« tom katego
rickém >zastřelit* opravdu vše; nikoli bránit mrtvé již dítě
nebo jiné děti, nikoli mstít se, nikoli zastrašit generála jemu
podobné, prostě jedině: Zastrěljaťl Není důvodu, není účelu,
není ospravedlnění mimo osudné >ale«, mimo ten děsný
stav sevřeného, stísněného svědomí lapajícího dech slovem:
Zastřelit! Trest explose mravních muk, paroxysmus
mravního citu, křeč svědomí, právě jako msta paroxysmus
egoismu, křeč sebelásky: trest právě msta svědomí. Trest
je zoufání altruismu, který nabyl síly egoismu, expansivnosti
pudu.
Tento smysl trestu vystihl Dostojevský, jehož psycho- ;
logických pokladů Garofalo dosti umí těžiti, Bratřích Ka- <
ramazových oné scéně, kde Ivan Karamazov vylíčiv Aljo- j
šovi surovost jakéhosi generála, který dal svými psy smrti
uštvat chlapce, překvapuje Aljošu tomto duševním stavu,
jehož projev právě trest.302 jarolímek:
dlouho bude odvracet něho, dlouho nebude moci*
polaskali. Aljoša totiž otázce Ivanově,
zastřelit-li toho generála, odpovídá tiše: >Zastřelit!« Když pak
Ivan jásá: »Hle, jaký čertík sedí tvém srdéčku,« praví
Aljoša: >Řekl jsem špatnost, ale* přistihuje Ivan
poznovu: tom právě je, tom ale .
Církev typickou, klasickou formu trestu: klatbu, vyobco
vání.. '
V trestu nemožno tedy hledat účel: účelem sám sobě; ।
v něm není racionalismu, něm pouze mystická snaha 1
rázem překonat zlo, utít hlavu, zlomit vaz. Hle, matka stala soudcem, její čin trestem!
Nuže, tento trest psychologicky? Něco docela ji*
něho než obrana, msta, kázeň; trestat znamená něco jiného,
znamená hlavně zavrhnout, ponížit, potlačit zlého člověka. zavříti šílence neznamená nikdy nebude zna
menat totéž, zavříti vraha.
. tom
smyslu tedy, jak počátku jsem již podotkl, již pouhé
vyčtení viny pachateli, pouhé odsouzení trestem; neboť řeknu-li
>tys vinen*, dal jsem výraz své mravní bolesti, svému mrav
nímu pobouření. Sebevraždou nebo vraždou končí exaltace egoismu,
askesí nebo trestem končí exaltace altruismu. Motivem trestu není strach motiv obrany, ani hněv —
motiv msty, ani intelektuálně poznání motiv kázně, nýbrž
motivem trestu mravní bolest proměňující duši příliš
aktivní mravní hněv mravní rozhořčení. Projevy, vý
razy, formy tohoto subjektivního stavu trestající duše rozhoř
čené pobouřené, kypící rozčilením, ale netřesoucí strachem
jsou přerůzné, stupňujíce svraštění čela, pohrdavého
pohledu příkrého slova důtkám oprátce; ale všem
těmto formám společná snaha demonstrativně znehodnotit
trestaného, pokořit jej, oddělit něho. karakte-
ristikon trestu: zavřu-li šílence, bráním se; zavřu-li vraha,,
trestám
