Jeho vypra
vování pramenech, bílých mlčenlivých městech, po
malých karavanách, ohromných polích, kde vyrůstá němá
příroda, obloze. Přirovnával všemožným kvě
tinám, miss Grave zamilovala.
Když vzrušení harmonických vibrací otcova dceřina
duše materialisovala, zakročila paní Sulles. Vychovatelka slečnu
odváděla
Odetta cítila, jak kypí její pýcha.
Kdyby Odetta nečekala chvíli, kdy vžiti bra
trance, jejž určila matka muže, byla jistě vrátila
do kláštera.
— Vaše paní matka, řekl jednoho dne, měla báječné
diamanty. Den to
v handicapu zlomil všechny rekkordy veselých cyklistek a
vrátil ověnčený, okrášleném bicyklu; byl nesen trium
fálně houfem mladých žen, které Šly pěšky dovádějíce, šťastné,
že mohou ukázat své krásné nožky řídkých hedvábných
punčochách svá vnadná poprsí, pod nimiž pasy tiskly
k jich útlým tělům široké záhyby kalhot. prvních dnech
se přemohl; jednou přidal kavalkádě. M
ještě hromadu věcí, které náležely vaší matce které pa
Maligny patrně proto dal, aby příliš nezarmucovala vzpo
mínkou nebožku. Hned
od začátku byla něho Odetta zamilována. Získal její pradědeček času Dupleixe a
Lallyho.
Oba dva chodili kolem krásných vás, dotýkali růží, tuli
pánů, jasmínů hortensií. >Jen pokra
čujte, křičela,, pokračujte Ale brzo vypravovala historku
»k popukání* anebo sama bušila kláves; zněla ošklivá,
operetní hudba, vířila ukončovala klidné kouzlo. Hrome! nalijte stříbrné vásy sec;
a hoďte toho hrušky kusy ananasu pobavíme.
— matka! Myslíte?
— Ano, viděl jsem paní Sulles, která dostal,
od vašeho otce; váš otec všechno paní Sulles.
— Ach! ach! volal otec.
Ačkoli otec komponoval hudbu Odette přála získat
zvolna kouzlem sonorních vln, přece tomu nedostala. připadalo jako skutečná hudba varhan. Naše konštituční paraple
se roztahuje parasol.
Mladý muž přišel Tunisu, kde zakládal kolonie... dnech, kdy tam
zahnízdila tato návštěvnice, nenáležel dóm jí; ani večer, kdy
se pořádala slavnost, ani chvílích, kdy cizinka smála. Odetto, jste tedy ještě nikdy nebylí
u paní Sulles?
.PAUL ADAM:
zmizelo kuchyních nebo zahradě. Odetta poděsila.
Ale mladý muž měl rád také koně.
Paní Sulles, prosím, árii Miss Helyet! Moje dcera
žije; není sévreských piškotů
