Ted bylo vše
v anglickém stylu. Ale
nábytek byl její smrti několikrát obnoven. Jako hastroš. Odetta byla
nucena jít schodiště přijímat hosty.
Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy. Měla ne
snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici
při jízdě bicyklu.
Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče. oknech
byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo
drými květy.
Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí
lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny,
vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy.
Lamartine Verlaine silně dojímali.* otáčeje patě, vzal ruky ten-
nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé
ženy. Ale Odetta nena
lezla žádné zásuvce svých vzpomínek. Sedíce na
kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na
ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi. Všechno
honosilo zde elegantní, liliovou ctností. Lakované výplně zakrývaly stěny. Musila dát líbat
od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva
zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a
stáda. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami. Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se
v Africe. Mluvil
s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako
hastroš.
Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka
Filipa.. pak vezmou. Musíš vzít jiné Šaty; bolero
si uprav. Miss Grave’s svěřila
jí svou lásku. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá
vůně jídel.PAUL ADAM:
V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž
dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných
dlaždic. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon
štituční deštník.
Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo
.
Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při
jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří
jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze
sebe veselé víly, které držely náruče květin.
Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka. Ne
bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se.
Odetta hledala všude vzpomínky svou matku.. Kolik moří musí projeti, než ho
spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim
bijí srdce. Mimo nevyznala žádném sportu
a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí.
Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna
