První vlaská operní díla opravdu vyrostla přímo jedině
ze slova básníkova. Vezměte jeho známé
>Sny lásky«, vezměte jeho >Sonetty Petrarcovy<, místa
z jeho symfonických básní, tak mnohým con espressione,
con abándono, con espressione parlante označená nemáte
zde dojem, plnému, zcela silnému výrazu něco schází?
Ze myšlenky beze slova přece neobstojí? Jinak: hudba
bez absolutně hudebně krásných myšlenek vykazuje vždy
jakési velmi citelné poetickým obsahem nijak nenahradi
telné minus?
Ostatně pohleďme jen, bez zřetele malým theoriím,
raději veliké příklady. Rovněž první opery francouzské nebyly
než hudbou illuminovanými, svém reliefu prohloubenými
mluvenými dramaty. kdo zná trochu techniku kompo
siční, sotva bude klamat posloupnosti časové, jak partie,
kde scéně deklamuje kde orchestr melodicky zcela
. hoffmeister:
sovat pevnější, určitější formy rhytmů intervalů hudeb
ních.298 prof.
Ale nebude jim, vedle těchto vztahů harmonických chybět
ono další, opět podstatou srozumitelné, logické hudby:
úměrnost, symetrie eurhytmie jednotlivých částí, periodicita?
Ta stejně základem polyfonií Bachových jako křišťálově
průzračných architektur Haydnových Mozartových zázrač
ných spletí meistersingrovských kontrapunktů Wagnerovýchl
A budeme-li chtít deklamace vyrostlých, jedině vytry
sklých motivů užívati jako myšlének další hudební, slovo,
jeho výraznost podporující nesoucí práce neocitneme se
tu vlastně poli již mimo hudbu stojícím? Neseslabíme
tím jednu složek dílo skládajících, nezkrátíme nej
závažnější stránce, odřekneme-li absolutně hudební my
šlenky? jakým výsledkům opření pouhou deklamační
myšlenku, tedy vlastně recitativní frási beze slov, vede,
vidíme často skladbách Lisztových. Ale živel hudební nich právě proto
tak slabý, tak nesmírně bezvýznamný! Richard Wagner nikdy
v míře složky hudební nepotlačil. Ale základem naší melodiky nejsou prosté postupy
intervalů, nýbrž postupy mající jisté vztahy harmonické-
Není hudebně krásné melodie, která neměla, třeba skry
tého, přec pevného harmonického podkladu, jádra. Ten nevyvírá pouze myšlenky
deklamační, recitativních frází: ale motivů absolutní
krásy plnosti obsahové výraznosti, jak Beethovenovi
ne druhému skladateli. Dospějeme
k melodii také prostou, nejjednodušší stylisací slova mluve
ného? jakýmsi postupům intervalů dospějeme jistě vždy. Melodie, její bohatý,
hned klidně plynoucí zas vášnivě vroucí, hned mdle lesklý
a zas celými požáry barev hořící proud plyne jeho orche
strálním průvodu
