podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá
vůně jídel.
Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon
štituční deštník. Sedíce na
kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na
ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se
v Africe. Ted bylo vše
v anglickém stylu.
Odetta hledala všude vzpomínky svou matku.
Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo
. Všechno
honosilo zde elegantní, liliovou ctností.PAUL ADAM:
V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž
dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných
dlaždic. Lakované výplně zakrývaly stěny. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a
stáda.
Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka.
Lamartine Verlaine silně dojímali. Ale Odetta nena
lezla žádné zásuvce svých vzpomínek. Kolik moří musí projeti, než ho
spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim
bijí srdce. Mimo nevyznala žádném sportu
a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí. Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu. pak vezmou. oknech
byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo
drými květy.
Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí
lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny,
vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy. Miss Grave’s svěřila
jí svou lásku.
Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy.
Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při
jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří
jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze
sebe veselé víly, které držely náruče květin. Mluvil
s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako
hastroš. Musíš vzít jiné Šaty; bolero
si uprav. Měla ne
snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici
při jízdě bicyklu. Jako hastroš. Musila dát líbat
od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva
zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje. Ale
nábytek byl její smrti několikrát obnoven. Odetta byla
nucena jít schodiště přijímat hosty.* otáčeje patě, vzal ruky ten-
nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé
ženy. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami..
Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka
Filipa. Ne
bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se.
Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče.
