Tyto veliké sociální vlivy stojí nad horizontem Školy. 27.
Jejich oči právě proto jsou umělci vidí nejjasněji pů
vaby zvláštnosti kraje, který jest nám milý již tím, něm
žijeme.
Chce býti dobrodincem lidstva tím, učiní umění pří*
stupným drahým; rozpoutá skryté síly, kterými působí
pak již umění sebe samo.
Nicméně působí umění hlubokými vnitrnými dojmy. Každé přiblížení člověka přírodě-
je dobrodiním: jest krása, síla, volnost zdroj všech
těchto ideálův. Neskonalá radost života proudf
ze světla barev, harmonie linií, pravdy podané skutečnosti,
z mravní výsosti umělcovy povahy. Spojuje dítě teplem duše uměl
covy krásou, kterou zobrazuje, domovem, rodnou zemí. Ale nejenom krajina, nejenom obraz dějinné události
probouzí vlastenecké vědomí: Francii nezapomíná při
výzdobě škol umělecky provedené podoby slavných
mužů národa, zasloužilých dobrodinců provincie; tak oži
vuje úcta úspěchům národa, zásluze proniklé práce. Kdyby nevykonala myšlenka umělecké vý
chovy žádného úkolu, než otvírá přírodě školy okna,
i dvéře, stala mocnou podporou pokroku. Člověk byv jednou uveden ci
tový poměr němu, začne růsti jeho velikostí.
. stoupence,. Ten jest její kulturní význam.
>Umělci jsou nejlepšími učiteli vlastivědy,* praví Spanier. životě
jeho duše hromadí nekonečné bohatství: freskách Michel-
Angelových kapli Sixtinské jest umění náboženstvím,,
v karrikovaných rysech Goyových politickým zápasem dvou
světů, Milletově temně zhnědlé ornici mluví němu síla,
země, Menzlově »Válcovně« sociální problém doby, Čermá
kových jihoslovanských obrazech myšlenka slovanská, Ale
šových lunetách česká vlast. —
A největší všeho: umění spojuje zde již pouze-
dítě, nýbrž dítěte člověka přírodou. PATOČKA:
stal naprosto všeobecný.
Nepozorovaně, jemně dotýká dětské fantasie: omezuje ji
tím, vede linie příštího vývoje, obohacuje zároveň, na
pojujíc živými dojmy. Ratzel, Das NaturgefuW unserer Zeit, Zukunft IX.320 PROF.
♦ Fr.. Poměr moderního,
člověka přírodě stal již otázkou esthetickou hygienickou,
zároveň Jde vyrovnati spor tom ležící, člověk,
prchaje horečné půdy velkého města, přemáhajícího,
kvapu dnešní práce, čím dále tím více přírody vyhledává,
ale stále méně požívá.
Svaté okamžiky mravní katharse! Potlačuji myšlenky palia
tivním účinku zájmu umění; domyslí každý, kdo vidí
bídu lidstva, pramenící nejhrubších smyslných požitkův. Každá vnitřní síla se
pohne, celá bytost rozpíná stupňovaným pocitem životnosti
ve stav nejlidštější šlechetnosti, největšího smrtelného blaha
