ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 331 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
3. VE VÍDNI. Sankce trestu. Byl vědom nepřirozenosti směšnosti přehnaného kultu osobnostního, nebezpečí naučení pochodících přehnané překultury. čtenář jest upozorňován, právě naskytne několik vět Altenberg).* Všechno vrcholí nesmírné ješitnosti, napalování publika. Dnes by nebylo tak těžko vylíčiti obektivně. Jeho kniha jest samá vzácná ironie, jest sebezapřením rádi mu věříme, nazývá-li osvobozením. Škoda, jest dílo čistě literární. Ale jak jsem již naznačil, dnešní kriminalistice ztratil se subjekt, trestající, zbyl jen objekt, trestaný. Diagnosa jest, předčasná zralost. Od doby aristokratické allury vyšly mody. CAMILL HOFFMANN. 325 troušeny básnické pokusy všech tóninách, neboť Schau- kalův talent zakládá nemalé míře ohromném nadání percepčním, předváděném napodobivých pózách, vědomým raffinementem (na př. Bude ztěžka Ubiti lidem, již stojí opodál mo­ derny, přes to, obsahuje svém rámci několik samo­ statných pěkných beletristických prací; zasvěcení najdou se však ovšem častěji budou diviti, jest tolik tak zvaných případů dvojitosti. Neboť tou společností mohu představovat dvojí: bud souhrn konkrétních individuí nebo něco mimo lidi jsoucího, něco neosobního, něco jako právnickou osobu, která podivnou associací mozku našich sociologů stala biologickou en- . Schau- kalovi již tehdy povedlo, ačkoliv jim oko podlehl, do­ dává >Intérieurs« zvláštní dokumentární hodnoty.) Nezbývá, než zůstat při pravém slově pravém pojmu a obnovit otázku původní ryzosti. Když dvacetiletý pán přečetl >Also sprach Zarathustra< po­ znamenává blaseovaně: >Na lecos byl jsem již zcela při­ praven. díle jeho jde mla­ dého muže, jenž uvázl hluboko literatuře marně na­ máhá osvoboditi; každý dojem jest jenom ná­ mětem literárním, jeho esthetisující nazírání olupuje jej o všechno naivní cítění. (Dam. trestat? odpovídá ovšem snadně: anol Zde omyl třetí: pomocí >společnosti< vyhýbá věda opatrně otázce samé, vší její palčivosti životní trpkosti. Neptá se totiž: člověk povinnost trestat? nýbrž: společ­ nost právo bránit resp.NĚMECKÉ ROMÁNY. Nejde to, smí-li se kdo bránit, smí-li kdo kárat, nýbrž to, smí-li kdo trestat