ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 29 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
VESELÝ OTEC.. Hlasy výskaly plna hrdla roz­ pustilý refrain. Ačkoli to dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo­ hami: *Odetto, není než život.. Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla nejčastěji, snažila získat mladou dívku. 23 se ted pod bujnými prsty. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka zvířata, která jak říká, vyvíjela. Nebyla právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze­ vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala hosty bacchanalu. Odetta jednou přistihla, jak >bjímala otce vestibulu. Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu.« této větě byla obsažena lítost soustrast, jíž Odetta nesmírně trpěla. jedinou, bez ostat­ ních, zval sobě otec. Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de Sulles byla královnou všech slavností. Ale paní Sulles přece vyhledávala. její bílá, dětská pleť byla jako zřejmou nestoudností. Kupoval východní Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi- talisty. Hned odpoledne zavírali saloně i bavili se. Mladá dívka však bála zvířat. Vozila sebou ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni. Nesmíš ztratit někde v modrém nebi. Jmenovala se Gabriela Sulles. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách, . chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento polibek neznačil nic nedovoleného. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí. Zemřela bys to.« Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem.. Tančila křičela.. Její manžel, páně Malignyův společník, cestoval záležitostech jejich obchodu. chceš dělat celý život Vypravovala matce, která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí. Člověk nesmí chtít, aby se stal Bohem. Tehda řekl Maligny: ted tebe, naličká. Zdála vždy nahá svých šatech. Ale Odetta, aniž příliš hápala, utekla křičíc. Mluvíc nebožce paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla na živu . Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského. »Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě, bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!* A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce, zavařeniny, doutníky. Možná, není příliš silné, takhle se smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec jít spát. >Jsi jako tvá matka, Odetto. Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího kočáru.