Miss Grave’s svěřila
jí svou lásku.
Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo
.PAUL ADAM:
V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž
dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných
dlaždic.
Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při
jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří
jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze
sebe veselé víly, které držely náruče květin. Musíš vzít jiné Šaty; bolero
si uprav.. Mimo nevyznala žádném sportu
a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá
vůně jídel.
Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí
lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny,
vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy. Musila dát líbat
od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva
zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje. Ne
bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se. Kolik moří musí projeti, než ho
spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim
bijí srdce. Ale Odetta nena
lezla žádné zásuvce svých vzpomínek. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a
stáda. Ted bylo vše
v anglickém stylu.
Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami.. Lakované výplně zakrývaly stěny. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon
štituční deštník. Sedíce na
kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na
ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi.
Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna. Mluvil
s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako
hastroš. Měla ne
snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici
při jízdě bicyklu. Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu. Jako hastroš. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se
v Africe.
Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka. Odetta byla
nucena jít schodiště přijímat hosty.* otáčeje patě, vzal ruky ten-
nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé
ženy. Ale
nábytek byl její smrti několikrát obnoven.
Odetta hledala všude vzpomínky svou matku.
Lamartine Verlaine silně dojímali.
Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy. Všechno
honosilo zde elegantní, liliovou ctností. pak vezmou. oknech
byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo
drými květy.
Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka
Filipa
