Asi třech minutách omluvil Carducci, že
chce dokončiti, ale hned lhostejným úsměvem dodal, že
může odejiti, komu zůstati bylo obtíž. Poděkoval
vlídně můj pozdrav, upřev okamžik živé oko mne,
neboť jsem měl havelok široký klobouk cizineckou to
známku. byly malostranskými
akademiky svolány dvě manifestační schůze prospěch vysokých škol
moravských, jedna Malé Straně, druhá Smíchově. Ostatní zachovali stejně ticho. Nevím.
Z hluku ozval studentův zvučný hlas: >Profesore,
budeme-li míti pondělí seminář ?«
>Budeme míti, pane, kdo hlásí výkladu opáčil
Carducci. x
J DUŠEK. Čekal jsem
u dveří, abych prohlédl zcela blízka. mi
nutách skončeno.
Druhé vysoké učení.
Proč? Bylo právě obštrukční noci dne června Dr. hned básník posadil hlavu klobouk
a otíraje tvář sestoupil chumáče studentů studentek. žádala, nevím,
nebylo slova slyšeti, avšak Carducci hlavou klobouku trhal
na pravo levo patrně nevyhověl jí, neboť najednou
od odvrátil, načež ona zaražena ustoupila oknu.
OzVuky paberky.
Herold hrozil svou >píšťalkou*, podle které prý rakouská politika
.334 OZVUKY PABĚRKY. Ještě ulici kráčel jsem ním, sleduje jeho po
hyby řeč provázející. věci.
V tom vešel pedell veda nějakou mladší dámu profesorovi
skoro zmizevšímu mezi posluchači. Loni
schůze tímže účelem Vinohradech byla obecenstvem nabyta.
Jeden studentů vystoupil lavici ohlásil, chce
vykládati XIV.
Nastal hluk. neděli 23.
odtud onen hlasitější rychlejší přednes, odtud jistě onen
žár očích pot čele. Prana př. zpěv Pekla. schůzích
těch osvědčilo znamenitě, jsme napsali nedávno článku: Panem
et circenses. všech stran sbíhaly hlasy veselém reji,
někteří vystoupli lavice majíce klobouky hlavách. Jediný student
bez hluku odešel, snad spěchal jiné hodiny nebo hla
sem srdce. Hlasy ostatních zanikaly obec
ném hluku. Profesor spokojen odcházel síně průvodu
staré dámy šedovlasého pána, nevím, kdo byli.
Odbily čtyři universitních hodinách posluchačích
se poněkud zvuk jejich rozvlnil lehký šum. samá
řeč tom, kdo bude vyznamenán řádem kdo ne, ale schůze malo
stranská prospěch druhého vysokého učení nemohla vůbec od
bývat, ježto nikdo nedostavil schůze smíchovská nebyla navštívena
tak, aby nemohlo říci, sálu nikdo více již nevešel. Ale hned zase
bylo ticho. Český národ jako již byl pozbyl smyslu pro vše jiné
mimo parádu, slavnosti, řádové deště pod
