ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 29 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu. Zemřela bys to. Ale Odetta, aniž příliš hápala, utekla křičíc. Člověk nesmí chtít, aby se stal Bohem. Ačkoli to dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo­ hami: *Odetto, není než život. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka zvířata, která jak říká, vyvíjela. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento polibek neznačil nic nedovoleného. Nesmíš ztratit někde v modrém nebi. Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla nejčastěji, snažila získat mladou dívku.« této větě byla obsažena lítost soustrast, jíž Odetta nesmírně trpěla. jedinou, bez ostat­ ních, zval sobě otec. Hned odpoledne zavírali saloně i bavili se.. Jmenovala se Gabriela Sulles. 23 se ted pod bujnými prsty. Její manžel, páně Malignyův společník, cestoval záležitostech jejich obchodu. její bílá, dětská pleť byla jako zřejmou nestoudností.. chceš dělat celý život Vypravovala matce, která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí. Vozila sebou ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni. Nebyla právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze­ vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala hosty bacchanalu. Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího kočáru. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského. Možná, není příliš silné, takhle se smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec jít spát. Kupoval východní Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi- talisty. >Jsi jako tvá matka, Odetto. Tančila křičela. Mladá dívka však bála zvířat. Tehda řekl Maligny: ted tebe, naličká. Hlasy výskaly plna hrdla roz­ pustilý refrain.« Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem. Odetta jednou přistihla, jak >bjímala otce vestibulu... Zdála vždy nahá svých šatech. Mluvíc nebožce paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla na živu . Ale paní Sulles přece vyhledávala. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách, . »Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě, bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!* A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce, zavařeniny, doutníky.. Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de Sulles byla královnou všech slavností.VESELÝ OTEC