Zamítala tvrdošíjně, nevědouc, již měla říci: >Byl
to první poslední dopis, jejž odvážil zasiati.
>Chtěl jsem vám vyjiti přátelskou radou vstříc. Šakalí pohled,
s nímž setkal bolestný její zrak, rozčilil prudkému
hněvu: »Jtst ohavné, pane doktore; tak stíháte ubohé děvče!
Dopisy jste ukradl, slídil jste jako detektiv, jehož čeká
veliká odměna Hanebné jest to, pane doktore!« Resigno-
vaně sklonila hlavu hrudi. Dopsala
' již. Neod-
| pověděla jsem naň. . Jak si
přejete!*
>Nemůžete mluviti přátelské radě! jest ukrutnost,
nemilosrdenství!*
Dr. Datován Lávě.r
NA SKŘIPCI.
>Ustaňte průhledné lži! Odkud vzal pasus:
.* Potom jala těžce štkáti.*
i »Jste nenapravitelná! Dovolte, abych vám pochlubil
r dokumentem. Henner již neodpověděl; obrátil chladně křeslo ke
stolku, vzal zásuvky obálku listovní papír chystal
se psáti. Přirozeně, přirozeně. 285
I
Jeho otec venkovským notářem, není-liž pravda?* dodal
s drsným, výstražným smíchem.
20.!< —
>A nyní dopis dne 22.
Ukázal náslov podpis milostného dopisu modrém
papíře. Kde jste byla noci?*
Markéta ohlížela plachou úzkostí. Celou noc jsem
probloudil opuštěnými ulicemi, stále svých rtech cítě Vaše
políbení. Což není ni
koho, kdo osvobodil? Kde teta, služebné?
Pokračoval, mrazivě přizvukuje každé slovo: tomto
dopise jest zmínka hotelu, prvním jitru, jež jste pozdravili
společně tichým úsměvem.
» Markéta stopovala zděšeným zrakem, ruce úzkostí
spjala nad ňadry.. bílém loži, jež vás ví
talo .
.
>Co mohu říci? Ráčil jste uvěřiti pomluvám, jež proti
j mně zvedly.«
Utrpení duše zvýšilo zoufalství.. Miláček
odjížděl několik dní vás, byla teskná chvíle, sblíživá —
obdařila jste nejvyšším, vrcholila jste oddaností.. Ani
svého těla jste neodepřela. června udala jste paní Widmannové, odjíždíte tetě
do Modlingu.. Kde jste byla noci?*
Pohled její ustrnul, slzy vyschly úžasem jejích očích,
k »Teta vaše Módlingu vás toho dne neuzřela. Kdyby vykřikla . Neodvážil jsem vkročiti svého bytu. měsíce června.* Vstal Šel stojanu, kdež visel jeho světlý
• svrchník
