Její manžel, páně Malignyův společník,
cestoval záležitostech jejich obchodu.
Mladá dívka však bála zvířat. Její anekdoty vzbudily nejvíce smíchu.
Teprve tohoto dne pozorovalo děvče, paní de
Sulles byla královnou všech slavností. Hlasy výskaly plna hrdla roz
pustilý refrain. Člověk nesmí chtít, aby
se stal Bohem. Bylo slyšet výbuch zátky šampaňského.«
Ó, ona, paní Sulles, nesnažila stát Bohem. Kupoval východní
Evropě doly, vyměřoval tratě, získával monopoly prodával
všechno bankám, které zase rozdělily podíly mezi malokapi-
talisty. služebnictvo vytratilo, chodilo špičkách,
. Ale co! Vždyť jsme zvířata, malá Odetto, zkrátka
zvířata, která jak říká, vyvíjela.« této větě byla obsažena lítost soustrast,
jíž Odetta nesmírně trpěla.VESELÝ OTEC. >Jsi jako tvá matka,
Odetto. Ale Odetta, aniž příliš
hápala, utekla křičíc.
»Tak co, konštituční paraple, život veselejší? Milé dítě,
bože, jak mne soužíte tím vzezřením nastuzeného fantomu!*
A otec šel dál, tleskaje služebnictvo, aby přinesli ovoce,
zavařeniny, doutníky. 23
se ted pod bujnými prsty. Hned odpoledne zavírali saloně
i bavili se.
Ale paní Sulles přece vyhledávala.
Přece však všech těch veselých žen, ta, jež zde byla
nejčastěji, snažila získat mladou dívku.. Vozila sebou
ve svém boggy, chtěla naučit jízdě koni. chceš dělat celý život Vypravovala matce,
která zemřela, poněvadž nedovedla přizpůsobit veselí
druhých Ale Maligny chtěl užívat štěstí. chtěl obejmouti také dceru, jakoby tento
polibek neznačil nic nedovoleného. Zemřela bys to.. Nesmíš ztratit někde
v modrém nebi. Nebyla
právě krásná, ale robustní, vydechujíc zdraví svých roze
vřených chřípí velkých červených úst; ona rozněcovala
hosty bacchanalu. Možná, není příliš silné, takhle se
smát, zpívat, jíst, pít, jezdit koni, řídit vůz konec
jít spát. jedinou, bez ostat
ních, zval sobě otec. Ona vše vedla svou mohutnou inteligencí. Tančila křičela.
Večer musili všichni, kteří stolovali, pomáhat jejího
kočáru.. Odetta jednou přistihla, jak
>bjímala otce vestibulu. Ačkoli to
dlouho upřímně snažil, přece nedovedl ponořit snění
jako jeho žena, zaujatá obtížnou hudbou měnivými oblo
hami: *Odetto, není než život.. Mluvíc nebožce
paní Malignyové, říkala: »Když ještě ubohá Berta byla
na živu . Tehda řekl Maligny: ted tebe,
naličká.
Zdála vždy nahá svých šatech. její bílá, dětská
pleť byla jako zřejmou nestoudností. Jmenovala se
Gabriela Sulles.
