Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče.
Odetta hledala všude vzpomínky svou matku.PAUL ADAM:
V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž
dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných
dlaždic. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a
stáda. Odetta byla
nucena jít schodiště přijímat hosty.. Musila dát líbat
od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva
zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje. Musíš vzít jiné Šaty; bolero
si uprav. Jako hastroš. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se
v Africe. Ted bylo vše
v anglickém stylu. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon
štituční deštník. oknech
byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo
drými květy.
Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo
.
Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna.
Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka
Filipa. Ne
bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se.. Měla ne
snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici
při jízdě bicyklu. Sedíce na
kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na
ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi.
Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy.
Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při
jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří
jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze
sebe veselé víly, které držely náruče květin. Mimo nevyznala žádném sportu
a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí.* otáčeje patě, vzal ruky ten-
nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé
ženy. Miss Grave’s svěřila
jí svou lásku. Lakované výplně zakrývaly stěny. Ale
nábytek byl její smrti několikrát obnoven. Mluvil
s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako
hastroš.
Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí
lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny,
vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá
vůně jídel. pak vezmou.
Lamartine Verlaine silně dojímali. Kolik moří musí projeti, než ho
spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim
bijí srdce. Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu. Všechno
honosilo zde elegantní, liliovou ctností. Ale Odetta nena
lezla žádné zásuvce svých vzpomínek.
Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka
