Snad mohl vzpomenouti ještě písní
slovenských, těch skoro veskrze chybně deklamovaných a. koffmeister: otázce hudební deklamace. těm velikým liniím, jež podmiňují sroz
umitelnost díla nichž leží jeho účinnost, nedospěje nikdó-
otrockým sledováním droboučkých frásí, vyplývajících prosté
deklamovaného slova. Bylo snad přec trochu
odvážné, odvozovat veškeru hudbu instrumentální mluvy!
Jsouť přec obraty melodické především rhytmy obraty
harmonické, které vzdor tomu, řečí toho kterého národa,,
s její melodikou rhytmikou nemají nejmenší souvislosti ni
příbuznosti, přece jeví docela určitý národní ráz.
přec tak neklamného rázul
Nehleďme ostatně indukci. jakým
koncům vede právě sledování pouhé linie deklamační, zvlášť
dobře ukázala poslední opera Horákova »Babička*.PROF. dekla
mace týče, zde vše opravdu bez vady.
. Ale vyrostl
z těch klikatin, nichž zpěvní hlasy, sledující jen jediné
spád slova nad nesoucím průvodem potácejí, jediný jen. Jich původ
hledati třeba tedy patrně jinde asi rhytmech, třeba
během let valně pozměňovaných, >národních tanců«, melo
diích harmoniích určovaných omezovaných svých. 32*
chycení všech nálad veškerých jich odstínech ten
skvělý způsob, jakým nejsugestivnější působivosti svým
zhudebněním sesiluje tom jeho velkost. Hoffer posledních svých článcích dosti jasně dovodil,
jak málo potvrzuje indukce zákon, že, česky dobře
deklamováno, české.
hudebně významnější, plastický celkový útvar? Myšlenka
hudební skladateli předem chyběla.
Není-li deklamace složkou určující jedině linii melodickou^
složkou, rozhodující dále formě, není právě tak rozhodující
o národním rázu, českém jakém skladby hudební. velkost
ta dále tom, hudebník gigantické koncepce dovedl,
zase základě slova básníkova, souhlase ním, veden
jím ale zase: tak jeho melodií, než formou poetického-
obsahu náladou básně vytvořiti velkolepé hudebně
krásné celky; útvary zázračně přímo vyvrcholené pla
stické své šíři. Pan
E. Základem také veliké hudební stavby
nemůže být detail, který jako taký sic svůj význam
i svoji cenu, ale který nezbytně musí být nesen prvkem hu
debně silnějším; hudební myšlenkou, třeba idey poetické,
přehodnocením této povstalou, což především třeba akcen-
tovati, hudebně krásně, tedy zřetelem zákonům úměr
nosti, naší hudbě vládnoucím, veliký, architektonicky
dokonalý celek uměle utvářenou, formovanou. stavba melodie
pouhého slova vedla chaosu, němž aspoň moje vníma
vost, třeba předem dílo již klavírní úpravy znal, skoro-
ztratila
