: ČTYŘICETI LETECH.. Ale právě této pro sokolstvo trudné době zkoušek
jeví patrný rozdíl sokolství Tyršova proti nynějšímu. přes to,
když nastala zkouška, letech sedmdesátých, >slova řeč
skutků překládat*, ukázalo se, jak těžko vštěpovati ideální
myšlenky široké vrstvy jak nesnadno vtělují. Chtělo odchovati pokolení zdatnější, »mužstvo junstvo
úhodné<. Pro
tivné proudy společenské sokolství Tyršovo nepodryly, ne-
odchýlily dráhy; naopak, sokolstvo vyšlo nich očištěno. čím nedostupnější zůstával cíl, čím užší
byla bratrská obec sokolská, tím byla čistší ideálnější ži
votě. 315
nelze tudíž dobře valně mluviti. Okamžitý výsledek bez práce skutečné, přestávání
na úspěších okázalých, však rychle hynoucích, mar
nivá záliba dojmu vnějším, chlubivá opojenosť
v dnech slavnostních vystřízlivělá zmalátnělost netečnost
ve všední den, konečně tolika rozčileních umdlenost a
nečinnost toť všech vlastech našich čím dále tím více
se šířilo. Úkol překvapil svou smělostí opravdovostí
prvých hlasatelů. Rovnost
a volnost, vzlet ladnost byla jeho hesla, bratrství praktickým
důsledkem. Ani
mužstvo sokolsky vychovávané náběh nevydrželo. To, myslím, bude musit bloudit jako židé ještě dlouhý
věk poušti, než sprostí vad národní povahou naší
již téměř srostlých. Duch
sokolský prvých let oživoval zušlechťoval českou společnost
i národnost. stavu takovém klid přístavu jsme nevpluli,
je spíše spásou nežli opakem. každém oboru jiným vyrovnat,
pak lze-li, předčít všecky toť musí povždy naším heslem
být. Velká myšlenka nalezla velké muže.K. Osobnosti ustupovaly bezděky pozadí zdar a
prospěch národního celku nezůstával lichým slovem. Část jeho
přešla lhostejné řady hasičské někteří sběhové sešiko-
vali dokonce prvé řady protichůdné vysloužilců německým
velením.
Šiky zřídlé semkly úže pevněji Tyrš pln důvěry dobrou
věc velel chladnokrevně znova: předu! Poslyšme, psal
po tehdejší krisi národní politické. Nastoupilo cesty nové, rovnější volnější.
*
Sokolstvo vstoupilo život pronikavými snahami oprav
nými. Naučili jsme
25
. Ale přes veškeru galant
nost prvým družkám modrých suknicích černých pun
čoškách, netroufám ještě, ony odchovají nám lepší po
kolení. Jsme opět odkázáni síly
své, práci, práci skutečnou všestrannou. Netajme tím: Směr, jakým veškeren téměř život
náš posledních dobách bral, cíle toho nás jižjiž od
vracel.
>Jen neúnavná činnost nás spasí, jen opravdová práce
nás zachrání zvelebí
