ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 331 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Ale jak jsem již naznačil, dnešní kriminalistice ztratil se subjekt, trestající, zbyl jen objekt, trestaný.* Všechno vrcholí nesmírné ješitnosti, napalování publika.) Nezbývá, než zůstat při pravém slově pravém pojmu a obnovit otázku původní ryzosti. trestat? odpovídá ovšem snadně: anol Zde omyl třetí: pomocí >společnosti< vyhýbá věda opatrně otázce samé, vší její palčivosti životní trpkosti. 325 troušeny básnické pokusy všech tóninách, neboť Schau- kalův talent zakládá nemalé míře ohromném nadání percepčním, předváděném napodobivých pózách, vědomým raffinementem (na př. Schau- kalovi již tehdy povedlo, ačkoliv jim oko podlehl, do­ dává >Intérieurs« zvláštní dokumentární hodnoty. Jeho kniha jest samá vzácná ironie, jest sebezapřením rádi mu věříme, nazývá-li osvobozením. Od doby aristokratické allury vyšly mody. díle jeho jde mla­ dého muže, jenž uvázl hluboko literatuře marně na­ máhá osvoboditi; každý dojem jest jenom ná­ mětem literárním, jeho esthetisující nazírání olupuje jej o všechno naivní cítění.NĚMECKÉ ROMÁNY. Bude ztěžka Ubiti lidem, již stojí opodál mo­ derny, přes to, obsahuje svém rámci několik samo­ statných pěkných beletristických prací; zasvěcení najdou se však ovšem častěji budou diviti, jest tolik tak zvaných případů dvojitosti. Diagnosa jest, předčasná zralost. Škoda, jest dílo čistě literární. 3. Neptá se totiž: člověk povinnost trestat? nýbrž: společ­ nost právo bránit resp. Nejde to, smí-li se kdo bránit, smí-li kdo kárat, nýbrž to, smí-li kdo trestat. čtenář jest upozorňován, právě naskytne několik vět Altenberg). Dnes by nebylo tak těžko vylíčiti obektivně. Sankce trestu. Neboť tou společností mohu představovat dvojí: bud souhrn konkrétních individuí nebo něco mimo lidi jsoucího, něco neosobního, něco jako právnickou osobu, která podivnou associací mozku našich sociologů stala biologickou en- . CAMILL HOFFMANN. Když dvacetiletý pán přečetl >Also sprach Zarathustra< po­ znamenává blaseovaně: >Na lecos byl jsem již zcela při­ praven. (Dam. Byl vědom nepřirozenosti směšnosti přehnaného kultu osobnostního, nebezpečí naučení pochodících přehnané překultury. VE VÍDNI