Ne,
propustí despektem svého milence, aby vyhledala jiného,
a ukazuje, jak typ staré romantické rekyně erotismu sploštil
v prostředí dnešního buržoasního salonu jak hřích ztrácí svou
poetickou velikost tomto bahně malých lží. Kvapilovou, tyčí se
ona duchem sit venia verbo charakterem nad toho fádního
panáka, jenž právě přestává být jejím milencem. Oběma vyhověno, ideál ženy dosažen ovšem
že však cenu pravšedního veseloherního vodění muže nos. Paní Giulia Campianová, pěkný
exemplář ženy rodu kočkovitých, smiřuje obě velmi pohodlně
a veseloherně: přítomnosti svého manžela nejlepší ženou
a matkou, jak zavře však sebou dvéře, vrhne ná
ruči svému milenci, ale jeho náruči vrací zase ráda svému
manželi.
Dreyerovy Ernstovy, které podobně svůj hlučný úspěch dě
kují jen tendenci, zdá mi, vidím vyrůstati nový útvar
dramatický, slučující starý melodramatický pathos Ibsenovskou
kritikou společnosti, realistickou malbu určitých prostředí prudkou
-— pohříchu příliš často banálně-agitační ethickou ten
dencí. Tím směrem, tuším,
vybíhá ironický hrot Pragovy komedie, jíž neupřete, ducha
plná dobře stavěna.
Tak bude činit tato paní Julie každým dalším milencem,
jenž vystřídá omrzelého Velatiho. Připomenu-li některé novější hry německé, př.
Národní divadlo. Trochu opožděně zaznamenávám provedení
dvou cizích novinek, jedné vlašské jedné francouzské. Brieux jest však Pařižan, ducha, vkus zna
mená několika sobě podobnými poslední fázi velmi vyspělé
. Prvá,
>Ideální žena* Marca Pragy, není vlastné novinkou,
hrajeC své vlasti deset let. Nemá ovšem
starého heroismu vášně, jenž mstí zradu jedem nebo dýkou. Ejhle žena!
Ale chcete Kdo chtěl první zvednouti kámen tuto paní
Julii to, pravda, všecko náramně nemorální, páše, ale autor
miluje láskou umělce psychologa dovede pro získati
i diváka. Komedie tato jest zvláštní
variací théma, jak smířiti povinnosti manželství velikou vášní
srdce smyslů mimo manželství. Jen toho nezapírejme, nedovedeme dost roz
horleně zatratit, nám imponuje její veliký instinkt vášně že
jmenovitě podání, jakého dostalo pí.DiVadlo. Jeden nejtěžších problémů
morálky manželství je, jak vidět, lehce ironisován.
Brieuxův >Červený talár* těch, módu dnes
silně přicházejících her, které chtějí působit více akcentem svého
poctivého přesvědčení spravedlivého rozhorlení než čistým
uměním
