právo účasti vy
tváření detailu, právo účasti ale jen zase účasti, právo
výlučného rozhodování stavbě delších linií ale že
je právo jen stupen vyšší než právo ostatních složek
absolutně hudebních. to
přece snad uzná každý, hudební dílo vyznačovat
především dokonalostí krásou svých hudebních kvalit:
krásou melodie, harmonie, rhytmu formy. žádáme předpokládáme tak,
jako žádáme předpokládáme logičnost čistotu harmonické
či kontrapunktické věty.330 PROF. Ztratí tím něco svém národním rázu?
Jistě ne! proč dovede obratný skladatel napsat česky
výborně deklamovanou třeba píseň nejen rhytmicky, ale
i spádu vět, jich členění báseň dokonale vystihující —
ve slohu řekněme mozartovském třeba německého Lieder-
taflu? Kdyby ryzost deklamace národní ráz, zde tedy
českost hudby vytrysklé šly ruku ruce, pak přece by
něco podobného, sloučení dvou, tomto smyslu, protikladů,
jakým byl ryze česky deklamovaný stil Mozartův, nebylo
prakticky možno!
Snad dovodil jsem aspoň části těmi několika afori-
stickými myšlenkami, jsem chtěl: význam hudební de
klamace daleko není ten, jaký někdy bývá přikládán. Ale právě tak, jako skladba po
stránce harmonické části stránce kontrapunktické doko
nalá může být umělecky zcela bezvýznamnou bezcennou —
vzpomeňme fug řekněme Kirnbergrových podobně ne
. znamenalo to
porušení rovnováhy obou složek zde součinných, rovnováhy,
bez které, zvláště byla-li stránka hudební seslabena, váha její
zlehčena, krásné, hudebně krásné dílo není možné. Ale jděme dále, postupem málo umě
leckým, ale praxi daleko tak vzácným, jak bychom
myslili. hoffmeister:
obratech jistými, tomu kterému národu zvlášť oblíbenými,
>národními« hudebními nástroji mnohých mnohých
pramenech, dnes třeba již zapomenutých skrytých. Zde ostatně
lze opět vésti důkaz indukcí tak obšírnou, každý jiný
snadno odpadl. Jedno
zde zůstane nepopíratelno jisto: skladba instrumen
tální, nemající naprosto žádného vztahu ani, jak jsem
právě připomenul, nejvzdálenějším, nejzazším svým původem
k řeči národa, může nésti zřejmě přec jeho ráz. Ze
postavit jako jediný základ hudby operující slovem bá
sníkovým, znamenalo opětovat počínání německých mistrů
kartonu prvních desítiletí století, zapomenuvších pro samou
ideu snahu jejího vyjádření malovat.
Snad zároveň patrno, jaký význam deklamaci ne
zkráceném rozsahu připadá. Podložme také skladbě text lhostejno, zda víc
přiléhající svými nejhrubšími konturami deklamačními me
lodii, míň
