Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího
kočáru. jedinou, bez ostat
ních, zval sobě otec. >Jsi jako tvá matka,
Odetto. Nesmíš ztratit někde
v modrém nebi. Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu.
Mladá dívka však bála zvířat. Ačkoli to
dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění
jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo
hami: *Odetto, není než život. chceš dělat celý život Vypravovala matce,
která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí
druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí.
Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla
nejčastěji, snažila získat mladou dívku. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského. její bílá, dětská
pleť byla jako zřejmou nestoudností.. Tančila křičela. Kupoval východní
Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával
všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi-
talisty. Hned odpoledne zavírali saloně
i bavili se. Jmenovala se
Gabriela Sulles. 23
se ted pod bujnými prsty. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka
zvířata, která jak říká, vyvíjela.. Zemřela bys to. Mluvíc nebožce
paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla
na živu . Ale Odetta, aniž příliš
hápala, utekla křičíc.
Ale paní Sulles přece vyhledávala. Člověk nesmí chtít, aby
se stal Bohem. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí... Vozila sebou
ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni. Tehda řekl Maligny: ted tebe,
naličká. Nebyla
právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze
vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala
hosty bacchanalu. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách,
.. Hlasy výskaly plna hrdla roz
pustilý refrain.
»Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě,
bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!*
A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce,
zavařeniny, doutníky. Odetta jednou přistihla, jak
>bjímala otce vestibulu. Její manžel, páně Malignyův společník,
cestoval záležitostech jejich obchodu.« této větě byla obsažena lítost soustrast,
jíž Odetta nesmírně trpěla. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento
polibek neznačil nic nedovoleného.«
Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem. Možná, není příliš silné, takhle se
smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec
jít spát.
Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de
Sulles byla královnou všech slavností.VESELÝ OTEC.
Zdála vždy nahá svých šatech
