ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 28 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Mimo nevyznala žádném sportu a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí. Měla ne­ snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici při jízdě bicyklu. Musíš vzít jiné Šaty; bolero si uprav. Ted bylo vše v anglickém stylu. Miss Grave’s svěřila jí svou lásku.PAUL ADAM: V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž­ dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných dlaždic. Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka. Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka Filipa. Kolik moří musí projeti, než ho spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim bijí srdce. Lakované výplně zakrývaly stěny.. Odetta byla nucena jít schodiště přijímat hosty. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a stáda. Odetta hledala všude vzpomínky svou matku. Ale nábytek byl její smrti několikrát obnoven.. Všechno honosilo zde elegantní, liliovou ctností. Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy. Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna. Lamartine Verlaine silně dojímali. Mluvil s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako hastroš. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami. Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při­ jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze sebe veselé víly, které držely náruče květin. Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu. Jako hastroš. Sedíce na kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon­ štituční deštník. Ne­ bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se.* otáčeje patě, vzal ruky ten- nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé ženy. Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče. Musila dát líbat od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva­ zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje. oknech byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo­ drými květy. Ale Odetta nena­ lezla žádné zásuvce svých vzpomínek. Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí­ lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny, vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy. pak vezmou. Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo . podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá vůně jídel. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se v Africe