všecku ostatní skepsi potlačuji: což jest plátno
mysliti si, škola jest nejméně vhodným místem pro cti
žádostivé šplhaly, když přece systém školství nemůže býti
ovládán než byrokraticky; což jest plátno odsuzovati ha
mižnost, které jest Škola placenými hodinami, když materia
listické době nelze jinak žiti? Ale nechci poklopit! kbelíkem
-tu jiskru naděje, lepší stav jest možný; kmitá mi
v ideji umění škole. Jak moderní umění, jež samo nabralo
svých sil přírody, otvírá oči pro krásy přírodní, poznali
jsme sami sobě; teprve francouzští Skotští impressio-
nisté jejich čeští žáci odhalili nám nekonečnou nádheru
barev přírodě. 321
kteří vůbec vidí jen stupeň pochopení krás přírod
ních; ale neoí jistě ani jednoho, který pro umění zapo
mínal přírodu. Reforma kreslení,
jejíž otcem jest zase Ruskin, základ, obnovuje přímé
spojení přírodou: Badensku již leta začíná vyučování
ve škole napodobením přirozeného listu vrbového, Drá
žďanech výstavě učitelů kreslení viděl jsem vkusné dekora
tivní motivy sestavované nalepených sušených listů; těchto
začátků postupuje dále. Ani mne nenapadá, abych odsuzoval souš
a zbytečnou krutost našich škol, nižších vyšších, nichž jsou
poměry daleko horší; vždyť ani poslední vídeňský sjezd středo
školský neopovážil více, než doporučil literární diskusi
otázku, zda jest možno vychovati mládež také bez věčného
známkování. Ale nejen vidět, milovat nás naučili: bu
doucí generace budou šťastnější, láska vzbudí se
u nich dříve. jsem
. Lichtwark cit pro barvu budí květinou, hamburští
učitelé žádají každé třídě květinové okno, Liberty Tadd
vyzdobuje chodby učebny přírodninami.UMĚLECKÁ VÝCHOVA.
Konečně ještě jednoho ethického vlivu umění škole
nesmím pominouti, vlivu již žáky, nýbrž učitele. Ani
jeden nich nebyl učitel, stáli mládeži učitelským povin
nostem nepoměrně dále než já: ale byli pod vlivem veliké
mocnosti umění nich mluvilo, jeho mravní šlechtění pře
nášelo mne. Příroda jest celým ruchem nejtěsnějším
spojení. Účastnil jsem již lecjaké uči
telské schůze ale žádné jsem neodnášel tolik pravé,
lidské pedagogiky: přesvědčení vážnosti svého povolání a
o zdrcující zodpovědnosti svým žákům budoucnosti.
Opanoval mne plné síle, když jsem berlínské výstavě
>Umění životě dětském* poslouchal výklady mužů, kteří
£as práci věnovali propagaci umělecké pedagogiky; byli
různí vzděláním, vírou, lidským politickým stanoviskem —
stejní své obětovnosti pro věc proniknuti vědomím ve
likém úkolu, jemuž slouží. Toto vyučování nežádá než očí a
srdce; ale kde není srdce, tam vůbec není možné
