Vrchlický vydal svazek
básní něho překladě. síni panoval úplný klid, jen
tu tam ozval skřípot pera nebo skřek opravované tužlr
opřené lavici rychlých zvucích.
Všed přízemku universitní budovy ihned obrátil jsem
se černé tabuli tam nalezl ohlášené čtení pondělí,
středu pátek hodin odpoledne. Proto obrátil jsem stojícímu studentu po
prosil, kdeže čte Carducci? Ochotný student sám mne ihned
uvedl sálu přízemí.
Zůstal jsem státi blízko dveří, kde udělali místo stu
denti vidouce cizince.. Nad celou směsí vlasatých hlav snad všech barev od
zářivě ryšavé světle bledou, ebenově černé stříbro-
bělou, rozložených nejrozmanitějších posicích, ale skoro-
vesměs očima básníka obrácenýma, vynikala nad jiné
výrazná hlava přednášejícího.. Jako 2Oletý doktor horlivě
pěstil filologii, ale již 25. Lyrik plný ohně vášnivé
smělosti, pěvec negace stávajících poměrů, vlastenec rázu
Mazziniho vybouřil básní >Juno Satana< (1865), kde řeší
faustovský problém zahalen římskou togou. čer
vence dosáhl teprve let, tím vzdaluje učitelské sto
lice, níž prožil nejkrásnější doby svého života . Potomní >Poesie*
a >Nuove poesie* nemají již síly, >Odi barbare* zase trpí
klasickými metry, jichž užito.
Znal jsem jeho ohnivé verše, poesii plnou síly, mo
hutně zanícenou pro velikost povznesení Itálie, ozývající se
tak žalně nad bídou lidu jásající nad duchovním pokrokem. Dámy psaly horlivěj
pánů. Odtud bylo
slyšeti jasný hlas přednášejícího.
Znal jsem mohutnou individualitu studií Vrchlického,
znal jsém jeho vlastních veršů, živá fantasie vytvořila
si mohutnou postavu, muže plné sily, ušlechtilé souměrnosti,
vynikajícího nad ostatní zrovna tak tělem jako duchem.332 DUŠEK:
náší italské literatuře řeči.
Byli mladí studenti staří šediví ctitelé básníkovi, byly tu
dámy mladé stříbrovlasé. Všecky lavice
namačkány, kromě toho stáli posluchači při zdech uličce. Neveliká síň byla plna.
. roce jsa učitelem zabral lite
raturu verších směle bezohledně razil cestu svým
názorům povznesenosti světa antického nad křesťanstvím,
jež úpadkem síly klasické. Poskočilo mi
srdce, neboť bylo hodině pátek, tudíž byl Carducci
přítomen. První světnice byla prázdna,
za druhá byla samy dvéře naplněna. Vše táhlo mne osobně seznati
největšího žijících básníků italských Giosuě Carducci.
Dnes celé Itálii zbožňován často churaví, 27.
Hned obědě spěchal jsem nemaje stání Via Zamboni,
kde jest nynější universita, nevěnovav ani větší pozornosti
>oslím uším* města Bologne
