Ale Odetta nena
lezla žádné zásuvce svých vzpomínek. Sedíce na
kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na
ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se
v Africe. Odetta byla
nucena jít schodiště přijímat hosty. Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu. Ted bylo vše
v anglickém stylu. Musila dát líbat
od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva
zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje.
Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy. Měla ne
snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici
při jízdě bicyklu. Kolik moří musí projeti, než ho
spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim
bijí srdce.. Lakované výplně zakrývaly stěny. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a
stáda.
Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka.* otáčeje patě, vzal ruky ten-
nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé
ženy.
Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při
jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří
jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze
sebe veselé víly, které držely náruče květin.
Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka
Filipa. Ale
nábytek byl její smrti několikrát obnoven. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon
štituční deštník.
Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo
.. Jako hastroš.
Odetta hledala všude vzpomínky svou matku. oknech
byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo
drými květy.
Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče. Mluvil
s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako
hastroš.
Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí
lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny,
vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami.
Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna. pak vezmou. Všechno
honosilo zde elegantní, liliovou ctností. Miss Grave’s svěřila
jí svou lásku. Mimo nevyznala žádném sportu
a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí.PAUL ADAM:
V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž
dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných
dlaždic. Musíš vzít jiné Šaty; bolero
si uprav. Ne
bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se.
Lamartine Verlaine silně dojímali. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá
vůně jídel
