ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 28 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Mluvil s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako hastroš.* otáčeje patě, vzal ruky ten- nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé ženy. Jako hastroš. Odetta byla nucena jít schodiště přijímat hosty. Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon­ štituční deštník. Odetta hledala všude vzpomínky svou matku. Měla ne­ snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici při jízdě bicyklu. Lamartine Verlaine silně dojímali. Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při­ jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze sebe veselé víly, které držely náruče květin. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se v Africe. Lakované výplně zakrývaly stěny. Všechno honosilo zde elegantní, liliovou ctností. Mimo nevyznala žádném sportu a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí. Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí­ lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny, vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy.. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami. Ne­ bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a stáda. Ale Odetta nena­ lezla žádné zásuvce svých vzpomínek. Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo . Musila dát líbat od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva­ zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje. oknech byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo­ drými květy. Ted bylo vše v anglickém stylu. Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá vůně jídel. Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka. Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka Filipa. Ale nábytek byl její smrti několikrát obnoven. Musíš vzít jiné Šaty; bolero si uprav. pak vezmou.PAUL ADAM: V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž­ dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných dlaždic. Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu. Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy. Sedíce na kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi.. Miss Grave’s svěřila jí svou lásku. Kolik moří musí projeti, než ho spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim bijí srdce