Ostatně nelze neviděti, otázce mravního zdůvod
nění trestu nikterak nejde to, je-li pachatel zodpovědný
a komu zodpovědný, nýbrž již předmětem otázky
a sporu, má-li kdo právo povinnost jeho zodpovědnosti,,
o jeho vině samé rozhodovat, jde aktivní legitimaci
soudcovu vůbec. Nesprávně formulován problém prostě
proto, dokonce nejde to, má-li společnost právo bránit
se nebezpečností pachatelovy, nýbrž jedině to, mám-li
já-člověk povinnost trestat tebe-člověka.)
Sankce trestu. 299
samostatně vede, vznikly.
Nebudu tedy dotýkat otázky příčetnosti viny, neboť
i pouhé konstatování viny jako viny, tedy odsouzení, je
částí trestu, již třestem samým otázka trestat netrestat
eo ipso zahrnuje otázku: obviňovat neobviňovat, odsu
zovat neodsuzovat Přistoupím tedy hned kritice svrchu
uvedené formule, kterou dnešní kriminalistická filosofie věda
odpovídá otázce sankce trestu dokládám hned, nepo
kládám onu odpověd, nýbrž již tuto otázku samu nesprávnou,
špatně formulovanou. významné příznačné, že
v otázce dôvodu trestu oba auktoři dospívají téže poslední
formuli vyjádřené Moníkem slovy: Společnost brání od
nebezpečnosti pachatelovy.
Problémem trestu obírají dvě knihy poslední dobou
u nás vyšlé, Prušákův spis příčetnosti osob mladistvých*
a Moníkův >Právo trestatk. oba auktoři mají touž formuli
pro sankci trestu přes to, jeden determinista, druhý
indeterminista, samo sebou již dosvědčuje, kterak pro otázku
sankce trestu otázka determinismu kompatibility není roz
hodující; rozhodnutím: >člověk vinen není vinen<, ne
rozhodl jsem ještě: odsoudit jej neodsoudit, trestat ne
trestat. Myslíte abych volil nej
známějších příkladů Wagner skizzoval dřív svém
Lohengrinu deklamační fráse Elsiny: >Ve zbrani jasných záři.«
či onu vítěznou, ale ještě jen tajemně dálky šumící melodii
Lohengrinovu průvodu oněch frásí Melodii, která mimo
to opeře mnohokrát plné šíři ovšem přiměřenými změ
nami opakuje; jako pozadí pro deklamace jiné? Vyrostla
zde tisíci tisíci jiných případech jak při slo
žité Wagnerově práci orchestrální jinak nemožno, hudba ze
slova textu, jeho deklamace, vytryskl její proud samo
statně teprve vlny jeho naházel skladatel květy dekla
movaných frází? (Příště konec.OTÁZCE HUDEBNÍ DEKLAMACE.
.
