ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 28 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Ale Odetta nena­ lezla žádné zásuvce svých vzpomínek. Musila dát líbat od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva­ zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon­ štituční deštník. Miss Grave’s svěřila jí svou lásku.* otáčeje patě, vzal ruky ten- nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé ženy. Kolik moří musí projeti, než ho spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim bijí srdce. Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna.. Měla ne­ snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici při jízdě bicyklu. Lakované výplně zakrývaly stěny. Lamartine Verlaine silně dojímali. Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče. Ne­ bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami. Všechno honosilo zde elegantní, liliovou ctností. oknech byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo­ drými květy. Mimo nevyznala žádném sportu a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí. Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při­ jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze sebe veselé víly, které držely náruče květin. Ale nábytek byl její smrti několikrát obnoven. Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí­ lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny, vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy.PAUL ADAM: V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž­ dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných dlaždic. Odetta byla nucena jít schodiště přijímat hosty. Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo . Musíš vzít jiné Šaty; bolero si uprav. Odetta hledala všude vzpomínky svou matku. Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu.. Ted bylo vše v anglickém stylu. Sedíce na kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a stáda. Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka. Mluvil s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako hastroš. Jako hastroš. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se v Africe. Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy. Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka Filipa. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá vůně jídel. pak vezmou