ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 342 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
334 OZVUKY PABĚRKY. Jeden studentů vystoupil lavici ohlásil, chce vykládati XIV. všech stran sbíhaly hlasy veselém reji, někteří vystoupli lavice majíce klobouky hlavách. byly malostranskými akademiky svolány dvě manifestační schůze prospěch vysokých škol moravských, jedna Malé Straně, druhá Smíchově. věci. x J DUŠEK. hned básník posadil hlavu klobouk a otíraje tvář sestoupil chumáče studentů studentek. Druhé vysoké učení. Profesor spokojen odcházel síně průvodu staré dámy šedovlasého pána, nevím, kdo byli. Český národ jako již byl pozbyl smyslu pro vše jiné mimo parádu, slavnosti, řádové deště pod. Nevím. Ostatní zachovali stejně ticho. Nastal hluk. Asi třech minutách omluvil Carducci, že chce dokončiti, ale hned lhostejným úsměvem dodal, že může odejiti, komu zůstati bylo obtíž. neděli 23. schůzích těch osvědčilo znamenitě, jsme napsali nedávno článku: Panem et circenses. OzVuky paberky. odtud onen hlasitější rychlejší přednes, odtud jistě onen žár očích pot čele. Proč? Bylo právě obštrukční noci dne června Dr. V tom vešel pedell veda nějakou mladší dámu profesorovi skoro zmizevšímu mezi posluchači. Poděkoval vlídně můj pozdrav, upřev okamžik živé oko mne, neboť jsem měl havelok široký klobouk cizineckou to známku. Prana př. Ještě ulici kráčel jsem ním, sleduje jeho po­ hyby řeč provázející. Loni schůze tímže účelem Vinohradech byla obecenstvem nabyta. Čekal jsem u dveří, abych prohlédl zcela blízka. samá řeč tom, kdo bude vyznamenán řádem kdo ne, ale schůze malo­ stranská prospěch druhého vysokého učení nemohla vůbec od­ bývat, ježto nikdo nedostavil schůze smíchovská nebyla navštívena tak, aby nemohlo říci, sálu nikdo více již nevešel. zpěv Pekla. Ale hned zase bylo ticho. Herold hrozil svou >píšťalkou*, podle které prý rakouská politika . žádala, nevím, nebylo slova slyšeti, avšak Carducci hlavou klobouku trhal na pravo levo patrně nevyhověl jí, neboť najednou od odvrátil, načež ona zaražena ustoupila oknu. Z hluku ozval studentův zvučný hlas: >Profesore, budeme-li míti pondělí seminář ?« >Budeme míti, pane, kdo hlásí výkladu opáčil Carducci. Odbily čtyři universitních hodinách posluchačích se poněkud zvuk jejich rozvlnil lehký šum. mi­ nutách skončeno. Jediný student bez hluku odešel, snad spěchal jiné hodiny nebo hla­ sem srdce. Hlasy ostatních zanikaly obec­ ném hluku