>Jsi jako tvá matka,
Odetto. 23
se ted pod bujnými prsty. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí. Jmenovala se
Gabriela Sulles.. Nebyla
právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze
vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala
hosty bacchanalu.
Zdála vždy nahá svých šatech.
Mladá dívka však bála zvířat.. Tehda řekl Maligny: ted tebe,
naličká. Zemřela bys to. Hlasy výskaly plna hrdla roz
pustilý refrain. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského. Ale Odetta, aniž příliš
hápala, utekla křičíc.VESELÝ OTEC. Mluvíc nebožce
paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla
na živu .. Hned odpoledne zavírali saloně
i bavili se. Člověk nesmí chtít, aby
se stal Bohem. Odetta jednou přistihla, jak
>bjímala otce vestibulu.
Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla
nejčastěji, snažila získat mladou dívku. Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu.. jedinou, bez ostat
ních, zval sobě otec. Tančila křičela. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento
polibek neznačil nic nedovoleného.
Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího
kočáru.
Ale paní Sulles přece vyhledávala.« této větě byla obsažena lítost soustrast,
jíž Odetta nesmírně trpěla.
»Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě,
bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!*
A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce,
zavařeniny, doutníky. Ačkoli to
dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění
jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo
hami: *Odetto, není než život. Nesmíš ztratit někde
v modrém nebi. Kupoval východní
Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával
všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi-
talisty. její bílá, dětská
pleť byla jako zřejmou nestoudností.
Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de
Sulles byla královnou všech slavností. Možná, není příliš silné, takhle se
smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec
jít spát. Vozila sebou
ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni.«
Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách,
.. Její manžel, páně Malignyův společník,
cestoval záležitostech jejich obchodu. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka
zvířata, která jak říká, vyvíjela. chceš dělat celý život Vypravovala matce,
která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí
druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí
