pak vezmou. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon
štituční deštník.PAUL ADAM:
V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž
dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných
dlaždic.
Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna. Ted bylo vše
v anglickém stylu. Musila dát líbat
od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva
zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje. Ne
bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se
v Africe.* otáčeje patě, vzal ruky ten-
nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé
ženy..
Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při
jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří
jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze
sebe veselé víly, které držely náruče květin.
Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy.
Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka. Ale Odetta nena
lezla žádné zásuvce svých vzpomínek. Mluvil
s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako
hastroš. Všechno
honosilo zde elegantní, liliovou ctností. oknech
byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo
drými květy. Musíš vzít jiné Šaty; bolero
si uprav. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a
stáda. Měla ne
snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici
při jízdě bicyklu.
Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí
lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny,
vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy.
Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo
. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá
vůně jídel.
Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče.. Sedíce na
kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na
ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi. Mimo nevyznala žádném sportu
a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami. Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu.
Odetta hledala všude vzpomínky svou matku. Kolik moří musí projeti, než ho
spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim
bijí srdce.
Lamartine Verlaine silně dojímali. Lakované výplně zakrývaly stěny.
Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka
Filipa. Jako hastroš. Odetta byla
nucena jít schodiště přijímat hosty. Miss Grave’s svěřila
jí svou lásku. Ale
nábytek byl její smrti několikrát obnoven
