Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka
zvířata, která jak říká, vyvíjela.
Ale paní Sulles přece vyhledávala. Nebyla
právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze
vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala
hosty bacchanalu.
Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de
Sulles byla královnou všech slavností. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento
polibek neznačil nic nedovoleného. její bílá, dětská
pleť byla jako zřejmou nestoudností. Odetta jednou přistihla, jak
>bjímala otce vestibulu. Vozila sebou
ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni. jedinou, bez ostat
ních, zval sobě otec.
Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla
nejčastěji, snažila získat mladou dívku. chceš dělat celý život Vypravovala matce,
která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí
druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí.. Člověk nesmí chtít, aby
se stal Bohem.«
Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem... Hned odpoledne zavírali saloně
i bavili se. Nesmíš ztratit někde
v modrém nebi. Tančila křičela.
Zdála vždy nahá svých šatech.
»Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě,
bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!*
A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce,
zavařeniny, doutníky. Mluvíc nebožce
paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla
na živu .. Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí.« této větě byla obsažena lítost soustrast,
jíž Odetta nesmírně trpěla. 23
se ted pod bujnými prsty. Její manžel, páně Malignyův společník,
cestoval záležitostech jejich obchodu.VESELÝ OTEC. >Jsi jako tvá matka,
Odetto. Ačkoli to
dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění
jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo
hami: *Odetto, není než život. Možná, není příliš silné, takhle se
smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec
jít spát. Tehda řekl Maligny: ted tebe,
naličká. Kupoval východní
Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával
všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi-
talisty. Hlasy výskaly plna hrdla roz
pustilý refrain. Zemřela bys to..
Mladá dívka však bála zvířat. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách,
.
Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího
kočáru. Ale Odetta, aniž příliš
hápala, utekla křičíc. Jmenovala se
Gabriela Sulles
