310 DIVADLO. Strank-
mullerová sboru baletního, níž nelze esthetické hodnotě
umění tanečního mluviti, ani snadných tancích. Sklamání,
které oba tito hosté mnohému způsobili nejvíce snad správě
divadla samé, příliš zřejmě kontrastuje domácím debutem sl. Korecká. Pamatuji dobře na
. Radkiewiczova druhým vystoupením »Aidé<. Nemá-li toto
nejluxusnější umění, známka přesycenosti zároveň touhy po
smyslné požívačnosti, zmaterielněti býti tak znehodnoceno, je
potřebí, aby nejpřísněji bylo dbáno esthetiky tance, krásy
pohybů mimické praegnance, tomu nijak nevyhověla tato
tanečnice, nýbrž sl.
Kacerovské, která uvedši nejprve >Aidě« neobyčejně šťastně,'
hned vytvořila neméně zdařile svou postavu Alžběty
v >Tannhauseru«, kde síla zpodobivé mohutnosti její překonala
všecky nesnáze zářné postavy světice odříkající se, milující a
žalem hynoucí, tak lze mladé pěvkyně budoucnosti
mnohého dobrého výkonu nadíti prospěch opravdového
pochopení uměleckého výkonu opeře.
k nimž vybírá staromodně »Troubadour<, nemohou dodati
chudému repertoiru pozlátkového lesku, když jsou při tom dva
činitelé toho pozlacování umělecky nad míru bezvýznamní, jak
znova toho podali důkaz pan Figar-Hofer svým »Tannhauserem<
a sl. Představení >Tannhäusera< nevy
kazovalo jinak zvláštních předností, naopak stálo hodně pod
úrovní dřívějších rovněž vedených Kovařovicem, druhé pak
provedení nově nastudované >Aidy« vykazovalo tolik rušivých
momentů, podivu, jaký stupeň prostřednosti klesá
všeobecně provádění uměleckých děl právě nejzávažnějších, kte
rými poslední době repertoir může vykázati, nečítáme-li
přirozeně jeho ozdoby Montplaisirův balet >Brahma«, který
v nové výpravě pomáhati jako kasovní kus, který však opravdu
mnoho ztratil novým aranžováním přičiněním škrtů jedině proto,
aby mohla největší úlohu jako sólová tanečnice tančiti sl. Známý
a oblíbený host vystoupil poprvé >Prodané nevěstě*, jejíž Kecal
náležel vždy mezi nejlepší jeho výkony.
Mají-li pohostinské hry dodati letnímu období divadelnímu
lesku přitažlivosti, vyhoví asi úkolu tomu hry Heše, komor
ního pěvce basisty dvorní opery vídeňské, plné míře. svém bezprostředním
předchůdci měl pan Mařák příležitost vyniknouti opět svým zmo-
hutnělým tenorem, plnozvukým svěžím »Aidě< jako Radames
a zdá se, při rozumné methodě přidělování úloh dala se
v něm bez velkých obtíží najiti síla, která trvale, nejen do
časně vynikla souboru operním, který hrozí povážlivým prořid
nutím; cesta pokrokům vyšší umělecké dokonalosti není mu
dosud uzavřena, značné pokroky již několikráte bylo možno
v poslední době postřehnouti. Hudební doprovod sobě velmi
málo duchaplný podal opětné svědectví nedovednosti Pickové
v oboru řízení svižných rythmů tanečních
