ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 340 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Nad celou směsí vlasatých hlav snad všech barev o zářivě ryšavé světle bledou, ebenově černé stříbro- bělou, lozložených nejrozmanitějších posicích, ale skoro vesměs očima básníka obrácenýma, vynikala nad jiné výrazná hlava přednášejícího. čer­ vence dosáhl teprve let, tím vzdaluje učitelské sto­ lice, níž prožil nejkrásnější doby svého života .v lite­ raturu verších směle bezohledně razil cestu svým názorům povznesenosti světa antického nad křesťanstvím, jež úpadkem síly klasické. Dnes celé Itálii zbožňován často churaví, 27. Všed přízemku universitní budovy ihned obrátil jsem se černé tabuli tam nalezl ohlášené čtení pondělí, středu pátek hodin odpoledne. Byli mladí studenti staří šediví ctitelé básníkovi, byly tu dámy mladé stříbrovlasé.. Potomní >Poesie« a »Nuove poesie< nemají již síly, »Odi barbare* zase trpí klasickými metry, jichž užito.. roce jsa učitelem zabral se'.332 dušbk: náší italské literatuře řeči. Znal jsem jeho ohnivé verše, poesii plnou síly, mo­ hutně zanícenou pro velikost povznesení Itálie, ozývající se tak žalně nad bídou lidu jásající nad duchovním pokrokem. Odtud bylo slyšeti jasný hlas přednášejícího. Zůstal jsem státi blízko dveří, kde udělali místo stu­ denti vidouce cizince. Proto obrátil jsem stojícímu studentu po­ prosil, kdeže čte Carducci Ochotný student sám mne ihned uvedl sálu přízemí. Hned obědě spěchal jsem nemaje stání Via Zamboni, kde jest nynější universita, nevěnovav ani větší pozornosti »oslím uším* města Bologne. Vrchlický vydal svazek básní něho překladě. První světnice byla prázdna, za druhá byla samy dvéře naplněna. Lyrik plný ohně vášnivé smělosti, pěvec negace stávajících poměrů, vlastenec rázu Mazziniho vybouřil básní »Juno Satana< (1865), kde řeší faustovský problém zahalen římskou togou. Vše táhlo mne osobně seznati největšího žijících básníků italských Giosuě Carducci. . síni panoval úplný klid, jea tu tam ozval skřípot pera nebo skřek opravované tužk opřené lavici rychlých zvucích. Neveliká síň byla plna. Znal jsem mohutnou individualitu studií Vrchlického, znal jsém jeho vlastních veršů, živá fantasie vytvořila si mohutnou postavu, muže plné sily, ušlechtilé souměrnosti, vynikajícího nad ostatní zrovna tak tělem jako duchem. Všecky lavice namačkány, kromě toho stáli posluchači při zdech uličce. Dámy psaly horlivěji pánů. Poskočilo mi srdce, neboť bylo hodině pátek, tudíž byl Carducci přítomen. Jako 2Oletý doktor horlivě pěstil filologii, ale již 25