Zdála vždy nahá svých šatech. Zemřela bys to. její bílá, dětská
pleť byla jako zřejmou nestoudností.« této větě byla obsažena lítost soustrast,
jíž Odetta nesmírně trpěla..
»Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě,
bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!*
A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce,
zavařeniny, doutníky. Mluvíc nebožce
paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla
na živu . >Jsi jako tvá matka,
Odetto.
Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla
nejčastěji, snažila získat mladou dívku. Ale Odetta, aniž příliš
hápala, utekla křičíc. jedinou, bez ostat
ních, zval sobě otec. Kupoval východní
Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával
všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi-
talisty.
Ale paní Sulles přece vyhledávala... Nesmíš ztratit někde
v modrém nebi.. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského. Člověk nesmí chtít, aby
se stal Bohem. Nebyla
právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze
vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala
hosty bacchanalu. Hned odpoledne zavírali saloně
i bavili se. Tehda řekl Maligny: ted tebe,
naličká.
Mladá dívka však bála zvířat. Možná, není příliš silné, takhle se
smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec
jít spát. Vozila sebou
ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni.
Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de
Sulles byla královnou všech slavností. Jmenovala se
Gabriela Sulles.VESELÝ OTEC.
Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího
kočáru. Tančila křičela. Ačkoli to
dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění
jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo
hami: *Odetto, není než život. Její manžel, páně Malignyův společník,
cestoval záležitostech jejich obchodu. chceš dělat celý život Vypravovala matce,
která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí
druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí. Hlasy výskaly plna hrdla roz
pustilý refrain. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento
polibek neznačil nic nedovoleného.«
Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka
zvířata, která jak říká, vyvíjela. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách,
. 23
se ted pod bujnými prsty.. Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu. Odetta jednou přistihla, jak
>bjímala otce vestibulu
