ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 28 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Miss Grave’s svěřila jí svou lásku. Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo .PAUL ADAM: V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž­ dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných dlaždic. Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při­ jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze sebe veselé víly, které držely náruče květin. Musíš vzít jiné Šaty; bolero si uprav.. Mimo nevyznala žádném sportu a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá vůně jídel. Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí­ lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny, vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy. Musila dát líbat od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva­ zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje. Ne­ bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se. Kolik moří musí projeti, než ho spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim bijí srdce. Ale Odetta nena­ lezla žádné zásuvce svých vzpomínek. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a stáda. Ted bylo vše v anglickém stylu. Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami.. Lakované výplně zakrývaly stěny. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon­ štituční deštník. Sedíce na kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi. Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna. Mluvil s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako hastroš. Měla ne­ snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici při jízdě bicyklu. Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu. Jako hastroš. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se v Africe. Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka. Odetta byla nucena jít schodiště přijímat hosty.* otáčeje patě, vzal ruky ten- nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé ženy. Ale nábytek byl její smrti několikrát obnoven. Odetta hledala všude vzpomínky svou matku. Lamartine Verlaine silně dojímali. Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy. Všechno honosilo zde elegantní, liliovou ctností. pak vezmou. oknech byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo­ drými květy. Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka Filipa