hned básník posadil hlavu klobouk
a otíraje tvář sestoupil chumáče studentů studentek. schůzích
těch osvědčilo znamenitě, jsme napsali nedávno článku: Panem
et circenses.
Jeden studentů vystoupil lavici ohlásil, chce
vykládati XIV.
odtud onen hlasitější rychlejší přednes, odtud jistě onen
žár očích pot čele. mi
nutách skončeno. Profesor spokojen odcházel síně průvodu
staré dámy šedovlasého pána, nevím, kdo byli. Nevím.334 OZVUKY PABĚRKY.
OzVuky paberky. Asi třech minutách omluvil Carducci, že
chce dokončiti, ale hned lhostejným úsměvem dodal, že
může odejiti, komu zůstati bylo obtíž. Český národ jako již byl pozbyl smyslu pro vše jiné
mimo parádu, slavnosti, řádové deště pod. x
J DUŠEK.
Odbily čtyři universitních hodinách posluchačích
se poněkud zvuk jejich rozvlnil lehký šum. Čekal jsem
u dveří, abych prohlédl zcela blízka.
Nastal hluk. Ale hned zase
bylo ticho. věci. byly malostranskými
akademiky svolány dvě manifestační schůze prospěch vysokých škol
moravských, jedna Malé Straně, druhá Smíchově. Prana př. neděli 23. samá
řeč tom, kdo bude vyznamenán řádem kdo ne, ale schůze malo
stranská prospěch druhého vysokého učení nemohla vůbec od
bývat, ježto nikdo nedostavil schůze smíchovská nebyla navštívena
tak, aby nemohlo říci, sálu nikdo více již nevešel. Ještě ulici kráčel jsem ním, sleduje jeho po
hyby řeč provázející.
Druhé vysoké učení. Loni
schůze tímže účelem Vinohradech byla obecenstvem nabyta. žádala, nevím,
nebylo slova slyšeti, avšak Carducci hlavou klobouku trhal
na pravo levo patrně nevyhověl jí, neboť najednou
od odvrátil, načež ona zaražena ustoupila oknu.
Herold hrozil svou >píšťalkou*, podle které prý rakouská politika
. všech stran sbíhaly hlasy veselém reji,
někteří vystoupli lavice majíce klobouky hlavách. Hlasy ostatních zanikaly obec
ném hluku. Poděkoval
vlídně můj pozdrav, upřev okamžik živé oko mne,
neboť jsem měl havelok široký klobouk cizineckou to
známku. zpěv Pekla.
V tom vešel pedell veda nějakou mladší dámu profesorovi
skoro zmizevšímu mezi posluchači.
Proč? Bylo právě obštrukční noci dne června Dr. Jediný student
bez hluku odešel, snad spěchal jiné hodiny nebo hla
sem srdce.
Z hluku ozval studentův zvučný hlas: >Profesore,
budeme-li míti pondělí seminář ?«
>Budeme míti, pane, kdo hlásí výkladu opáčil
Carducci. Ostatní zachovali stejně ticho
