Jest ještě uvésti, Clara Viebigova jakožto natura-
listka comme faut nespokojuje líčením jednotlivých po
stav, nýbrž charakterisuje široké vrstvy lidu; >Tägliches
Brot« každá postava typus ostře vykrojený, ovanutý vší
vůní svého milieu. Děj odehrává jedné chudých vsí
Eifelu, obývaných skoro jen ženami, ježto kraj jest docela
neplodný všichni muži jsou práci rýnských průmy
slových okresích. Tedy zcela obyčejný všední příběh.
Proto jsem veliké řady vybral jen dvě knihy, knihy
pokrokových ušlechtilých záměrů. Jsou »Das tägliche Brot< a
>Das Weiberdorf«. Soudím, máme
zatím dost takových vivisekcí duše. Vznikla
v letech devadesátých tam také patří.
Richarda Schaukala >Intérieurs aus dem Leben des
Zwanzigjährigen< jest knihou, která již opozdila. Snad také proto, ježto
jsem měl, obsah jejich jest zároveň representativní
a při tom sociálně symbolický.
Clara Viebigova podává nám nejkrásnější plody, jež natu-
ralism Německu zrodil. hodně mohli přiučovati spisovatelé
jako Max Kretzer Heinz Tovote.324 CAMILL HOFFMANN:
města pohlcují.
Záměry, myslím, jež při tvorbě uměleckých děl převlá
dají, mohou zajisté tyto knihy povýšiti standard works. Zřídka byla žena vytvořena umělecky
s takovou upřímností tak elementární velikosti. Zájem, kterým
ňteme >Intérieurs<, byl takto pouze historický, kdyby také
nebyl ještě osobní: Schaukal, jehož vážíme jakožto jed
noho nejjemnějších lyriků, vypravuje nám typickou historii
svých literárních Flegeljahre.< jest obráceně, autor jest vše. Kniha jest skoro beztvaré ragoút,
pestrý, přeskakující rozmarný denník; tam jsou roz
. Pak vsích hlaholí veselí a
rozpoutávají orgie. Námět tohoto románu jest ovšem obdivu
hodné originality. Autoři, již musí komen
tovat! vlastní spisy, jsou právě tak nemoderní, jako spisy vy
kládající autory. Každý,
kdo umí dobře čisti, sám vyloupne naučení něho na
učení jest: Budte lidští lidem, nepovažujte věci a
majetek, protože vás poslouchají, hleďte pochopiti když
stojí pod vámi, naučíte jich vážit Jakkoliv jest vše
to tak prosté skoro monotonní, přece neubráníte hlu
bokého dojmu. Jen dvakrát ročně vracejí několik dní
domů, vánoce posvícení. Veliký soucit byl tvůrcem této knihy. Ti, nichž nedošla záliby silná epická
šíře první knihy, chválí >Das Weiberdorf< jako mistrovsky
koncentrovaný kus. Nemohu nemysliti jednu větu Flaubertovu:
>Umělec býti svém díle jako bůh stvoření, nevidi
telný všemohoucí, aby jej bylo cítiti všude, nikde však
neviděti. Pendanty kontrasty staví navzájem
V pravé světlo
