ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 306 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Motiv obrany strach, deprese, motiv trestu je mravní hněv, expanse; bráním-li se, chci jen zachovat in­ tegritu své vůle, své individuality, trestám-li, chci zlomit, pře­ konat vůli cizí, trestem vsahuji cizí individualitu. Ovšem kríminologové nebudou cítit dotčeni touto výtkou, týkající spíše jiných theorií trestních, budou se hájiti tím, oni skutečně dokazují povinnost společnosti, ale povinnost trestat? Nikoli, bránit se. 2. Neboť rozhodnu-li, mám právo, nerozhodl jsem ještě, mám-li nemám tohoto práva svého užit, mám-li nemám vykonat. Trestní theorie zv.300 jarolímkk: 1. Pronajímatel má dojista právo dát vystěhovat ulici nájemníka, který pro nemoc nemůže platit nájemné, ale pochybuji, soudní výměr, J kterým toto právo bylo přiznáno, dostačí, aby rozhodl [ vystěhovati ubožáka. Nestačí rozhodnout, má-li soudce budiž jím kdo­ koli právo trestat, nýbrž chci mít rozhodnuto, má-li tento soudce povinnost trestat. relativní snadno upadají chybu tím, vyvracejíce možné tvrzení protivníků: společnost nemá právo trestat (které úplnou, kategorickou normou ethickou), prostě dokazují, společnost právo trestat domnívají se, dokazují opak. tom chybuje Moník, str. svého spisu nerozlišuje mezi trestem obranou nad přehlíží, praví Janet »Dě- . Ethika zná jedině příkaz nebo zákaz, bud Kristovo nesuďte! Í nebo Kantův kategorický imperativ trestejte!; buďto: máš povinnost, anebo: nemáš práva, ale nikoli máš právo, nebo nemáš povinnosti! ježto jde problému trestu poměr Člověka člověku, tedy otázku ethickou, žádám zde od­ povědi kategorické imperativní. Trest má v sobě mravní prvek; trestat budoucí skutky absurdní, bránit možno ovšem budoucímu předvídanému zlu. Tomu tak ale není, neboť jejich norma není normou ethickou; juristický ovšem problém řešen formulí: společnost právo, ale nemá povinnost trestat (jak formuluje Grotius, jure belli pacis, XXI: propterea hoc sensu poenam posse esse non debitam sed licitam tan- tum), ale ethicky zůstavuje toto řešení stále ještě palčivou otázku nerozhodnutou: trestat opravdu amnestovať? Objek­ tivní právo klade meze vůli, ethika, dává směr; právo staví ploty kolem propasti egoismu, ethika vztyčuje ukazatele cesty. tom však druhý omyl, který chci vytknouti, omyl, který zaviňuje, formule jejich: ^společnost brání se od nebezpečnosti pachatelovy* neodpovídá otázce: trestat či nic? Neodpovídá totiž proto, nejde bránění (či dokonce nějaké biologické reagování), nýbrž výslovně tre­ stání, bránit neznačilo, neznačí nikdy nebude značit totéž trestat