Nesmíš ztratit někde
v modrém nebi.. Nebyla
právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze
vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala
hosty bacchanalu. Ale Odetta, aniž příliš
hápala, utekla křičíc. >Jsi jako tvá matka,
Odetto. Jmenovala se
Gabriela Sulles. Vozila sebou
ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni. Tančila křičela.
Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla
nejčastěji, snažila získat mladou dívku. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách,
. Kupoval východní
Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával
všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi-
talisty.
Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de
Sulles byla královnou všech slavností. Ačkoli to
dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění
jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo
hami: *Odetto, není než život.
Mladá dívka však bála zvířat. Možná, není příliš silné, takhle se
smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec
jít spát. Odetta jednou přistihla, jak
>bjímala otce vestibulu. chceš dělat celý život Vypravovala matce,
která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí
druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí. Zemřela bys to. její bílá, dětská
pleť byla jako zřejmou nestoudností.. Hned odpoledne zavírali saloně
i bavili se..
Ale paní Sulles přece vyhledávala.«
Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem.
Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího
kočáru. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka
zvířata, která jak říká, vyvíjela.VESELÝ OTEC. 23
se ted pod bujnými prsty. Mluvíc nebožce
paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla
na živu . Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu..« této větě byla obsažena lítost soustrast,
jíž Odetta nesmírně trpěla. Tehda řekl Maligny: ted tebe,
naličká. Hlasy výskaly plna hrdla roz
pustilý refrain. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento
polibek neznačil nic nedovoleného. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského. jedinou, bez ostat
ních, zval sobě otec.
Zdála vždy nahá svých šatech.. Člověk nesmí chtít, aby
se stal Bohem.
»Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě,
bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!*
A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce,
zavařeniny, doutníky. Její manžel, páně Malignyův společník,
cestoval záležitostech jejich obchodu. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí
