chceš dělat celý život Vypravovala matce,
která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí
druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí. 23
se ted pod bujnými prsty. Mluvíc nebožce
paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla
na živu .. Vozila sebou
ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni. >Jsi jako tvá matka,
Odetto..
Ale paní Sulles přece vyhledávala.
Zdála vždy nahá svých šatech. Člověk nesmí chtít, aby
se stal Bohem. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách,
. Ačkoli to
dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění
jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo
hami: *Odetto, není než život. jedinou, bez ostat
ních, zval sobě otec. Zemřela bys to. Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu. Hlasy výskaly plna hrdla roz
pustilý refrain.
»Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě,
bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!*
A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce,
zavařeniny, doutníky. Její manžel, páně Malignyův společník,
cestoval záležitostech jejich obchodu.. Nesmíš ztratit někde
v modrém nebi. Nebyla
právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze
vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala
hosty bacchanalu. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského.
Mladá dívka však bála zvířat.
Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de
Sulles byla královnou všech slavností.«
Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem.
Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího
kočáru. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento
polibek neznačil nic nedovoleného. Kupoval východní
Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával
všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi-
talisty. Tančila křičela. Možná, není příliš silné, takhle se
smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec
jít spát. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí.
Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla
nejčastěji, snažila získat mladou dívku. Tehda řekl Maligny: ted tebe,
naličká. Jmenovala se
Gabriela Sulles.« této větě byla obsažena lítost soustrast,
jíž Odetta nesmírně trpěla. její bílá, dětská
pleť byla jako zřejmou nestoudností.. Hned odpoledne zavírali saloně
i bavili se. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka
zvířata, která jak říká, vyvíjela.VESELÝ OTEC.. Odetta jednou přistihla, jak
>bjímala otce vestibulu. Ale Odetta, aniž příliš
hápala, utekla křičíc
