Mluvíc nebožce
paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla
na živu . Nesmíš ztratit někde
v modrém nebi. Její manžel, páně Malignyův společník,
cestoval záležitostech jejich obchodu. Odetta jednou přistihla, jak
>bjímala otce vestibulu. Kupoval východní
Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával
všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi-
talisty. 23
se ted pod bujnými prsty.« této větě byla obsažena lítost soustrast,
jíž Odetta nesmírně trpěla. chceš dělat celý život Vypravovala matce,
která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí
druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí. Tančila křičela. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského.
Mladá dívka však bála zvířat... Tehda řekl Maligny: ted tebe,
naličká. Možná, není příliš silné, takhle se
smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec
jít spát. Hlasy výskaly plna hrdla roz
pustilý refrain.. Ale Odetta, aniž příliš
hápala, utekla křičíc. Zemřela bys to.VESELÝ OTEC.«
Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem.
Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de
Sulles byla královnou všech slavností.. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách,
.
Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího
kočáru.. jedinou, bez ostat
ních, zval sobě otec. Hned odpoledne zavírali saloně
i bavili se.
Zdála vždy nahá svých šatech. Vozila sebou
ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni.
Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla
nejčastěji, snažila získat mladou dívku. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento
polibek neznačil nic nedovoleného.
Ale paní Sulles přece vyhledávala. Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu. Člověk nesmí chtít, aby
se stal Bohem. >Jsi jako tvá matka,
Odetto. Nebyla
právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze
vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala
hosty bacchanalu. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka
zvířata, která jak říká, vyvíjela.
»Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě,
bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!*
A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce,
zavařeniny, doutníky. Ačkoli to
dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění
jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo
hami: *Odetto, není než život. její bílá, dětská
pleť byla jako zřejmou nestoudností. Jmenovala se
Gabriela Sulles
