ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 28 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna. Ted bylo vše v anglickém stylu.* otáčeje patě, vzal ruky ten- nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé ženy. Sedíce na kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi. Ale Odetta nena­ lezla žádné zásuvce svých vzpomínek. Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče. Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí­ lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny, vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy. Musíš vzít jiné Šaty; bolero si uprav. Kolik moří musí projeti, než ho spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim bijí srdce. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá vůně jídel. Lamartine Verlaine silně dojímali. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami. Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při­ jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze sebe veselé víly, které držely náruče květin.. pak vezmou. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se v Africe. Mimo nevyznala žádném sportu a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí. Odetta hledala všude vzpomínky svou matku. Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu. Ale nábytek byl její smrti několikrát obnoven. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon­ štituční deštník. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a stáda. oknech byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo­ drými květy. Mluvil s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako hastroš. Miss Grave’s svěřila jí svou lásku. Všechno honosilo zde elegantní, liliovou ctností. Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka Filipa. Odetta byla nucena jít schodiště přijímat hosty. Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo ..PAUL ADAM: V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž­ dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných dlaždic. Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka. Musila dát líbat od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva­ zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje. Ne­ bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se. Jako hastroš. Lakované výplně zakrývaly stěny. Měla ne­ snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici při jízdě bicyklu. Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy