ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 334 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
) Pravda, Wagnera zejména, jakožto dramatického umělce par excellence, vztah básníku, jeho dílu velice těsný.) JK otázce hudební deklamace. (Konec.328 jarolímkk: sankce trestu. skutečně dnes kriminológie právě jako podmětu otázky trestu elimi­ novala pojem člověka nahradila jej fikcí >společnost«, jako eliminovala pojem trestat nahradila jej pojmem bránit se, reagovat tak právě touž operaci provedla předmětem otázky místo člověka objevila tam fikce: zločinec. Ovšem, jestliže netrestá člověk, nýbrž společnost se brání, reaguje, důsledno je, touž záměnu pojmů, která pro­ vedena subjektu věty, provésti též predikátu. vystižení a vylíčení nejpřiléhavější nejrázovitější všech obratů básní líčeného děje, zevnějšího vniterného, za­ . 4. Tedy již nikoli: člověk povinnost trestat člověka? nýbrž >má společnost právo bránit zločinci*? (Příště dále. Ale dnes, kdy lidé zapomněli to, trest ve své podstatě, klamou nazývajíce jej obranným prostředkem a kdy zapomněli dále, oni trestají svalivše odpovědnost na >společnost* >stát<, zcela pochopitelno, lidé musili rovněž tak zapomenouti, trestaný člověk nemůže nebýti člověk. Poznávám tedy třetí omyl, který příčinou, formule ^společnost brání pachateli* prázdná, jalová. znovu zatvrzuji jeho duši? Nepocítím studu před ním, studu za to, umím psát, před ním dělajícím neohrabané tři křížky pod svůj konstitut, studu svůj nasycený žaludek, svůj zbytečný šat, všecko? That the question! Zde třeba rozhodnout: mám trestat nic, jsem tomu legitimován silou své lásky, svého utrpení? Neboť nenajdu-li toto oprávnění sám sobě, je zřejmo, hledám marně mimo sebe, pak nedá ani společnost, ani bůh, ani nějaký domnělý účel trestu, neboť trest zůstává trestem účel neposvěcuje prostředky. tímto třetím omylem souvisí úzce čtvrtý omyl dnešní kriminalistiky. Ale tak vztah slovu jeho, jeho melodickému spádu, jako poetickému obsahu slova toho. Neboť nestačí jen pochopit, soudcem býti, odsuzovat trestat může přirozeně jen člověk, konkrétní člověk čin svůj odpovídající, nýbrž právě tak třeba po­ chopit, zase jen člověk, kterého trestati možno, který je předmětem trestu, tedy při trestním aktu stojí člověk proti člověku