Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu.. Ted bylo vše
v anglickém stylu. Měla ne
snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici
při jízdě bicyklu. Lakované výplně zakrývaly stěny.
Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo
.
Lamartine Verlaine silně dojímali.
Odetta hledala všude vzpomínky svou matku.
Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka
Filipa.PAUL ADAM:
V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž
dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných
dlaždic. Musila dát líbat
od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva
zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje. Mimo nevyznala žádném sportu
a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí.* otáčeje patě, vzal ruky ten-
nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé
ženy. Miss Grave’s svěřila
jí svou lásku.
Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna. Všechno
honosilo zde elegantní, liliovou ctností. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami. Musíš vzít jiné Šaty; bolero
si uprav.. Jako hastroš. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá
vůně jídel.
Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a
stáda. Sedíce na
kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na
ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon
štituční deštník. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se
v Africe. Ne
bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se. Ale Odetta nena
lezla žádné zásuvce svých vzpomínek. Mluvil
s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako
hastroš. Kolik moří musí projeti, než ho
spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim
bijí srdce.
Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí
lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny,
vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy. Ale
nábytek byl její smrti několikrát obnoven.
Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče. pak vezmou.
Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy. oknech
byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo
drými květy. Odetta byla
nucena jít schodiště přijímat hosty.
Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při
jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří
jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze
sebe veselé víly, které držely náruče květin
