ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 29 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Hlasy výskaly plna hrdla roz­ pustilý refrain. Ačkoli to dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo­ hami: *Odetto, není než život. Mladá dívka však bála zvířat. Mluvíc nebožce paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla na živu .. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka zvířata, která jak říká, vyvíjela.. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách, . chceš dělat celý život Vypravovala matce, která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí. Ale Odetta, aniž příliš hápala, utekla křičíc.VESELÝ OTEC. Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de Sulles byla královnou všech slavností. >Jsi jako tvá matka, Odetto. Vozila sebou ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni. Hned odpoledne zavírali saloně i bavili se.« této větě byla obsažena lítost soustrast, jíž Odetta nesmírně trpěla. Její manžel, páně Malignyův společník, cestoval záležitostech jejich obchodu. Nebyla právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze­ vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala hosty bacchanalu. 23 se ted pod bujnými prsty.. Zemřela bys to.« Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem. Tehda řekl Maligny: ted tebe, naličká. Odetta jednou přistihla, jak >bjímala otce vestibulu. Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu. Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího kočáru.. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí. Nesmíš ztratit někde v modrém nebi.. Zdála vždy nahá svých šatech. Možná, není příliš silné, takhle se smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec jít spát. jedinou, bez ostat­ ních, zval sobě otec. »Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě, bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!* A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce, zavařeniny, doutníky. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento polibek neznačil nic nedovoleného. Ale paní Sulles přece vyhledávala. její bílá, dětská pleť byla jako zřejmou nestoudností. Jmenovala se Gabriela Sulles. Kupoval východní Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi- talisty. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského. Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla nejčastěji, snažila získat mladou dívku. Tančila křičela. Člověk nesmí chtít, aby se stal Bohem