Druhé vysoké učení.
OzVuky paberky. Ostatní zachovali stejně ticho. mi
nutách skončeno. Profesor spokojen odcházel síně průvodu
staré dámy šedovlasého pána, nevím, kdo byli. Hlasy ostatních zanikaly obec
ném hluku.
odtud onen hlasitější rychlejší přednes, odtud jistě onen
žár očích pot čele.
V tom vešel pedell veda nějakou mladší dámu profesorovi
skoro zmizevšímu mezi posluchači. Prana př. věci. žádala, nevím,
nebylo slova slyšeti, avšak Carducci hlavou klobouku trhal
na pravo levo patrně nevyhověl jí, neboť najednou
od odvrátil, načež ona zaražena ustoupila oknu. Český národ jako již byl pozbyl smyslu pro vše jiné
mimo parádu, slavnosti, řádové deště pod. Jediný student
bez hluku odešel, snad spěchal jiné hodiny nebo hla
sem srdce. Ještě ulici kráčel jsem ním, sleduje jeho po
hyby řeč provázející.
Odbily čtyři universitních hodinách posluchačích
se poněkud zvuk jejich rozvlnil lehký šum. neděli 23. x
J DUŠEK. Loni
schůze tímže účelem Vinohradech byla obecenstvem nabyta. zpěv Pekla.
Nastal hluk. Nevím.334 OZVUKY PABĚRKY. Ale hned zase
bylo ticho. samá
řeč tom, kdo bude vyznamenán řádem kdo ne, ale schůze malo
stranská prospěch druhého vysokého učení nemohla vůbec od
bývat, ježto nikdo nedostavil schůze smíchovská nebyla navštívena
tak, aby nemohlo říci, sálu nikdo více již nevešel.
Proč? Bylo právě obštrukční noci dne června Dr. Čekal jsem
u dveří, abych prohlédl zcela blízka.
Jeden studentů vystoupil lavici ohlásil, chce
vykládati XIV.
Z hluku ozval studentův zvučný hlas: >Profesore,
budeme-li míti pondělí seminář ?«
>Budeme míti, pane, kdo hlásí výkladu opáčil
Carducci. hned básník posadil hlavu klobouk
a otíraje tvář sestoupil chumáče studentů studentek. všech stran sbíhaly hlasy veselém reji,
někteří vystoupli lavice majíce klobouky hlavách.
Herold hrozil svou >píšťalkou*, podle které prý rakouská politika
. byly malostranskými
akademiky svolány dvě manifestační schůze prospěch vysokých škol
moravských, jedna Malé Straně, druhá Smíchově. Asi třech minutách omluvil Carducci, že
chce dokončiti, ale hned lhostejným úsměvem dodal, že
může odejiti, komu zůstati bylo obtíž. schůzích
těch osvědčilo znamenitě, jsme napsali nedávno článku: Panem
et circenses. Poděkoval
vlídně můj pozdrav, upřev okamžik živé oko mne,
neboť jsem měl havelok široký klobouk cizineckou to
známku
