Jen činnost každým dnem opětovaná, život volnost nám
zabezpečuje.316 R.
Sokolstvo pokud jména toho hodno jest prohlídlo. tom
se Tyrš zmýlil.’ ČTYŘICETI LETECH. Pléva zrna odměšuje.
Pro jednoty, jichž sokolství tvořil jen kroj zábava, měl
soustrast myslil, stihlo veřejné opovržení. Ten Tyrše
přiváděl zoufalství zhubil polo. To, theoretický kazatel »Sokole« pro
hlašuje protichůdné, praksi, hlavně vůdců, srovná
se zcela hravě.
se mužně pravdou jižjiž netajit, sobě samým po
ctivými být. Všude tam, kde plní svůj úkol rovně, bez ústupků a
bez zastírání, polích neutrálních, které nevyžadují zvlášt
. jest výklad:
proč společnost vládne zásadami sokolskými naopak. Sokolství Tyršovo žádalo muže celé. Tyrš volal: vytýkejte nešvary,
nemlčte, tepejte, škodlivým spolkům vedle sebe života ne
přejte Ale nynější obec sokolská jest tolerantní jako okolní
společnost; širých řadách jejích ztratí vše: kroj přikreje
i snahy protichůdné široké karaktery. Oni jsou universální. Sokolstvo hlubokým učením Tyršovým octlo se
v mělké společnosti najozcestí. Sokolstvo se
rozhodlo.
Tříbíme se. volit? větší mravní hod
notu nebo Širší řady? Řady sokolské rostou. Ostatní pohlcují snahy jinorodé, třeba
i protichůdné veřejné, obecní, politické, osobní, obchodní
atd. Doby chorobné samochvály minuly, zdravé
otuženosti začínáme též pravdu snášet Nyní teprv jsme na
dráze jisté bezpečné. Ten zůstává druhým
nejdůležitějším úkolem sokolským, který dosud jest nesplněn. Sokolstvo mívá časem
také dvojí tvář.
A přes sokolstvo své zásluhy cenné, nepopira
telné. Kroj nedělá již So
kola, jednota, která nemůže vykázati leč šatem svým
a planou zábavou, došla již jen soustrasti opovržení. Vzhůru tedy opět, každý díla chop! Zas dán
Naprej!«
Tyršův smysl pro sokolskou čest byl živější, citlivější.. Tyrš mravní cenou sokol-
stva chtěl získávati sympatií obecenstva, choutkám jeho
hověti.
Sokolstvo, kdyby drželo přesně svého >učení<, zů
stávalo ovšem osamocenější, neboť každá široká společ
nost těžko nerada přijímá zásady neširoké, nepružné, které
jí ukládají jistou mravní povinnost. Většina
členstva nynějšího, zvláště vůdců, přináší jen malý zlomek
svého přesvědčení. Heslo: >Ni zisk, slávu!< mění nich heslor
>1 zisk, slávu!« tím počítejme díl sokolu, dílů
ostatní společnosti sobě. Naše veřejnost lhostejně snese všecko a
obec sokolská pomalu také. Přirozeno, těch dílů nesokol-
ských větší vliv, než jeden sokolský.
Vnitřní boj vlastních řadách jest nejtěžší
