ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 29 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu. Zdála vždy nahá svých šatech. Mladá dívka však bála zvířat. chceš dělat celý život Vypravovala matce, která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách, . Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího kočáru. Hlasy výskaly plna hrdla roz­ pustilý refrain. Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de Sulles byla královnou všech slavností. Ale paní Sulles přece vyhledávala. Mluvíc nebožce paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla na živu . 23 se ted pod bujnými prsty. Ale Odetta, aniž příliš hápala, utekla křičíc. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského. Hned odpoledne zavírali saloně i bavili se.. Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla nejčastěji, snažila získat mladou dívku.VESELÝ OTEC. >Jsi jako tvá matka, Odetto. Tančila křičela. Zemřela bys to. Nesmíš ztratit někde v modrém nebi. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka zvířata, která jak říká, vyvíjela..« Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem. »Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě, bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!* A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce, zavařeniny, doutníky. Odetta jednou přistihla, jak >bjímala otce vestibulu.. Člověk nesmí chtít, aby se stal Bohem. Vozila sebou ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni. Nebyla právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze­ vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala hosty bacchanalu. jedinou, bez ostat­ ních, zval sobě otec.. Tehda řekl Maligny: ted tebe, naličká. Kupoval východní Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi- talisty. Jmenovala se Gabriela Sulles.« této větě byla obsažena lítost soustrast, jíž Odetta nesmírně trpěla. Ačkoli to dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo­ hami: *Odetto, není než život. Možná, není příliš silné, takhle se smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec jít spát. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí. Její manžel, páně Malignyův společník, cestoval záležitostech jejich obchodu. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento polibek neznačil nic nedovoleného. její bílá, dětská pleť byla jako zřejmou nestoudností.