.«
Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem. Tančila křičela. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí. Člověk nesmí chtít, aby
se stal Bohem.VESELÝ OTEC.
Mladá dívka však bála zvířat.
Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de
Sulles byla královnou všech slavností. Nesmíš ztratit někde
v modrém nebi. Ačkoli to
dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění
jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo
hami: *Odetto, není než život. Tehda řekl Maligny: ted tebe,
naličká.. Možná, není příliš silné, takhle se
smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec
jít spát.
Zdála vždy nahá svých šatech. Její manžel, páně Malignyův společník,
cestoval záležitostech jejich obchodu. jedinou, bez ostat
ních, zval sobě otec. Ale Odetta, aniž příliš
hápala, utekla křičíc. Jmenovala se
Gabriela Sulles. její bílá, dětská
pleť byla jako zřejmou nestoudností. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento
polibek neznačil nic nedovoleného.
Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího
kočáru.. Mluvíc nebožce
paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla
na živu . Hlasy výskaly plna hrdla roz
pustilý refrain. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách,
..
Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla
nejčastěji, snažila získat mladou dívku. Odetta jednou přistihla, jak
>bjímala otce vestibulu. Hned odpoledne zavírali saloně
i bavili se. Nebyla
právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze
vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala
hosty bacchanalu.
Ale paní Sulles přece vyhledávala. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského. Kupoval východní
Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával
všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi-
talisty. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka
zvířata, která jak říká, vyvíjela. Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu. Vozila sebou
ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni. chceš dělat celý život Vypravovala matce,
která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí
druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí.
»Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě,
bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!*
A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce,
zavařeniny, doutníky.« této větě byla obsažena lítost soustrast,
jíž Odetta nesmírně trpěla. >Jsi jako tvá matka,
Odetto. Zemřela bys to.. 23
se ted pod bujnými prsty
