jedinou, bez ostat
ních, zval sobě otec. její bílá, dětská
pleť byla jako zřejmou nestoudností.
Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de
Sulles byla královnou všech slavností. Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu. chceš dělat celý život Vypravovala matce,
která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí
druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí. Nesmíš ztratit někde
v modrém nebi. Člověk nesmí chtít, aby
se stal Bohem.«
Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem.
Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího
kočáru. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí.
Zdála vždy nahá svých šatech. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka
zvířata, která jak říká, vyvíjela.
Mladá dívka však bála zvířat. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského. Kupoval východní
Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával
všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi-
talisty. Ačkoli to
dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění
jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo
hami: *Odetto, není než život.
»Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě,
bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!*
A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce,
zavařeniny, doutníky.. Odetta jednou přistihla, jak
>bjímala otce vestibulu. Nebyla
právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze
vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala
hosty bacchanalu.. Mluvíc nebožce
paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla
na živu . >Jsi jako tvá matka,
Odetto.. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách,
.. Tančila křičela. Ale Odetta, aniž příliš
hápala, utekla křičíc.
Ale paní Sulles přece vyhledávala. Tehda řekl Maligny: ted tebe,
naličká. Hned odpoledne zavírali saloně
i bavili se. Jmenovala se
Gabriela Sulles. Její manžel, páně Malignyův společník,
cestoval záležitostech jejich obchodu. Hlasy výskaly plna hrdla roz
pustilý refrain.. Vozila sebou
ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento
polibek neznačil nic nedovoleného. 23
se ted pod bujnými prsty. Zemřela bys to. Možná, není příliš silné, takhle se
smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec
jít spát.VESELÝ OTEC.
Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla
nejčastěji, snažila získat mladou dívku.« této větě byla obsažena lítost soustrast,
jíž Odetta nesmírně trpěla
