ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 28 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu. Ale Odetta nena­ lezla žádné zásuvce svých vzpomínek. Odetta hledala všude vzpomínky svou matku. Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo . Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna. Všechno honosilo zde elegantní, liliovou ctností. pak vezmou. Kolik moří musí projeti, než ho spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim bijí srdce. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a stáda.* otáčeje patě, vzal ruky ten- nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé ženy.. Měla ne­ snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici při jízdě bicyklu. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon­ štituční deštník. Ne­ bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se. Ted bylo vše v anglickém stylu. Musila dát líbat od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva­ zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami. Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče. Odetta byla nucena jít schodiště přijímat hosty. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá vůně jídel. Sedíce na kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi. Lakované výplně zakrývaly stěny. Miss Grave’s svěřila jí svou lásku. Mluvil s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako hastroš. Lamartine Verlaine silně dojímali. Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí­ lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny, vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy.PAUL ADAM: V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž­ dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných dlaždic. Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka. Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při­ jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze sebe veselé víly, které držely náruče květin. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se v Africe. Musíš vzít jiné Šaty; bolero si uprav. Mimo nevyznala žádném sportu a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí.. Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy. Ale nábytek byl její smrti několikrát obnoven. Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka Filipa. oknech byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo­ drými květy. Jako hastroš