Jako hastroš.
Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy.. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá
vůně jídel. Mluvil
s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako
hastroš. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon
štituční deštník. Ted bylo vše
v anglickém stylu. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a
stáda. Ale Odetta nena
lezla žádné zásuvce svých vzpomínek.PAUL ADAM:
V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž
dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných
dlaždic.* otáčeje patě, vzal ruky ten-
nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé
ženy.
Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče.
Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka. Kolik moří musí projeti, než ho
spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim
bijí srdce. Miss Grave’s svěřila
jí svou lásku. Měla ne
snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici
při jízdě bicyklu. Odetta byla
nucena jít schodiště přijímat hosty. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se
v Africe. Ne
bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se.
Lamartine Verlaine silně dojímali. Ale
nábytek byl její smrti několikrát obnoven.
Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí
lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny,
vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy.
Odetta hledala všude vzpomínky svou matku.
Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo
..
Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna. oknech
byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo
drými květy. Sedíce na
kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na
ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi. Lakované výplně zakrývaly stěny. pak vezmou. Musila dát líbat
od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva
zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje. Mimo nevyznala žádném sportu
a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí. Musíš vzít jiné Šaty; bolero
si uprav. Všechno
honosilo zde elegantní, liliovou ctností.
Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka
Filipa.
Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při
jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří
jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze
sebe veselé víly, které držely náruče květin. Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu
