Miss, miss! Hledte, nevyhlíží dítějáko doby Ludvíka
Filipa.
Odetta pochopila, proč její matka zemřela tak záhy. Její ženich, setník kapském vojsku, bil se
v Africe.. Musila dát líbat
od vlažných vonících žen, které při tom zároveň rozva
zovaly klobouky, zavíraly slunečníky, žádaly nápoje. Dvéře měly zrcadla, rozpoltěná příčkami. Ale Odetta nena
lezla žádné zásuvce svých vzpomínek. Mimo nevyznala žádném sportu
a ostatní dámy porážely všech rekordech pohrdaly jí. Měla ne
snesitelný kašel prachu, kterého nadýchala silnici
při jízdě bicyklu. Všechno
honosilo zde elegantní, liliovou ctností. Mluvil
s málo, jen aby něco řekl: »Milé dítě, vypadáš jako
hastroš. Ne
bavilo házet míč nad nataženou sítí uřitit se.PAUL ADAM:
V laku kočárů, které schly dvoře, odráželo dláž
dění; koně hryzli udidla, třásli řetězy, kopali zvučných
dlaždic. mou čest, člověk řekl, vypadáš jako kon
štituční deštník.
Odetta hledala všude vzpomínky svou matku.
Lamartine Verlaine silně dojímali. Musíš vzít jiné Šaty; bolero
si uprav. Ted bylo vše
v anglickém stylu. pak vezmou.* otáčeje patě, vzal ruky ten-
nisovou raketu, běžel trávník křičel anglicky mladé
ženy. Jdi odpůldne Léony, aby ušila slušnou toiletu. Odetta byla
nucena jít schodiště přijímat hosty. Ale
nábytek byl její smrti několikrát obnoven.. Sedíce na
kamenných lavičkách hleděly obě stejnou radostí na
ohebné vrcholky stromů, jež klátily nuancovaném nebi. oknech
byly zavěšeny musselinové záclony velkými žlutými mo
drými květy. podzemních kuchyní vystupovala neustále teplá
vůně jídel. Jako hastroš. Lakované výplně zakrývaly stěny.
Ztřeštěný zástup ohrožoval navzájem raketami anebo při
jížděl drag, tažený čtyrspřežím běhounů, hřměl nádvoří
jako hrom, koně dupali, náčiní chřestilo kočár vrhal ze
sebe veselé víly, které držely náruče květin.
Její otec, velmi mladý člověk, Šedivém obleku bí
lými gamašemi, pohyboval uprostřed elegantní družiny,
vždy rozveselené vínem, které teklo plnými proudy.
Piano, němž před chvílí povzdechlo její srdce, třáslo
. nedlouho obdrží svolení, aby tam měl pole a
stáda.
Ale chvíli již vzduchu sebe narážely míče. Kolik moří musí projeti, než ho
spatří! Dotýkajíce rukama tiše piana poslouchaly, jak jim
bijí srdce.
Odetta cítila, zcela samotna, zcela samotna. Miss Grave’s svěřila
jí svou lásku.
Její jedinou přítelkyní byla vychovatelka
