Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami. Jako hastroš. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a
stáda. Musíš vzít jiné Šaty; bolero
si uprav. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá
vůně jídel. Ale Odetta nena
lezla žádné zásuvce svých vzpomínek.
Lamartine Verlaine silně dojímali. Sedíce na
kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na
ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi.
Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna. Mimo nevyznala žádném sportu
a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí.
Odetta hledala všude vzpomínky svou matku. Ted bylo vše
v anglickém stylu.
Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při
jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří
jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze
sebe veselé víly, které držely náruče květin. Miss Grave’s svěřila
jí svou lásku. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon
štituční deštník. pak vezmou. oknech
byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo
drými květy. Mluvil
s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako
hastroš.. Ale
nábytek byl její smrti několikrát obnoven.. Lakované výplně zakrývaly stěny. Ne
bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se.PAUL ADAM:
V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž
dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných
dlaždic. Kolik moří musí projeti, než ho
spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim
bijí srdce.
Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí
lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny,
vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy.
Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo
. Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu. Musila dát líbat
od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva
zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje. Všechno
honosilo zde elegantní, liliovou ctností.* otáčeje patě, vzal ruky ten-
nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé
ženy. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se
v Africe.
Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka
Filipa.
Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy. Odetta byla
nucena jít schodiště přijímat hosty. Měla ne
snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici
při jízdě bicyklu.
Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče.
Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka
