ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 28 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Měla ne­ snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici při jízdě bicyklu. oknech byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo­ drými květy. Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče. Mluvil s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako hastroš.PAUL ADAM: V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž­ dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných dlaždic. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá vůně jídel. Ted bylo vše v anglickém stylu. Musila dát líbat od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva­ zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje. Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí­ lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny, vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy.. pak vezmou. Mimo nevyznala žádném sportu a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí. Lakované výplně zakrývaly stěny. Sedíce na kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a stáda. Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu.* otáčeje patě, vzal ruky ten- nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé ženy. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami. Jako hastroš. Miss Grave’s svěřila jí svou lásku. Musíš vzít jiné Šaty; bolero si uprav. Odetta byla nucena jít schodiště přijímat hosty. Odetta hledala všude vzpomínky svou matku. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon­ štituční deštník. Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna. Ne­ bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se. Ale Odetta nena­ lezla žádné zásuvce svých vzpomínek. Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo . Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při­ jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze sebe veselé víly, které držely náruče květin. Ale nábytek byl její smrti několikrát obnoven. Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy. Kolik moří musí projeti, než ho spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim bijí srdce. Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka Filipa. Všechno honosilo zde elegantní, liliovou ctností. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se v Africe. Lamartine Verlaine silně dojímali. Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka.