Pléva zrna odměšuje.
Tříbíme se. volit? větší mravní hod
notu nebo Širší řady? Řady sokolské rostou. Sokolstvo mívá časem
také dvojí tvář. To, theoretický kazatel »Sokole« pro
hlašuje protichůdné, praksi, hlavně vůdců, srovná
se zcela hravě. Tyrš volal: vytýkejte nešvary,
nemlčte, tepejte, škodlivým spolkům vedle sebe života ne
přejte Ale nynější obec sokolská jest tolerantní jako okolní
společnost; širých řadách jejích ztratí vše: kroj přikreje
i snahy protichůdné široké karaktery.
A přes sokolstvo své zásluhy cenné, nepopira
telné. Tyrš mravní cenou sokol-
stva chtěl získávati sympatií obecenstva, choutkám jeho
hověti. Doby chorobné samochvály minuly, zdravé
otuženosti začínáme též pravdu snášet Nyní teprv jsme na
dráze jisté bezpečné.
Vnitřní boj vlastních řadách jest nejtěžší. Heslo: >Ni zisk, slávu!< mění nich heslor
>1 zisk, slávu!« tím počítejme díl sokolu, dílů
ostatní společnosti sobě.
Jen činnost každým dnem opětovaná, život volnost nám
zabezpečuje. Kroj nedělá již So
kola, jednota, která nemůže vykázati leč šatem svým
a planou zábavou, došla již jen soustrasti opovržení.
Sokolstvo pokud jména toho hodno jest prohlídlo. Sokolstvo hlubokým učením Tyršovým octlo se
v mělké společnosti najozcestí.
se mužně pravdou jižjiž netajit, sobě samým po
ctivými být. Ten zůstává druhým
nejdůležitějším úkolem sokolským, který dosud jest nesplněn.. Přirozeno, těch dílů nesokol-
ských větší vliv, než jeden sokolský. tom
se Tyrš zmýlil. Oni jsou universální. Sokolství Tyršovo žádalo muže celé. Ostatní pohlcují snahy jinorodé, třeba
i protichůdné veřejné, obecní, politické, osobní, obchodní
atd. jest výklad:
proč společnost vládne zásadami sokolskými naopak.316 R.’ ČTYŘICETI LETECH. Sokolstvo se
rozhodlo. Ten Tyrše
přiváděl zoufalství zhubil polo. Všude tam, kde plní svůj úkol rovně, bez ústupků a
bez zastírání, polích neutrálních, které nevyžadují zvlášt
. Naše veřejnost lhostejně snese všecko a
obec sokolská pomalu také.
Sokolstvo, kdyby drželo přesně svého >učení<, zů
stávalo ovšem osamocenější, neboť každá široká společ
nost těžko nerada přijímá zásady neširoké, nepružné, které
jí ukládají jistou mravní povinnost.
Pro jednoty, jichž sokolství tvořil jen kroj zábava, měl
soustrast myslil, stihlo veřejné opovržení. Vzhůru tedy opět, každý díla chop! Zas dán
Naprej!«
Tyršův smysl pro sokolskou čest byl živější, citlivější. Většina
členstva nynějšího, zvláště vůdců, přináší jen malý zlomek
svého přesvědčení
