Čekal jsem
u dveří, abych prohlédl zcela blízka. zpěv Pekla. žádala, nevím,
nebylo slova slyšeti, avšak Carducci hlavou klobouku trhal
na pravo levo patrně nevyhověl jí, neboť najednou
od odvrátil, načež ona zaražena ustoupila oknu. schůzích
těch osvědčilo znamenitě, jsme napsali nedávno článku: Panem
et circenses.
Jeden studentů vystoupil lavici ohlásil, chce
vykládati XIV. Ostatní zachovali stejně ticho. všech stran sbíhaly hlasy veselém reji,
někteří vystoupli lavice majíce klobouky hlavách. hned básník posadil hlavu klobouk
a otíraje tvář sestoupil chumáče studentů studentek.
Proč? Bylo právě obštrukční noci dne června Dr.
Z hluku ozval studentův zvučný hlas: >Profesore,
budeme-li míti pondělí seminář ?«
>Budeme míti, pane, kdo hlásí výkladu opáčil
Carducci. Jediný student
bez hluku odešel, snad spěchal jiné hodiny nebo hla
sem srdce. Ale hned zase
bylo ticho. Prana př.
Nastal hluk.
Herold hrozil svou >píšťalkou*, podle které prý rakouská politika
. Český národ jako již byl pozbyl smyslu pro vše jiné
mimo parádu, slavnosti, řádové deště pod. Loni
schůze tímže účelem Vinohradech byla obecenstvem nabyta. Poděkoval
vlídně můj pozdrav, upřev okamžik živé oko mne,
neboť jsem měl havelok široký klobouk cizineckou to
známku.
Odbily čtyři universitních hodinách posluchačích
se poněkud zvuk jejich rozvlnil lehký šum. neděli 23.334 OZVUKY PABĚRKY.
odtud onen hlasitější rychlejší přednes, odtud jistě onen
žár očích pot čele.
V tom vešel pedell veda nějakou mladší dámu profesorovi
skoro zmizevšímu mezi posluchači. Asi třech minutách omluvil Carducci, že
chce dokončiti, ale hned lhostejným úsměvem dodal, že
může odejiti, komu zůstati bylo obtíž. Profesor spokojen odcházel síně průvodu
staré dámy šedovlasého pána, nevím, kdo byli. věci. Nevím. byly malostranskými
akademiky svolány dvě manifestační schůze prospěch vysokých škol
moravských, jedna Malé Straně, druhá Smíchově. Ještě ulici kráčel jsem ním, sleduje jeho po
hyby řeč provázející.
OzVuky paberky. mi
nutách skončeno.
Druhé vysoké učení. samá
řeč tom, kdo bude vyznamenán řádem kdo ne, ale schůze malo
stranská prospěch druhého vysokého učení nemohla vůbec od
bývat, ježto nikdo nedostavil schůze smíchovská nebyla navštívena
tak, aby nemohlo říci, sálu nikdo více již nevešel. Hlasy ostatních zanikaly obec
ném hluku. x
J DUŠEK
