ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 30 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Vychovatelka slečnu odváděla Odetta cítila, jak kypí její pýcha. Odetto, jste tedy ještě nikdy nebylí u paní Sulles? . — Vaše paní matka, řekl jednoho dne, měla báječné diamanty. Hrome! nalijte stříbrné vásy sec; a hoďte toho hrušky kusy ananasu pobavíme. Když vzrušení harmonických vibrací otcova dceřina duše materialisovala, zakročila paní Sulles. Den to v handicapu zlomil všechny rekkordy veselých cyklistek a vrátil ověnčený, okrášleném bicyklu; byl nesen trium­ fálně houfem mladých žen, které Šly pěšky dovádějíce, šťastné, že mohou ukázat své krásné nožky řídkých hedvábných punčochách svá vnadná poprsí, pod nimiž pasy tiskly k jich útlým tělům široké záhyby kalhot. prvních dnech se přemohl; jednou přidal kavalkádě.. Hned od začátku byla něho Odetta zamilována. připadalo jako skutečná hudba varhan. Ačkoli otec komponoval hudbu Odette přála získat zvolna kouzlem sonorních vln, přece tomu nedostala. — matka! Myslíte? — Ano, viděl jsem paní Sulles, která dostal, od vašeho otce; váš otec všechno paní Sulles. Mladý muž přišel Tunisu, kde zakládal kolonie. Odetta poděsila.PAUL ADAM: zmizelo kuchyních nebo zahradě. M ještě hromadu věcí, které náležely vaší matce které pa Maligny patrně proto dal, aby příliš nezarmucovala vzpo mínkou nebožku. Ale mladý muž měl rád také koně. Naše konštituční paraple se roztahuje parasol. Paní Sulles, prosím, árii Miss Helyet! Moje dcera žije; není sévreských piškotů. — Ach! ach! volal otec. Oba dva chodili kolem krásných vás, dotýkali růží, tuli­ pánů, jasmínů hortensií. >Jen pokra­ čujte, křičela,, pokračujte Ale brzo vypravovala historku »k popukání* anebo sama bušila kláves; zněla ošklivá, operetní hudba, vířila ukončovala klidné kouzlo. Kdyby Odetta nečekala chvíli, kdy vžiti bra­ trance, jejž určila matka muže, byla jistě vrátila do kláštera. dnech, kdy tam zahnízdila tato návštěvnice, nenáležel dóm jí; ani večer, kdy se pořádala slavnost, ani chvílích, kdy cizinka smála. Jeho vypra­ vování pramenech, bílých mlčenlivých městech, po­ malých karavanách, ohromných polích, kde vyrůstá němá příroda, obloze.. Přirovnával všemožným kvě­ tinám, miss Grave zamilovala. Získal její pradědeček času Dupleixe a Lallyho