ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 327 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Jak moderní umění, jež samo nabralo svých sil přírody, otvírá oči pro krásy přírodní, poznali jsme sami sobě; teprve francouzští Skotští impressio- nisté jejich čeští žáci odhalili nám nekonečnou nádheru barev přírodě. Konečně ještě jednoho ethického vlivu umění škole nesmím pominouti, vlivu již žáky, nýbrž učitele. Ale nejen vidět, milovat nás naučili: bu­ doucí generace budou šťastnější, láska vzbudí se u nich dříve.UMĚLECKÁ VÝCHOVA. Opanoval mne plné síle, když jsem berlínské výstavě >Umění životě dětském* poslouchal výklady mužů, kteří £as práci věnovali propagaci umělecké pedagogiky; byli různí vzděláním, vírou, lidským politickým stanoviskem — stejní své obětovnosti pro věc proniknuti vědomím ve­ likém úkolu, jemuž slouží. Lichtwark cit pro barvu budí květinou, hamburští učitelé žádají každé třídě květinové okno, Liberty Tadd vyzdobuje chodby učebny přírodninami. Příroda jest celým ruchem nejtěsnějším spojení. Toto vyučování nežádá než očí a srdce; ale kde není srdce, tam vůbec není možné. Ani jeden nich nebyl učitel, stáli mládeži učitelským povin­ nostem nepoměrně dále než já: ale byli pod vlivem veliké mocnosti umění nich mluvilo, jeho mravní šlechtění pře­ nášelo mne. 321 kteří vůbec vidí jen stupeň pochopení krás přírod­ ních; ale neoí jistě ani jednoho, který pro umění zapo­ mínal přírodu. jsem . Reforma kreslení, jejíž otcem jest zase Ruskin, základ, obnovuje přímé spojení přírodou: Badensku již leta začíná vyučování ve škole napodobením přirozeného listu vrbového, Drá­ žďanech výstavě učitelů kreslení viděl jsem vkusné dekora­ tivní motivy sestavované nalepených sušených listů; těchto začátků postupuje dále. Ani mne nenapadá, abych odsuzoval souš a zbytečnou krutost našich škol, nižších vyšších, nichž jsou poměry daleko horší; vždyť ani poslední vídeňský sjezd středo­ školský neopovážil více, než doporučil literární diskusi otázku, zda jest možno vychovati mládež také bez věčného známkování. Účastnil jsem již lecjaké uči­ telské schůze ale žádné jsem neodnášel tolik pravé, lidské pedagogiky: přesvědčení vážnosti svého povolání a o zdrcující zodpovědnosti svým žákům budoucnosti. všecku ostatní skepsi potlačuji: což jest plátno mysliti si, škola jest nejméně vhodným místem pro cti­ žádostivé šplhaly, když přece systém školství nemůže býti ovládán než byrokraticky; což jest plátno odsuzovati ha­ mižnost, které jest Škola placenými hodinami, když materia­ listické době nelze jinak žiti? Ale nechci poklopit! kbelíkem -tu jiskru naděje, lepší stav jest možný; kmitá mi v ideji umění škole