ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 29 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de Sulles byla královnou všech slavností. Zemřela bys to. Zdála vždy nahá svých šatech. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského. jedinou, bez ostat­ ních, zval sobě otec. 23 se ted pod bujnými prsty. Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího kočáru. Nesmíš ztratit někde v modrém nebi. Mluvíc nebožce paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla na živu . Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu.« této větě byla obsažena lítost soustrast, jíž Odetta nesmírně trpěla. Mladá dívka však bála zvířat. chceš dělat celý život Vypravovala matce, která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí. Odetta jednou přistihla, jak >bjímala otce vestibulu. Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla nejčastěji, snažila získat mladou dívku. Nebyla právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze­ vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala hosty bacchanalu.. Její manžel, páně Malignyův společník, cestoval záležitostech jejich obchodu. Ačkoli to dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo­ hami: *Odetto, není než život. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách, . chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento polibek neznačil nic nedovoleného. její bílá, dětská pleť byla jako zřejmou nestoudností. Kupoval východní Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi- talisty. Možná, není příliš silné, takhle se smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec jít spát. Člověk nesmí chtít, aby se stal Bohem.. >Jsi jako tvá matka, Odetto. »Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě, bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!* A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce, zavařeniny, doutníky.VESELÝ OTEC. Hlasy výskaly plna hrdla roz­ pustilý refrain..« Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem. Ale paní Sulles přece vyhledávala. Hned odpoledne zavírali saloně i bavili se.. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka zvířata, která jak říká, vyvíjela. Jmenovala se Gabriela Sulles. Vozila sebou ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni. Tehda řekl Maligny: ted tebe, naličká. Ale Odetta, aniž příliš hápala, utekla křičíc.. Tančila křičela