služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách,
. Ale Odetta, aniž příliš
hápala, utekla křičíc. jedinou, bez ostat
ních, zval sobě otec.
Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla
nejčastěji, snažila získat mladou dívku.
»Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě,
bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!*
A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce,
zavařeniny, doutníky.
Zdála vždy nahá svých šatech.. Zemřela bys to.
Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího
kočáru.. Její manžel, páně Malignyův společník,
cestoval záležitostech jejich obchodu. Jmenovala se
Gabriela Sulles. Člověk nesmí chtít, aby
se stal Bohem..
Ale paní Sulles přece vyhledávala. Nesmíš ztratit někde
v modrém nebi. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka
zvířata, která jak říká, vyvíjela. Tehda řekl Maligny: ted tebe,
naličká. Hned odpoledne zavírali saloně
i bavili se. Odetta jednou přistihla, jak
>bjímala otce vestibulu. Nebyla
právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze
vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala
hosty bacchanalu.
Mladá dívka však bála zvířat.« této větě byla obsažena lítost soustrast,
jíž Odetta nesmírně trpěla. Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského. Tančila křičela.. Ačkoli to
dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění
jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo
hami: *Odetto, není než život.«
Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem. >Jsi jako tvá matka,
Odetto. Hlasy výskaly plna hrdla roz
pustilý refrain. chceš dělat celý život Vypravovala matce,
která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí
druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí.VESELÝ OTEC.. Možná, není příliš silné, takhle se
smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec
jít spát. Vozila sebou
ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni. její bílá, dětská
pleť byla jako zřejmou nestoudností.
Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de
Sulles byla královnou všech slavností. Mluvíc nebožce
paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla
na živu . Kupoval východní
Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával
všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi-
talisty. 23
se ted pod bujnými prsty. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento
polibek neznačil nic nedovoleného