Mladá dívka však bála zvířat.«
Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem.« této větě byla obsažena lítost soustrast,
jíž Odetta nesmírně trpěla. Možná, není příliš silné, takhle se
smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec
jít spát. >Jsi jako tvá matka,
Odetto. Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu. Člověk nesmí chtít, aby
se stal Bohem.. Nebyla
právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze
vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala
hosty bacchanalu. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento
polibek neznačil nic nedovoleného. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí. jedinou, bez ostat
ních, zval sobě otec. Odetta jednou přistihla, jak
>bjímala otce vestibulu. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského.
Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla
nejčastěji, snažila získat mladou dívku. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách,
.
Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího
kočáru. 23
se ted pod bujnými prsty. Mluvíc nebožce
paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla
na živu . Tehda řekl Maligny: ted tebe,
naličká.
Zdála vždy nahá svých šatech. Tančila křičela..
Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de
Sulles byla královnou všech slavností.VESELÝ OTEC. Vozila sebou
ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni. Jmenovala se
Gabriela Sulles. Její manžel, páně Malignyův společník,
cestoval záležitostech jejich obchodu.
»Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě,
bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!*
A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce,
zavařeniny, doutníky.. Kupoval východní
Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával
všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi-
talisty.. Nesmíš ztratit někde
v modrém nebi. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka
zvířata, která jak říká, vyvíjela. Ale Odetta, aniž příliš
hápala, utekla křičíc. chceš dělat celý život Vypravovala matce,
která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí
druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí. Ačkoli to
dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění
jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo
hami: *Odetto, není než život. Hned odpoledne zavírali saloně
i bavili se..
Ale paní Sulles přece vyhledávala. Zemřela bys to. Hlasy výskaly plna hrdla roz
pustilý refrain. její bílá, dětská
pleť byla jako zřejmou nestoudností
