Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při
jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří
jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze
sebe veselé víly, které držely náruče květin. Mimo nevyznala žádném sportu
a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí. Ne
bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se. Mluvil
s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako
hastroš..
Odetta hledala všude vzpomínky svou matku. Musila dát líbat
od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva
zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje. Miss Grave’s svěřila
jí svou lásku.* otáčeje patě, vzal ruky ten-
nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé
ženy. Musíš vzít jiné Šaty; bolero
si uprav. Jako hastroš. Měla ne
snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici
při jízdě bicyklu. Sedíce na
kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na
ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi.
Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo
.PAUL ADAM:
V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž
dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných
dlaždic.
Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka
Filipa. oknech
byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo
drými květy. Lakované výplně zakrývaly stěny.
Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy. Ale Odetta nena
lezla žádné zásuvce svých vzpomínek. Ale
nábytek byl její smrti několikrát obnoven. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se
v Africe. Ted bylo vše
v anglickém stylu. pak vezmou.
Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka. Kolik moří musí projeti, než ho
spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim
bijí srdce.
Lamartine Verlaine silně dojímali. Všechno
honosilo zde elegantní, liliovou ctností. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá
vůně jídel.
Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a
stáda.
Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna. Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu.. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon
štituční deštník.
Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí
lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny,
vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy. Odetta byla
nucena jít schodiště přijímat hosty
