ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 314 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
neproniknutelné huštině na blízku zahřměl výstřel hned druhý; voják padl, zá- rývaje skřivené prsty prsou, ale oddíl kráčel dále, zůsta­ vuje mrtvého otevřenými skleněnými zornicemi krvavém bahně. Půldruhého měsíce pobyl nemocnici pak byl dlouho rekonvalescentem připadalo mu, jako tlačila můra po všecku dobu Štěstí ještě, nohu neuřízli! >A což uchoř< řekla jsem. Pak jsem viděla tvrz, samojedinou nekonečné pláni, osamělou stráž, která, přepadnou-li ji, mohla doufati v pomoc jenom Boha, tichu hvězdné noci tropické prosy­ ceném zvuky, spatřila jsem, jak tvrze šlehají plameny jak obhájcové její světle požáru hynou pod čepelí nepřátel. pozdě. Ťali asi machetou (velkým nožem) stejně jako tenkrát tváře. Jeviště změnilo další výjevy dály pobřeží. jak mnoho světě stává. >To nestalo nožem, seňoro stalo inu tak .... >Nepověděl jsi dosud, jak jsi pozbyl ucha. Náš ná­ deník bývá opatrný raděj kousl jazyka, než by vypustil úst něco, jakéhokoliv důvodu pokládá ne­ vhodné nebezpečné. Muži třásli bahenní zimnicí do temene jim pražilo horko olověného nebe slunce, které ne­ zahalil mráček jediný. lodi . Juan nevěděl, jakým zázrakem unikl živ, plné oči krve vy- vírající rány nožem obličeji, jak ukryl lese, jak putoval bos hladov pět dní, setkal vojskem, které přicházelo pevnůstce pomoc. Konečně však rozhodl vyprávěl mi klidně, půl slova, jak pozbyl ucha. Člověk neví, kde něho neštěstí čeká.< Juan okamžik zamlčel, jakoby rozvažoval.308 PARDO BAZANOVÁ: psa nataženého nohou, zamžené oblohy obzoru kusu moře oponou modravě zeleného jehličí spatřovala jsem velké louže, bahniska, třasaviska mokřiny, kterých tábořil vojenský oddíl. Juan nedovedl povědět, kolikráte nabil vystřelil svoji mauserovku, a také nedovedl říci, kdy vypadla rukou, kdy ucítil v pravé noze temný náraz hlavě mdlobu, které jej probudilo teprve bolestné vyjímání střely obvazování.. Přikrčeni útesy skalní, kryjíce bavlníky mangovníky, stříleli Juan druhové jeho lodice nepřátelské, americké armády, která odpovídala dvojnásobnými výstřely hnala se ke břehu klidu pevného odhodlání, nedbajíc střelby. ten nový, řádně vyzbrojený, hojně vypravený, zdravý silný ne­ přítel necouval, ani nerozbíhal jako úskoční domorodci; ale ani ti, kdo bránili přistát, nepomyslili ústup.. Uvidíte Když bylo válce Amerikáni všechno sebrali, převáželo vojsko naše Španěl