ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 292 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Henner jen klidně otočil: »Vraťte se!« Byla jak bez smyslů; poslušně vracela. Chci, aby nyní ujaly vašeho vychování klášterní sestry. přece tolik vytrpěly! Vyprávěly jí, jak jim tam dařilo: nehezké, mračivé ženy stíhaly je od brzkého jitra pozdní noci, modlitby, dlouhá napome­ nutí, modlitby, škola, modlitby, veřejně byly vylučovány ze styků ostatními, tresty zas kárná slova, řetězy výčitek. Jakoby počítal každou kapku krve, jež kvapí zatopiti Markétin mozek horečce strachu úzkosti. Znala několik dívek, jež odsouzeny byly tomuto zlému trestu; nebyla však ani tak veliká jejich vina, snad tvrdošíjnost, ne- zbožnost, nepořádnost. Dovolíte mi, abych zakončil váš román?* Neslyšela ani, pravil.; hrůzou se chvěla.* Utišila usedla velmi znavena těmi hořkými chvílemi. To vše, jsem zvěděl vás, radí tomu.* Hleděl však přísně, jakby vyslovoval ortel.. Ustrašena rozběhla dveřím, jakoby nimi stál její spasitel. Dopíši ctihodné abatyši, paní Wid- mannovou odškodním váš neočekávaný odchod. Přemýšlela dychtivě tom, co se stane. Nenaznačím ani polovice, oč jde. >Slitujte se, slitujte se pro boha!« Ale Henner chladnou krví tiskl veliké roztáhlé písmo na bílý papír. . »Utište sel Důvěřuji jim, zachovají toto vaše tajemství.. >Ony klášterní panny jsou dámy velmi zkušené; již mnohým vrátily lidskou úctu klid svědomí. Nepochopila. Chci srozuměti všemi* Vstala země, sinajíc tváři, závrať šlehla myslí. >Zařídím vše sám.. Nikdo nich ničeho nezví, budete jim později vděčna za svoje štěstí. — >Proč jste utíkala? Nechci vzbuditi proti vám hněv otcův. Žádám pouze svolení kroku vážného významu. Když však druhé obálce uzřela adresu svého otce, padla kolena před profesorem.. Ovšem, že nebudu moci vůči nim ničeho tajiti, vše musím vylíčiti, snad i ony dopisy budu nucen jim zasiati. kovanda: Markéta povstala. Bude klášteře, bude bez svobody. Řádky vzrůstaly, nová strana . Upřeně hleděla jeho ruku, jež nadpi­ sovala obálku: Der hochwůrdigen Abtei des Frauenklosters . >Co chcete počítiř Řekněte mi, chcete počíti!* >Vašemu otci píši.* Opět propukla pláč. Nechal státi, jakoby nebylo pokračoval do­ pise. též u pana Sattlera vás omluvím.286 st.v Bylo zbytečné