Ted bylo vše
v anglickém stylu. Jako hastroš.
Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna. Ale
nábytek byl její smrti několikrát obnoven. Měla ne
snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici
při jízdě bicyklu.PAUL ADAM:
V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž
dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných
dlaždic.
Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy. Mluvil
s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako
hastroš. Musíš vzít jiné Šaty; bolero
si uprav. Mimo nevyznala žádném sportu
a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí.
Odetta hledala všude vzpomínky svou matku. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon
štituční deštník. Sedíce na
kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na
ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi.
Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí
lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny,
vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy.. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá
vůně jídel. Všechno
honosilo zde elegantní, liliovou ctností. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami. pak vezmou. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se
v Africe.
Lamartine Verlaine silně dojímali. Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu. Kolik moří musí projeti, než ho
spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim
bijí srdce.
Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo
.* otáčeje patě, vzal ruky ten-
nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé
ženy. Musila dát líbat
od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva
zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a
stáda. Ne
bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se. Miss Grave’s svěřila
jí svou lásku.. Lakované výplně zakrývaly stěny.
Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při
jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří
jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze
sebe veselé víly, které držely náruče květin. Odetta byla
nucena jít schodiště přijímat hosty. Ale Odetta nena
lezla žádné zásuvce svých vzpomínek.
Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka.
Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka
Filipa.
Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče. oknech
byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo
drými květy
