Jsme opět odkázáni síly
své, práci, práci skutečnou všestrannou. Netajme tím: Směr, jakým veškeren téměř život
náš posledních dobách bral, cíle toho nás jižjiž od
vracel. každém oboru jiným vyrovnat,
pak lze-li, předčít všecky toť musí povždy naším heslem
být. 315
nelze tudíž dobře valně mluviti.K.
Šiky zřídlé semkly úže pevněji Tyrš pln důvěry dobrou
věc velel chladnokrevně znova: předu! Poslyšme, psal
po tehdejší krisi národní politické. přes to,
když nastala zkouška, letech sedmdesátých, >slova řeč
skutků překládat*, ukázalo se, jak těžko vštěpovati ideální
myšlenky široké vrstvy jak nesnadno vtělují. Duch
sokolský prvých let oživoval zušlechťoval českou společnost
i národnost. Naučili jsme
25
. Chtělo odchovati pokolení zdatnější, »mužstvo junstvo
úhodné<. Ale přes veškeru galant
nost prvým družkám modrých suknicích černých pun
čoškách, netroufám ještě, ony odchovají nám lepší po
kolení. Pro
tivné proudy společenské sokolství Tyršovo nepodryly, ne-
odchýlily dráhy; naopak, sokolstvo vyšlo nich očištěno.. Velká myšlenka nalezla velké muže. Ale právě této pro sokolstvo trudné době zkoušek
jeví patrný rozdíl sokolství Tyršova proti nynějšímu. Část jeho
přešla lhostejné řady hasičské někteří sběhové sešiko-
vali dokonce prvé řady protichůdné vysloužilců německým
velením. Úkol překvapil svou smělostí opravdovostí
prvých hlasatelů.
*
Sokolstvo vstoupilo život pronikavými snahami oprav
nými. Rovnost
a volnost, vzlet ladnost byla jeho hesla, bratrství praktickým
důsledkem. Okamžitý výsledek bez práce skutečné, přestávání
na úspěších okázalých, však rychle hynoucích, mar
nivá záliba dojmu vnějším, chlubivá opojenosť
v dnech slavnostních vystřízlivělá zmalátnělost netečnost
ve všední den, konečně tolika rozčileních umdlenost a
nečinnost toť všech vlastech našich čím dále tím více
se šířilo. čím nedostupnější zůstával cíl, čím užší
byla bratrská obec sokolská, tím byla čistší ideálnější ži
votě. Nastoupilo cesty nové, rovnější volnější. Osobnosti ustupovaly bezděky pozadí zdar a
prospěch národního celku nezůstával lichým slovem. To, myslím, bude musit bloudit jako židé ještě dlouhý
věk poušti, než sprostí vad národní povahou naší
již téměř srostlých.
>Jen neúnavná činnost nás spasí, jen opravdová práce
nás zachrání zvelebí.: ČTYŘICETI LETECH. stavu takovém klid přístavu jsme nevpluli,
je spíše spásou nežli opakem. Ani
mužstvo sokolsky vychovávané náběh nevydrželo
