Mluvíc nebožce
paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla
na živu .. Ale Odetta, aniž příliš
hápala, utekla křičíc.VESELÝ OTEC. Hlasy výskaly plna hrdla roz
pustilý refrain. Hned odpoledne zavírali saloně
i bavili se. Tehda řekl Maligny: ted tebe,
naličká. Jmenovala se
Gabriela Sulles..
Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího
kočáru. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách,
. jedinou, bez ostat
ních, zval sobě otec. Nesmíš ztratit někde
v modrém nebi. Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu. Tančila křičela.. >Jsi jako tvá matka,
Odetto.« této větě byla obsažena lítost soustrast,
jíž Odetta nesmírně trpěla. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského. Člověk nesmí chtít, aby
se stal Bohem. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí. Její manžel, páně Malignyův společník,
cestoval záležitostech jejich obchodu. 23
se ted pod bujnými prsty. Nebyla
právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze
vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala
hosty bacchanalu.
Zdála vždy nahá svých šatech. Možná, není příliš silné, takhle se
smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec
jít spát.
»Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě,
bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!*
A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce,
zavařeniny, doutníky. Ačkoli to
dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění
jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo
hami: *Odetto, není než život. chceš dělat celý život Vypravovala matce,
která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí
druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí. její bílá, dětská
pleť byla jako zřejmou nestoudností. Vozila sebou
ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni.«
Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem. Zemřela bys to.
Mladá dívka však bála zvířat. Kupoval východní
Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával
všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi-
talisty. Odetta jednou přistihla, jak
>bjímala otce vestibulu.
Ale paní Sulles přece vyhledávala.. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento
polibek neznačil nic nedovoleného..
Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla
nejčastěji, snažila získat mladou dívku.
Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de
Sulles byla královnou všech slavností. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka
zvířata, která jak říká, vyvíjela
