ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 29 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Ačkoli to dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo­ hami: *Odetto, není než život. Její manžel, páně Malignyův společník, cestoval záležitostech jejich obchodu. Tehda řekl Maligny: ted tebe, naličká... Mladá dívka však bála zvířat. Možná, není příliš silné, takhle se smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec jít spát. Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího kočáru. její bílá, dětská pleť byla jako zřejmou nestoudností. Hlasy výskaly plna hrdla roz­ pustilý refrain. Ale paní Sulles přece vyhledávala. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského. Vozila sebou ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni.« této větě byla obsažena lítost soustrast, jíž Odetta nesmírně trpěla. »Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě, bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!* A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce, zavařeniny, doutníky. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách, .« Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem. Odetta jednou přistihla, jak >bjímala otce vestibulu. Nesmíš ztratit někde v modrém nebi. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento polibek neznačil nic nedovoleného. Hned odpoledne zavírali saloně i bavili se.. Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu. Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla nejčastěji, snažila získat mladou dívku. jedinou, bez ostat­ ních, zval sobě otec. Člověk nesmí chtít, aby se stal Bohem. Kupoval východní Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi- talisty. Zdála vždy nahá svých šatech. Nebyla právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze­ vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala hosty bacchanalu. Tančila křičela. >Jsi jako tvá matka, Odetto.VESELÝ OTEC.. Mluvíc nebožce paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla na živu .. Jmenovala se Gabriela Sulles. Ale Odetta, aniž příliš hápala, utekla křičíc. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka zvířata, která jak říká, vyvíjela. Zemřela bys to. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí. Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de Sulles byla královnou všech slavností. 23 se ted pod bujnými prsty. chceš dělat celý život Vypravovala matce, která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí