Jen dvakrát ročně vracejí několik dní
domů, vánoce posvícení. Jsou »Das tägliche Brot< a
>Das Weiberdorf«. Ti, nichž nedošla záliby silná epická
šíře první knihy, chválí >Das Weiberdorf< jako mistrovsky
koncentrovaný kus. Pendanty kontrasty staví navzájem
V pravé světlo.
Clara Viebigova podává nám nejkrásnější plody, jež natu-
ralism Německu zrodil. Kniha jest skoro beztvaré ragoút,
pestrý, přeskakující rozmarný denník; tam jsou roz
. Každý,
kdo umí dobře čisti, sám vyloupne naučení něho na
učení jest: Budte lidští lidem, nepovažujte věci a
majetek, protože vás poslouchají, hleďte pochopiti když
stojí pod vámi, naučíte jich vážit Jakkoliv jest vše
to tak prosté skoro monotonní, přece neubráníte hlu
bokého dojmu. Soudím, máme
zatím dost takových vivisekcí duše.
Jest ještě uvésti, Clara Viebigova jakožto natura-
listka comme faut nespokojuje líčením jednotlivých po
stav, nýbrž charakterisuje široké vrstvy lidu; >Tägliches
Brot« každá postava typus ostře vykrojený, ovanutý vší
vůní svého milieu.324 CAMILL HOFFMANN:
města pohlcují. Tedy zcela obyčejný všední příběh.< jest obráceně, autor jest vše. Pak vsích hlaholí veselí a
rozpoutávají orgie. Vznikla
v letech devadesátých tam také patří. Snad také proto, ježto
jsem měl, obsah jejich jest zároveň representativní
a při tom sociálně symbolický.
Záměry, myslím, jež při tvorbě uměleckých děl převlá
dají, mohou zajisté tyto knihy povýšiti standard works. Autoři, již musí komen
tovat! vlastní spisy, jsou právě tak nemoderní, jako spisy vy
kládající autory. Děj odehrává jedné chudých vsí
Eifelu, obývaných skoro jen ženami, ježto kraj jest docela
neplodný všichni muži jsou práci rýnských průmy
slových okresích. Zájem, kterým
ňteme >Intérieurs<, byl takto pouze historický, kdyby také
nebyl ještě osobní: Schaukal, jehož vážíme jakožto jed
noho nejjemnějších lyriků, vypravuje nám typickou historii
svých literárních Flegeljahre. hodně mohli přiučovati spisovatelé
jako Max Kretzer Heinz Tovote.
Proto jsem veliké řady vybral jen dvě knihy, knihy
pokrokových ušlechtilých záměrů. Nemohu nemysliti jednu větu Flaubertovu:
>Umělec býti svém díle jako bůh stvoření, nevidi
telný všemohoucí, aby jej bylo cítiti všude, nikde však
neviděti. Námět tohoto románu jest ovšem obdivu
hodné originality. Zřídka byla žena vytvořena umělecky
s takovou upřímností tak elementární velikosti.
Richarda Schaukala >Intérieurs aus dem Leben des
Zwanzigjährigen< jest knihou, která již opozdila. Veliký soucit byl tvůrcem této knihy
