Nepřirozené někdy zahanbující jest, teprve
od Němců, jejichž převaze tak houževnatě bráníme, často přejímáme,
čemu dříve přímo mohli jsme naučíti národů jiných. Omezujeme se
ovšem stručný nástin; látka sebrána jest spisku Dra
M. Nyní
teprve obdivujme umění Clary Viebigové. Ani pořadatelé výstavy
naší >Národopisné společnosti* 1899 nebudou zpravodaji vděčni za
to, jim přiřkl originalitu vynálezu sbírati primitivní výrobky dětské
fantasie ruky, neboť oni znají trochu lépe své předchůdce; vlastenecké
svědomí páně referentovo může zůstati klidno primát nenáleží Němcům,,
nýbrž Angličanům. Ale tyto zjevy vysvět
luje omlouvá geografická poloha kmenové, všemi směry pronika
jící soužití. Jen by
ji byl svýma těžkýma dělnickýma rukama sbrutalisoval; zajisté
byl majetné třídy posunul popředí, aby jim morali-
stickém pathosu vpálil cejch moderních otrokářů. Spaniera •Kůnstlerischer Bilderschmuck fůr Schulen«
(Hamburg 1900), který náleží mezi nejpoučnější knihy pří
slušné literatury. Pokud jím nezmění tyto staleté podmínky našeho kultur
ního rozvoje, bude všecko ignorantské reportérství míti jen dvojí vý
sledek, obojí smutný: ostudu vlastnímu listu pomatení zdravého smyslu
těm, kteří bona fide přijímají. Zena, jež vidí cítí soucit miluje, vypravuje
o životě jednoho těch nesčíslných tvorů, jež denně veliká
pedagogické směry jsou tak povzneseny nad malichernost formalism,. Praxe po
dává komické příklady; profesor Masaryk universitních kursech uči
telských již před rokem upozornil knihu oboru umělecké výchovy,
•Nové methody* Liberty Tadda kniha zůstala nás neznáma,
letos počátku roku vyšel německý překlad její hned Českém
učitelském měsíčníku objevil důkladný referát.
.) docela zbytečným pathosem prote
stuje proti tomu, aby berlínská výstava přenesena byla Rakouska;
jest zřejmo, auktor lokálky nemá tušení ani rozsahu výstavy, ani
o významu materiálu Části, kterou vydává celou výstavu >Uměni
v životě dětském*, sbírce dětských kreseb.UMŽLBCKÁ VÝCHOVA./4. Ale jakým právem může Český denník zapovídati
německým vzdělávacím ústavům rakouským, aby poučily po
krocích německých pedagogických snah hranicemi? Ostatně je
toho, rakouských Škol přeneseno Německa, trochu více, nejsou
to právě věci nejhorší. 323
hranice německé starším prvopočátkům. Neboť není
pochyby, děj jest zosnován právě pro majetné třídy. chce-li někdo přítomné české generaci vytý
kati, hledí vzdělati všude, kde může, nejvíce tam, kde může
nejspíše, musí touž výtku obrátiti proti těm velkým mužům, kteří před
sto lety budili národ. Ani slovo nezní
v těchto dvou svazcích jako žaloba, nikde nehrozí ruka evan
gelistova. (Příště dále. (Konec.)
J^ěmecké romány.
mají tak jasné oko pro veliké, tolik vzděláni mravní opravdovosti,,
tolik svobodné, lidsky občansky, hrdosti, jako kruhy hamburské.)
Vedle Clary Viebigovy sotva kdo jiný byl látku tuto
tak umělecky zpracoval leč jen ještě Emil Zola. —
Také největší náš denník (17
