Ale Odetta, aniž příliš
hápala, utekla křičíc... Jmenovala se
Gabriela Sulles.. Člověk nesmí chtít, aby
se stal Bohem. >Jsi jako tvá matka,
Odetto.
Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího
kočáru.
Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla
nejčastěji, snažila získat mladou dívku. chceš dělat celý život Vypravovala matce,
která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí
druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí. Odetta jednou přistihla, jak
>bjímala otce vestibulu. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento
polibek neznačil nic nedovoleného. Tehda řekl Maligny: ted tebe,
naličká. Zemřela bys to. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách,
. Nesmíš ztratit někde
v modrém nebi.
Ale paní Sulles přece vyhledávala.
Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de
Sulles byla královnou všech slavností. Její manžel, páně Malignyův společník,
cestoval záležitostech jejich obchodu..
»Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě,
bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!*
A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce,
zavařeniny, doutníky. Možná, není příliš silné, takhle se
smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec
jít spát. jedinou, bez ostat
ních, zval sobě otec. Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka
zvířata, která jak říká, vyvíjela. Vozila sebou
ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni.VESELÝ OTEC. Hned odpoledne zavírali saloně
i bavili se. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského. 23
se ted pod bujnými prsty.
Mladá dívka však bála zvířat. Hlasy výskaly plna hrdla roz
pustilý refrain..« této větě byla obsažena lítost soustrast,
jíž Odetta nesmírně trpěla. Ačkoli to
dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění
jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo
hami: *Odetto, není než život. její bílá, dětská
pleť byla jako zřejmou nestoudností. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí. Nebyla
právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze
vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala
hosty bacchanalu.
Zdála vždy nahá svých šatech. Mluvíc nebožce
paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla
na živu . Tančila křičela. Kupoval východní
Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával
všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi-
talisty.«
Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem
