ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 315 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
. Nastal zmatek až strach, policie začala toho biti šavlemi nejdříve na plocho pak ostro pocítil, jakoby mne někdo píchl špendlíkem více nic. Když jsme přistáli, dodělával jsem. PIKHART (aUTORISOVÁNO). napij napij . Pohostinské hry, .<« Umlkl. Uťali ti šavlí ucho. Dokouřil doutník, plivl zmozolených rukou a chopil znovu lopaty. byl mezi těžce nemoc­ nými, protože mne nemocnice dopravili rovnou loď Byl jsem rád, mne nehodili moře! Sedmapadesát jich tam cestou hodili, ale vydržel. Ale mně trochu zachvíval hlas, když jsem řekla: >Šel bys znovu války, Juane? Povídá se, že budeme válčiti Anglií.« A. BMILIB PAKDO BAZÁNOVÁ. jakmile spatřili ženu, chce ve­ drat! džbánem mezi koně tlačenice lidu, počali volatí na nás: >Mlčíte čerta, nechtějte nic, neříkejte nic, vždyť člověk vlastního slova neslyší pořádek není také žádný!< Já rozumí se, jsem neslyšel, poroučejí, protože jsem o sobě nevěděl...« neštěstí páni nechtěli, aby nám něco dávali třeba jen hlt vody, ani vína, ani polévky či mléka, rozestavili kolem sílu, velkou sílu lidu, aby ženské nemohly nám.Vojákovo oCho.< >Už jsem vojenskou mináž starý,* odpověděl klidně, odhazuje hromádku hlíny. Pamatuji se, jsem prosil pro Boha trochu vody.. DiVadlo. Při­ běhla křičela: »Synáčku, synáčku můj ubohý, nesu vody . netečné jeho tváři nebylo znáti ani hněvu, ani žalu. Operní repertoir začíná zabředávati všednosti prostřed­ nosti jak kvalitativně tak kvantitativně právě době, kdy toho nejméně třeba, je-li vůbec toho kdy třeba. Naložili mne no­ sítka trochu probral svěžím vzduchem vanoucím pev­ niny. když jsem pak špitále vzpamatoval, pálila mne tvář, lékář řekl: >Hochu, na Kubě nezmrzačili, ale zmrzačili zde.. 30fr jich bylo tolik, vejiti nemohli, nás nemocných tam bylo, nám ani nestačili sloužiti. Měl jsem již duši jazyku Jen jsem pořád pro boží smilování chtěl vodu. žena mnoho jiných, které tam přišly podat nám občerstvení, neustoupily, ale tlačily stále nám, aby nám daly napít. Vyprávěli potom, mně zaměřila žena jakás (já ji neviděl, protože jsem měl mále) plným džbánem. . Dozvěděl jsem toho později těch, kteří viděli. >Tamhle bratr snad, ten mladší