Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami.. Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu.PAUL ADAM:
V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž
dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných
dlaždic. Ne
bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se. Jako hastroš. Mluvil
s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako
hastroš.
Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při
jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří
jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze
sebe veselé víly, které držely náruče květin. Musila dát líbat
od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva
zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje. Ale
nábytek byl její smrti několikrát obnoven. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a
stáda.
Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče.* otáčeje patě, vzal ruky ten-
nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé
ženy. Měla ne
snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici
při jízdě bicyklu. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon
štituční deštník.
Odetta hledala všude vzpomínky svou matku.
Lamartine Verlaine silně dojímali.
Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí
lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny,
vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy.
Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka. Ted bylo vše
v anglickém stylu. Lakované výplně zakrývaly stěny. Miss Grave’s svěřila
jí svou lásku. pak vezmou. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se
v Africe.
Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo
. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá
vůně jídel. Kolik moří musí projeti, než ho
spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim
bijí srdce.
Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy. oknech
byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo
drými květy. Musíš vzít jiné Šaty; bolero
si uprav.. Odetta byla
nucena jít schodiště přijímat hosty.
Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna.
Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka
Filipa. Všechno
honosilo zde elegantní, liliovou ctností. Mimo nevyznala žádném sportu
a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí. Sedíce na
kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na
ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi. Ale Odetta nena
lezla žádné zásuvce svých vzpomínek
