ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 342 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Ale hned zase bylo ticho. Asi třech minutách omluvil Carducci, že chce dokončiti, ale hned lhostejným úsměvem dodal, že může odejiti, komu zůstati bylo obtíž. Jediný student bez hluku odešel, snad spěchal jiné hodiny nebo hla­ sem srdce. Z hluku ozval studentův zvučný hlas: >Profesore, budeme-li míti pondělí seminář ?« >Budeme míti, pane, kdo hlásí výkladu opáčil Carducci. x J DUŠEK. Druhé vysoké učení. Proč? Bylo právě obštrukční noci dne června Dr. odtud onen hlasitější rychlejší přednes, odtud jistě onen žár očích pot čele. mi­ nutách skončeno. Český národ jako již byl pozbyl smyslu pro vše jiné mimo parádu, slavnosti, řádové deště pod. Loni schůze tímže účelem Vinohradech byla obecenstvem nabyta. Čekal jsem u dveří, abych prohlédl zcela blízka. V tom vešel pedell veda nějakou mladší dámu profesorovi skoro zmizevšímu mezi posluchači. byly malostranskými akademiky svolány dvě manifestační schůze prospěch vysokých škol moravských, jedna Malé Straně, druhá Smíchově. neděli 23. Jeden studentů vystoupil lavici ohlásil, chce vykládati XIV. Ještě ulici kráčel jsem ním, sleduje jeho po­ hyby řeč provázející. žádala, nevím, nebylo slova slyšeti, avšak Carducci hlavou klobouku trhal na pravo levo patrně nevyhověl jí, neboť najednou od odvrátil, načež ona zaražena ustoupila oknu. Nevím. OzVuky paberky. Nastal hluk. samá řeč tom, kdo bude vyznamenán řádem kdo ne, ale schůze malo­ stranská prospěch druhého vysokého učení nemohla vůbec od­ bývat, ježto nikdo nedostavil schůze smíchovská nebyla navštívena tak, aby nemohlo říci, sálu nikdo více již nevešel. schůzích těch osvědčilo znamenitě, jsme napsali nedávno článku: Panem et circenses. Odbily čtyři universitních hodinách posluchačích se poněkud zvuk jejich rozvlnil lehký šum. všech stran sbíhaly hlasy veselém reji, někteří vystoupli lavice majíce klobouky hlavách. Poděkoval vlídně můj pozdrav, upřev okamžik živé oko mne, neboť jsem měl havelok široký klobouk cizineckou to známku. Profesor spokojen odcházel síně průvodu staré dámy šedovlasého pána, nevím, kdo byli. hned básník posadil hlavu klobouk a otíraje tvář sestoupil chumáče studentů studentek. zpěv Pekla.334 OZVUKY PABĚRKY. věci. Herold hrozil svou >píšťalkou*, podle které prý rakouská politika . Hlasy ostatních zanikaly obec­ ném hluku. Ostatní zachovali stejně ticho. Prana př