Ale Odetta nena
lezla žádné zásuvce svých vzpomínek.
Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo
.
Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí
lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny,
vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy. Mluvil
s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako
hastroš.* otáčeje patě, vzal ruky ten-
nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé
ženy. Lakované výplně zakrývaly stěny.
Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna. Musíš vzít jiné Šaty; bolero
si uprav.
Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka. oknech
byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo
drými květy. pak vezmou. Všechno
honosilo zde elegantní, liliovou ctností. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami. Jako hastroš. Ne
bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se. Měla ne
snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici
při jízdě bicyklu. Mimo nevyznala žádném sportu
a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí. Sedíce na
kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na
ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi.
Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče. Ted bylo vše
v anglickém stylu. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a
stáda. Miss Grave’s svěřila
jí svou lásku.PAUL ADAM:
V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž
dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných
dlaždic. Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu. Kolik moří musí projeti, než ho
spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim
bijí srdce. Odetta byla
nucena jít schodiště přijímat hosty. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá
vůně jídel. Musila dát líbat
od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva
zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje..
Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při
jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří
jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze
sebe veselé víly, které držely náruče květin. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon
štituční deštník.
Lamartine Verlaine silně dojímali.
Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy.
Odetta hledala všude vzpomínky svou matku.
Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka
Filipa. Ale
nábytek byl její smrti několikrát obnoven. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se
v Africe.
