ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 29 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
« této větě byla obsažena lítost soustrast, jíž Odetta nesmírně trpěla. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka zvířata, která jak říká, vyvíjela. Nesmíš ztratit někde v modrém nebi.. Zemřela bys to. Nebyla právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze­ vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala hosty bacchanalu.« Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem. Mladá dívka však bála zvířat. Člověk nesmí chtít, aby se stal Bohem. Kupoval východní Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi- talisty. Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla nejčastěji, snažila získat mladou dívku. Tančila křičela. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí. Hlasy výskaly plna hrdla roz­ pustilý refrain. »Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě, bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!* A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce, zavařeniny, doutníky.. jedinou, bez ostat­ ních, zval sobě otec. Jmenovala se Gabriela Sulles. Možná, není příliš silné, takhle se smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec jít spát. Mluvíc nebožce paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla na živu . chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento polibek neznačil nic nedovoleného. Tehda řekl Maligny: ted tebe, naličká. Zdála vždy nahá svých šatech. Odetta jednou přistihla, jak >bjímala otce vestibulu.. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského..VESELÝ OTEC. Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího kočáru. Její manžel, páně Malignyův společník, cestoval záležitostech jejich obchodu. Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de Sulles byla královnou všech slavností. Ačkoli to dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo­ hami: *Odetto, není než život. >Jsi jako tvá matka, Odetto. Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu. Ale paní Sulles přece vyhledávala. Hned odpoledne zavírali saloně i bavili se. její bílá, dětská pleť byla jako zřejmou nestoudností. chceš dělat celý život Vypravovala matce, která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí.. 23 se ted pod bujnými prsty. Ale Odetta, aniž příliš hápala, utekla křičíc. Vozila sebou ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách,