Motiv obrany strach, deprese, motiv trestu
je mravní hněv, expanse; bráním-li se, chci jen zachovat in
tegritu své vůle, své individuality, trestám-li, chci zlomit, pře
konat vůli cizí, trestem vsahuji cizí individualitu.
Ovšem kríminologové nebudou cítit dotčeni touto
výtkou, týkající spíše jiných theorií trestních, budou se
hájiti tím, oni skutečně dokazují povinnost společnosti, ale
povinnost trestat? Nikoli, bránit se.
2. Neboť rozhodnu-li, mám
právo, nerozhodl jsem ještě, mám-li nemám tohoto práva
svého užit, mám-li nemám vykonat.
Trestní theorie zv.300 jarolímkk:
1. Pronajímatel má
dojista právo dát vystěhovat ulici nájemníka, který pro
nemoc nemůže platit nájemné, ale pochybuji, soudní výměr, J
kterým toto právo bylo přiznáno, dostačí, aby rozhodl [
vystěhovati ubožáka. Nestačí rozhodnout, má-li soudce budiž jím kdo
koli právo trestat, nýbrž chci mít rozhodnuto, má-li
tento soudce povinnost trestat. relativní snadno upadají chybu
tím, vyvracejíce možné tvrzení protivníků: společnost nemá
právo trestat (které úplnou, kategorickou normou ethickou),
prostě dokazují, společnost právo trestat domnívají
se, dokazují opak. tom
chybuje Moník, str. svého spisu nerozlišuje mezi
trestem obranou nad přehlíží, praví Janet »Dě-
.
Ethika zná jedině příkaz nebo zákaz, bud Kristovo nesuďte! Í
nebo Kantův kategorický imperativ trestejte!; buďto: máš
povinnost, anebo: nemáš práva, ale nikoli máš právo, nebo
nemáš povinnosti! ježto jde problému trestu poměr
Člověka člověku, tedy otázku ethickou, žádám zde od
povědi kategorické imperativní. Trest má
v sobě mravní prvek; trestat budoucí skutky absurdní,
bránit možno ovšem budoucímu předvídanému zlu. Tomu tak ale není, neboť jejich norma
není normou ethickou; juristický ovšem problém řešen
formulí: společnost právo, ale nemá povinnost trestat (jak
formuluje Grotius, jure belli pacis, XXI: propterea
hoc sensu poenam posse esse non debitam sed licitam tan-
tum), ale ethicky zůstavuje toto řešení stále ještě palčivou
otázku nerozhodnutou: trestat opravdu amnestovať? Objek
tivní právo klade meze vůli, ethika, dává směr; právo staví
ploty kolem propasti egoismu, ethika vztyčuje ukazatele cesty. tom však druhý omyl, který chci vytknouti,
omyl, který zaviňuje, formule jejich: ^společnost brání se
od nebezpečnosti pachatelovy* neodpovídá otázce: trestat či
nic? Neodpovídá totiž proto, nejde bránění (či
dokonce nějaké biologické reagování), nýbrž výslovně tre
stání, bránit neznačilo, neznačí nikdy nebude značit
totéž trestat
