Musila dát líbat
od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva
zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje. Ne
bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se. oknech
byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo
drými květy. Sedíce na
kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na
ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi. Musíš vzít jiné Šaty; bolero
si uprav. Měla ne
snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici
při jízdě bicyklu. Kolik moří musí projeti, než ho
spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim
bijí srdce. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá
vůně jídel. Ale
nábytek byl její smrti několikrát obnoven. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a
stáda.. Jako hastroš.
Odetta hledala všude vzpomínky svou matku.
Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon
štituční deštník. Odetta byla
nucena jít schodiště přijímat hosty.PAUL ADAM:
V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž
dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných
dlaždic.
Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při
jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří
jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze
sebe veselé víly, které držely náruče květin. Ale Odetta nena
lezla žádné zásuvce svých vzpomínek.* otáčeje patě, vzal ruky ten-
nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé
ženy..
Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí
lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny,
vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy. Lakované výplně zakrývaly stěny.
Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy. Ted bylo vše
v anglickém stylu. Všechno
honosilo zde elegantní, liliovou ctností.
Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna. Mimo nevyznala žádném sportu
a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí.
Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo
.
Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka. Miss Grave’s svěřila
jí svou lásku. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se
v Africe.
Lamartine Verlaine silně dojímali. Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu. pak vezmou. Mluvil
s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako
hastroš.
Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka
Filipa
