Její manžel, páně Malignyův společník,
cestoval záležitostech jejich obchodu.«
Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem. Kupoval východní
Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával
všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi-
talisty.
Mladá dívka však bála zvířat.VESELÝ OTEC. Hlasy výskaly plna hrdla roz
pustilý refrain.
Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de
Sulles byla královnou všech slavností.. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento
polibek neznačil nic nedovoleného. Tehda řekl Maligny: ted tebe,
naličká. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka
zvířata, která jak říká, vyvíjela. Odetta jednou přistihla, jak
>bjímala otce vestibulu. její bílá, dětská
pleť byla jako zřejmou nestoudností. Mluvíc nebožce
paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla
na živu . služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách,
.. Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu.
Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího
kočáru.. jedinou, bez ostat
ních, zval sobě otec.
»Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě,
bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!*
A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce,
zavařeniny, doutníky.« této větě byla obsažena lítost soustrast,
jíž Odetta nesmírně trpěla. Člověk nesmí chtít, aby
se stal Bohem.
Ale paní Sulles přece vyhledávala. Nebyla
právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze
vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala
hosty bacchanalu. Hned odpoledne zavírali saloně
i bavili se. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí.
Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla
nejčastěji, snažila získat mladou dívku. Tančila křičela.
Zdála vždy nahá svých šatech. Možná, není příliš silné, takhle se
smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec
jít spát. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského. Ale Odetta, aniž příliš
hápala, utekla křičíc. chceš dělat celý život Vypravovala matce,
která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí
druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí. Nesmíš ztratit někde
v modrém nebi. 23
se ted pod bujnými prsty. >Jsi jako tvá matka,
Odetto. Ačkoli to
dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění
jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo
hami: *Odetto, není než život. Jmenovala se
Gabriela Sulles. Vozila sebou
ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni.. Zemřela bys to.
