Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu. Ale
nábytek byl její smrti několikrát obnoven. oknech
byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo
drými květy.. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá
vůně jídel. Kolik moří musí projeti, než ho
spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim
bijí srdce.. Ne
bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se.
Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče. Odetta byla
nucena jít schodiště přijímat hosty. Lakované výplně zakrývaly stěny. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se
v Africe. Všechno
honosilo zde elegantní, liliovou ctností.
Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí
lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny,
vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy. pak vezmou.
Odetta hledala všude vzpomínky svou matku.* otáčeje patě, vzal ruky ten-
nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé
ženy. Mluvil
s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako
hastroš.
Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka.
Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo
. Ted bylo vše
v anglickém stylu. Jako hastroš. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a
stáda.
Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna. Musíš vzít jiné Šaty; bolero
si uprav. Sedíce na
kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na
ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi. Musila dát líbat
od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva
zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje.
Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při
jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří
jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze
sebe veselé víly, které držely náruče květin.
Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami.PAUL ADAM:
V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž
dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných
dlaždic.
Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka
Filipa. Měla ne
snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici
při jízdě bicyklu. Miss Grave’s svěřila
jí svou lásku. Ale Odetta nena
lezla žádné zásuvce svých vzpomínek. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon
štituční deštník. Mimo nevyznala žádném sportu
a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí.
Lamartine Verlaine silně dojímali
