Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu. Zemřela bys to. Ale Odetta, aniž příliš
hápala, utekla křičíc. Člověk nesmí chtít, aby
se stal Bohem. Ačkoli to
dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění
jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo
hami: *Odetto, není než život. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka
zvířata, která jak říká, vyvíjela. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento
polibek neznačil nic nedovoleného. Nesmíš ztratit někde
v modrém nebi.
Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla
nejčastěji, snažila získat mladou dívku.« této větě byla obsažena lítost soustrast,
jíž Odetta nesmírně trpěla. jedinou, bez ostat
ních, zval sobě otec. Hned odpoledne zavírali saloně
i bavili se.. Jmenovala se
Gabriela Sulles. 23
se ted pod bujnými prsty. Její manžel, páně Malignyův společník,
cestoval záležitostech jejich obchodu. její bílá, dětská
pleť byla jako zřejmou nestoudností.. chceš dělat celý život Vypravovala matce,
která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí
druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí. Vozila sebou
ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni. Nebyla
právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze
vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala
hosty bacchanalu.
Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího
kočáru. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského. Možná, není příliš silné, takhle se
smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec
jít spát. Kupoval východní
Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával
všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi-
talisty. >Jsi jako tvá matka,
Odetto. Tančila křičela.
Mladá dívka však bála zvířat. Tehda řekl Maligny: ted tebe,
naličká. Hlasy výskaly plna hrdla roz
pustilý refrain.«
Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem. Odetta jednou přistihla, jak
>bjímala otce vestibulu...
Zdála vždy nahá svých šatech. Mluvíc nebožce
paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla
na živu .
Ale paní Sulles přece vyhledávala. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách,
.
»Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě,
bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!*
A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce,
zavařeniny, doutníky..
Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de
Sulles byla královnou všech slavností.VESELÝ OTEC
