Projevy, vý
razy, formy tohoto subjektivního stavu trestající duše rozhoř
čené pobouřené, kypící rozčilením, ale netřesoucí strachem
jsou přerůzné, stupňujíce svraštění čela, pohrdavého
pohledu příkrého slova důtkám oprátce; ale všem
těmto formám společná snaha demonstrativně znehodnotit
trestaného, pokořit jej, oddělit něho. tom
smyslu tedy, jak počátku jsem již podotkl, již pouhé
vyčtení viny pachateli, pouhé odsouzení trestem; neboť řeknu-li
>tys vinen*, dal jsem výraz své mravní bolesti, svému mrav
nímu pobouření.. Aljoša totiž otázce Ivanově,
zastřelit-li toho generála, odpovídá tiše: >Zastřelit!« Když pak
Ivan jásá: »Hle, jaký čertík sedí tvém srdéčku,« praví
Aljoša: >Řekl jsem špatnost, ale* přistihuje Ivan
poznovu: tom právě je, tom ale . zavříti šílence neznamená nikdy nebude zna
menat totéž, zavříti vraha. Hle, matka stala soudcem, její čin trestem!
Nuže, tento trest psychologicky? Něco docela ji*
něho než obrana, msta, kázeň; trestat znamená něco jiného,
znamená hlavně zavrhnout, ponížit, potlačit zlého člověka. Trest
je zoufání altruismu, který nabyl síly egoismu, expansivnosti
pudu.
Církev typickou, klasickou formu trestu: klatbu, vyobco
vání.
Tento smysl trestu vystihl Dostojevský, jehož psycho- ;
logických pokladů Garofalo dosti umí těžiti, Bratřích Ka- <
ramazových oné scéně, kde Ivan Karamazov vylíčiv Aljo- j
šovi surovost jakéhosi generála, který dal svými psy smrti
uštvat chlapce, překvapuje Aljošu tomto duševním stavu,
jehož projev právě trest.302 jarolímek:
dlouho bude odvracet něho, dlouho nebude moci*
polaskali. Sebevraždou nebo vraždou končí exaltace egoismu,
askesí nebo trestem končí exaltace altruismu. karakte-
ristikon trestu: zavřu-li šílence, bráním se; zavřu-li vraha,,
trestám. Motivem trestu není strach motiv obrany, ani hněv —
motiv msty, ani intelektuálně poznání motiv kázně, nýbrž
motivem trestu mravní bolest proměňující duši příliš
aktivní mravní hněv mravní rozhořčení. '
V trestu nemožno tedy hledat účel: účelem sám sobě; ।
v něm není racionalismu, něm pouze mystická snaha 1
rázem překonat zlo, utít hlavu, zlomit vaz.
.« tom katego
rickém >zastřelit* opravdu vše; nikoli bránit mrtvé již dítě
nebo jiné děti, nikoli mstít se, nikoli zastrašit generála jemu
podobné, prostě jedině: Zastrěljaťl Není důvodu, není účelu,
není ospravedlnění mimo osudné >ale«, mimo ten děsný
stav sevřeného, stísněného svědomí lapajícího dech slovem:
Zastřelit! Trest explose mravních muk, paroxysmus
mravního citu, křeč svědomí, právě jako msta paroxysmus
egoismu, křeč sebelásky: trest právě msta svědomí
