Sokolstvo hlubokým učením Tyršovým octlo se
v mělké společnosti najozcestí.
Jen činnost každým dnem opětovaná, život volnost nám
zabezpečuje.
A přes sokolstvo své zásluhy cenné, nepopira
telné.
Sokolstvo pokud jména toho hodno jest prohlídlo. Naše veřejnost lhostejně snese všecko a
obec sokolská pomalu také. Všude tam, kde plní svůj úkol rovně, bez ústupků a
bez zastírání, polích neutrálních, které nevyžadují zvlášt
.’ ČTYŘICETI LETECH. Sokolstvo se
rozhodlo. Pléva zrna odměšuje. Tyrš mravní cenou sokol-
stva chtěl získávati sympatií obecenstva, choutkám jeho
hověti. volit? větší mravní hod
notu nebo Širší řady? Řady sokolské rostou.
Vnitřní boj vlastních řadách jest nejtěžší.
se mužně pravdou jižjiž netajit, sobě samým po
ctivými být. Kroj nedělá již So
kola, jednota, která nemůže vykázati leč šatem svým
a planou zábavou, došla již jen soustrasti opovržení.316 R. Sokolstvo mívá časem
také dvojí tvář. Přirozeno, těch dílů nesokol-
ských větší vliv, než jeden sokolský.
Tříbíme se. Tyrš volal: vytýkejte nešvary,
nemlčte, tepejte, škodlivým spolkům vedle sebe života ne
přejte Ale nynější obec sokolská jest tolerantní jako okolní
společnost; širých řadách jejích ztratí vše: kroj přikreje
i snahy protichůdné široké karaktery. tom
se Tyrš zmýlil. Heslo: >Ni zisk, slávu!< mění nich heslor
>1 zisk, slávu!« tím počítejme díl sokolu, dílů
ostatní společnosti sobě. jest výklad:
proč společnost vládne zásadami sokolskými naopak.
Pro jednoty, jichž sokolství tvořil jen kroj zábava, měl
soustrast myslil, stihlo veřejné opovržení. Sokolství Tyršovo žádalo muže celé. Ostatní pohlcují snahy jinorodé, třeba
i protichůdné veřejné, obecní, politické, osobní, obchodní
atd. To, theoretický kazatel »Sokole« pro
hlašuje protichůdné, praksi, hlavně vůdců, srovná
se zcela hravě. Většina
členstva nynějšího, zvláště vůdců, přináší jen malý zlomek
svého přesvědčení. Ten zůstává druhým
nejdůležitějším úkolem sokolským, který dosud jest nesplněn..
Sokolstvo, kdyby drželo přesně svého >učení<, zů
stávalo ovšem osamocenější, neboť každá široká společ
nost těžko nerada přijímá zásady neširoké, nepružné, které
jí ukládají jistou mravní povinnost. Doby chorobné samochvály minuly, zdravé
otuženosti začínáme též pravdu snášet Nyní teprv jsme na
dráze jisté bezpečné. Oni jsou universální. Vzhůru tedy opět, každý díla chop! Zas dán
Naprej!«
Tyršův smysl pro sokolskou čest byl živější, citlivější. Ten Tyrše
přiváděl zoufalství zhubil polo
