« této větě byla obsažena lítost soustrast,
jíž Odetta nesmírně trpěla. Kupoval východní
Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával
všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi-
talisty. 23
se ted pod bujnými prsty.. Odetta jednou přistihla, jak
>bjímala otce vestibulu. Tehda řekl Maligny: ted tebe,
naličká. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí..«
Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem.
Mladá dívka však bála zvířat. Hlasy výskaly plna hrdla roz
pustilý refrain. Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu.
Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího
kočáru. Člověk nesmí chtít, aby
se stal Bohem...VESELÝ OTEC. Její manžel, páně Malignyův společník,
cestoval záležitostech jejich obchodu. Hned odpoledne zavírali saloně
i bavili se.
»Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě,
bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!*
A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce,
zavařeniny, doutníky.
Zdála vždy nahá svých šatech.
Ale paní Sulles přece vyhledávala. Ale Odetta, aniž příliš
hápala, utekla křičíc.
Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla
nejčastěji, snažila získat mladou dívku.. Ačkoli to
dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění
jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo
hami: *Odetto, není než život. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento
polibek neznačil nic nedovoleného. Nebyla
právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze
vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala
hosty bacchanalu. Možná, není příliš silné, takhle se
smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec
jít spát. chceš dělat celý život Vypravovala matce,
která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí
druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka
zvířata, která jak říká, vyvíjela. Vozila sebou
ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni. jedinou, bez ostat
ních, zval sobě otec. >Jsi jako tvá matka,
Odetto. Jmenovala se
Gabriela Sulles. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského. Tančila křičela. její bílá, dětská
pleť byla jako zřejmou nestoudností. Mluvíc nebožce
paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla
na živu . Zemřela bys to. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách,
. Nesmíš ztratit někde
v modrém nebi.
Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de
Sulles byla královnou všech slavností
