)
Pravda, Wagnera zejména, jakožto dramatického
umělce par excellence, vztah básníku, jeho dílu velice
těsný.)
JK otázce hudební deklamace.
(Konec.328 jarolímkk: sankce trestu. skutečně
dnes kriminológie právě jako podmětu otázky trestu elimi
novala pojem člověka nahradila jej fikcí >společnost«, jako
eliminovala pojem trestat nahradila jej pojmem bránit se,
reagovat tak právě touž operaci provedla předmětem
otázky místo člověka objevila tam fikce: zločinec. Ovšem, jestliže netrestá člověk, nýbrž společnost
se brání, reaguje, důsledno je, touž záměnu pojmů, která pro
vedena subjektu věty, provésti též predikátu. vystižení
a vylíčení nejpřiléhavější nejrázovitější všech obratů
básní líčeného děje, zevnějšího vniterného, za
.
4. Tedy
již nikoli: člověk povinnost trestat člověka? nýbrž
>má společnost právo bránit zločinci*? (Příště dále.
Ale dnes, kdy lidé zapomněli to, trest ve
své podstatě, klamou nazývajíce jej obranným prostředkem
a kdy zapomněli dále, oni trestají svalivše odpovědnost
na >společnost* >stát<, zcela pochopitelno, lidé musili
rovněž tak zapomenouti, trestaný člověk nemůže
nebýti člověk.
Poznávám tedy třetí omyl, který příčinou, formule
^společnost brání pachateli* prázdná, jalová.
znovu zatvrzuji jeho duši? Nepocítím studu před ním, studu
za to, umím psát, před ním dělajícím neohrabané tři křížky
pod svůj konstitut, studu svůj nasycený žaludek, svůj
zbytečný šat, všecko?
That the question! Zde třeba rozhodnout: mám
trestat nic, jsem tomu legitimován silou své lásky, svého
utrpení? Neboť nenajdu-li toto oprávnění sám sobě, je
zřejmo, hledám marně mimo sebe, pak nedá ani
společnost, ani bůh, ani nějaký domnělý účel trestu, neboť
trest zůstává trestem účel neposvěcuje prostředky. tímto třetím omylem souvisí úzce čtvrtý omyl dnešní
kriminalistiky. Ale tak vztah slovu jeho, jeho melodickému
spádu, jako poetickému obsahu slova toho. Neboť nestačí jen pochopit, soudcem býti,
odsuzovat trestat může přirozeně jen člověk, konkrétní
člověk čin svůj odpovídající, nýbrž právě tak třeba po
chopit, zase jen člověk, kterého trestati možno, který
je předmětem trestu, tedy při trestním aktu stojí člověk
proti člověku
