Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de
Sulles byla královnou všech slavností. Zemřela bys to.
Zdála vždy nahá svých šatech. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského. jedinou, bez ostat
ních, zval sobě otec. 23
se ted pod bujnými prsty.
Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího
kočáru. Nesmíš ztratit někde
v modrém nebi. Mluvíc nebožce
paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla
na živu . Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu.« této větě byla obsažena lítost soustrast,
jíž Odetta nesmírně trpěla.
Mladá dívka však bála zvířat. chceš dělat celý život Vypravovala matce,
která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí
druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí. Odetta jednou přistihla, jak
>bjímala otce vestibulu.
Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla
nejčastěji, snažila získat mladou dívku. Nebyla
právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze
vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala
hosty bacchanalu.. Její manžel, páně Malignyův společník,
cestoval záležitostech jejich obchodu. Ačkoli to
dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění
jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo
hami: *Odetto, není než život. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách,
. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento
polibek neznačil nic nedovoleného. její bílá, dětská
pleť byla jako zřejmou nestoudností. Kupoval východní
Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával
všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi-
talisty. Možná, není příliš silné, takhle se
smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec
jít spát. Člověk nesmí chtít, aby
se stal Bohem.. >Jsi jako tvá matka,
Odetto.
»Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě,
bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!*
A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce,
zavařeniny, doutníky.VESELÝ OTEC. Hlasy výskaly plna hrdla roz
pustilý refrain..«
Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem.
Ale paní Sulles přece vyhledávala. Hned odpoledne zavírali saloně
i bavili se.. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka
zvířata, která jak říká, vyvíjela. Jmenovala se
Gabriela Sulles. Vozila sebou
ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni. Tehda řekl Maligny: ted tebe,
naličká. Ale Odetta, aniž příliš
hápala, utekla křičíc.. Tančila křičela