou směsí vlasatých hlav snad všech barev o zářivě ryšavé světle bledou, ebenově černé stříbro- bělou, lozložených nejrozmanitějších posicích, ale skoro vesměs očima básníka obrácenýma, vynikala nad jiné výrazná hlava přednášejícího. Dnes celé Itálii zbožňován často churaví, 27. Všed přízemku universitní budovy ihned obrátil jsem se černé tabuli tam nalezl ohlášené čtení pondělí, středu pátek hodin odpoledne.332 dušbk: náší italské literatuře řeči