Nuž, jen načrtávám pozadí, jež plasti
čtějším činí význam exposice, nebo absolutní uměleckou hodnotu
její dnes ještě odhadnouti nemožno, lze pouze říci, mnoho
tvárnější zrnitější krajinářství, než loňská mnohém zcela
nám nová. Stu
dentstvo dosud výstavě neví. tu
patrná snaha, učinit divadlo lidštějším, demokratičtějším, Časo-
véjším, naším životním zájmům bližším. přestřeluje
a generalisuje jen což, není dosti smyslu pro nuance, to
je ovšem stín, který vleče sebou každá silná tendenČnost. Pro nás Brně každá vý
stava jiný význam než pro Prahu Vídeň, nejsmeť posud zvyklí
Žít životem střediska duševního, vpravujeme teprve, každý
impuls vznětu vzpružení nám milý, vzácný; je-li ta
kový, jako nynější výstava, nám veliký, událostí, jichž
máme roka málo. Dnes tato snaha ještě jen
tápe rozbíhá ještě dnes tendencí, ale doufejme, že
zítra bude uměním.
Brněnská výstava Manesa.
Zakoupeny dva obrazy jedna uměl.
. 27
a starou tradici opřené dramatiky. Prodáno prvých
pěti dnech přes vstupenek permanentních, 400 jednotlivých.-průmyslových prací. Není tedy přese všecku ten-
denčnost nikde hrubě banální nebo neumělecký.
OzVuky paberky. Demonstruje
v »Červeném taláru< strašlivý rub pozemské spravedlnosti: soud
cové odsuzují nevinné, jen aby vyšplhali výš řebříku ju
stiční hierarchie. Návštěva výstavy jest Brno slušná. s. Ale všecko tak prosté, tak pravou fran
couzskou průhledností lapidárností tendence podané, bylo
zbytečno věnovati tomu obšírnější rozbor. Ale
co čistě uměleckého hlediska proti této hře po
dobným namítat, naproti tomu vyváženo jejich ohnivosti
společenského morálního zájmu, jejich teplým dechem akutností
a smyslem pro nejrůznější milieu.DIVADLO, OZVUKY PABÉRKY. vyšeptalých salonních ko
medií dramat nevěry tedy každým způsobem pokrok. Před rokem výstava moravských výtvarníků, ne
dávno klubové premie níž mimochodem poznamenávám, že
námi Moravě nebyla přijata tak reservovaně jako Praze, nám
že mluvila vřeleji než vám), dnes výstava nejsvěžejšího sdružení
uměleckého cítit mladou, živou snahu, jež však nejde jen
za cíly čistě výhradně uměleckými, jejíž každý krok moti
vován ještě touhou utvořit pro Moravu centrum, krystalisační
bod, jenž dovedl sjednotit naše síly dosud rozběhlé, neschopné
nejen duševním životě, ale vůbec ničem prudšího, inten
sivnějšího úspěchu. Klub přátel umění krátký rok potřetí
zasáhnul iniciativně vývojový proud brněnského života, po
každé šťastně
