Člověk nesmí chtít, aby
se stal Bohem. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského..VESELÝ OTEC.. Hlasy výskaly plna hrdla roz
pustilý refrain. Zemřela bys to.
Ale paní Sulles přece vyhledávala.«
Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka
zvířata, která jak říká, vyvíjela. její bílá, dětská
pleť byla jako zřejmou nestoudností. Ačkoli to
dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění
jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo
hami: *Odetto, není než život. Ale Odetta, aniž příliš
hápala, utekla křičíc. Tančila křičela.
Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla
nejčastěji, snažila získat mladou dívku. Nesmíš ztratit někde
v modrém nebi. jedinou, bez ostat
ních, zval sobě otec. Možná, není příliš silné, takhle se
smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec
jít spát.
Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de
Sulles byla královnou všech slavností.. Jmenovala se
Gabriela Sulles. Vozila sebou
ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni. Kupoval východní
Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával
všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi-
talisty. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí..« této větě byla obsažena lítost soustrast,
jíž Odetta nesmírně trpěla. Nebyla
právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze
vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala
hosty bacchanalu. chceš dělat celý život Vypravovala matce,
která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí
druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí. Mluvíc nebožce
paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla
na živu .
Mladá dívka však bála zvířat.
»Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě,
bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!*
A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce,
zavařeniny, doutníky.
Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího
kočáru. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento
polibek neznačil nic nedovoleného. Hned odpoledne zavírali saloně
i bavili se.
Zdála vždy nahá svých šatech. Tehda řekl Maligny: ted tebe,
naličká. >Jsi jako tvá matka,
Odetto. Její manžel, páně Malignyův společník,
cestoval záležitostech jejich obchodu. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách,
. Odetta jednou přistihla, jak
>bjímala otce vestibulu. Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu.. 23
se ted pod bujnými prsty
