Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka
zvířata, která jak říká, vyvíjela.
Mladá dívka však bála zvířat.
Ale paní Sulles přece vyhledávala. Tehda řekl Maligny: ted tebe,
naličká. její bílá, dětská
pleť byla jako zřejmou nestoudností.VESELÝ OTEC. Ale Odetta, aniž příliš
hápala, utekla křičíc. Hlasy výskaly plna hrdla roz
pustilý refrain. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách,
. Člověk nesmí chtít, aby
se stal Bohem. Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu. Kupoval východní
Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával
všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi-
talisty.. Hned odpoledne zavírali saloně
i bavili se. Nebyla
právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze
vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala
hosty bacchanalu.
»Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě,
bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!*
A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce,
zavařeniny, doutníky. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento
polibek neznačil nic nedovoleného. Možná, není příliš silné, takhle se
smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec
jít spát. Ačkoli to
dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění
jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo
hami: *Odetto, není než život. chceš dělat celý život Vypravovala matce,
která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí
druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí. Zemřela bys to. >Jsi jako tvá matka,
Odetto. Odetta jednou přistihla, jak
>bjímala otce vestibulu.«
Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem.
Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího
kočáru.. jedinou, bez ostat
ních, zval sobě otec.
Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla
nejčastěji, snažila získat mladou dívku. Nesmíš ztratit někde
v modrém nebi.. Vozila sebou
ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni.
Zdála vždy nahá svých šatech.« této větě byla obsažena lítost soustrast,
jíž Odetta nesmírně trpěla. Její manžel, páně Malignyův společník,
cestoval záležitostech jejich obchodu. Jmenovala se
Gabriela Sulles. Tančila křičela.. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského. 23
se ted pod bujnými prsty. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí..
Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de
Sulles byla královnou všech slavností. Mluvíc nebožce
paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla
na živu
