Lakované výplně zakrývaly stěny. Ale
nábytek byl její smrti několikrát obnoven.
Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka
Filipa.PAUL ADAM:
V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž
dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných
dlaždic. Kolik moří musí projeti, než ho
spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim
bijí srdce.
Odetta hledala všude vzpomínky svou matku. Mimo nevyznala žádném sportu
a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí. Ne
bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se. Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu. Odetta byla
nucena jít schodiště přijímat hosty.
Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka. pak vezmou. Sedíce na
kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na
ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se
v Africe. Musila dát líbat
od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva
zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon
štituční deštník.
Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při
jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří
jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze
sebe veselé víly, které držely náruče květin.* otáčeje patě, vzal ruky ten-
nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé
ženy. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá
vůně jídel.
Lamartine Verlaine silně dojímali.
Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami. Jako hastroš... Všechno
honosilo zde elegantní, liliovou ctností. Musíš vzít jiné Šaty; bolero
si uprav. Ted bylo vše
v anglickém stylu.
Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a
stáda.
Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy. Měla ne
snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici
při jízdě bicyklu. oknech
byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo
drými květy. Mluvil
s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako
hastroš. Ale Odetta nena
lezla žádné zásuvce svých vzpomínek. Miss Grave’s svěřila
jí svou lásku.
Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí
lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny,
vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy.
Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo