>Chtěl jsem vám vyjiti přátelskou radou vstříc... měsíce června.
>Co mohu říci? Ráčil jste uvěřiti pomluvám, jež proti
j mně zvedly. Šakalí pohled,
s nímž setkal bolestný její zrak, rozčilil prudkému
hněvu: »Jtst ohavné, pane doktore; tak stíháte ubohé děvče!
Dopisy jste ukradl, slídil jste jako detektiv, jehož čeká
veliká odměna Hanebné jest to, pane doktore!« Resigno-
vaně sklonila hlavu hrudi. . 285
I
Jeho otec venkovským notářem, není-liž pravda?* dodal
s drsným, výstražným smíchem. Neodvážil jsem vkročiti svého bytu.. Kdyby vykřikla . Jak si
přejete!*
>Nemůžete mluviti přátelské radě! jest ukrutnost,
nemilosrdenství!*
Dr. Což není ni
koho, kdo osvobodil? Kde teta, služebné?
Pokračoval, mrazivě přizvukuje každé slovo: tomto
dopise jest zmínka hotelu, prvním jitru, jež jste pozdravili
společně tichým úsměvem. Dopsala
' již.
>Ustaňte průhledné lži! Odkud vzal pasus:
.!< —
>A nyní dopis dne 22. Celou noc jsem
probloudil opuštěnými ulicemi, stále svých rtech cítě Vaše
políbení. června udala jste paní Widmannové, odjíždíte tetě
do Modlingu.*
i »Jste nenapravitelná! Dovolte, abych vám pochlubil
r dokumentem.* Potom jala těžce štkáti.
20.r
NA SKŘIPCI.* Vstal Šel stojanu, kdež visel jeho světlý
• svrchník.
Zamítala tvrdošíjně, nevědouc, již měla říci: >Byl
to první poslední dopis, jejž odvážil zasiati. Neod-
| pověděla jsem naň..«
Utrpení duše zvýšilo zoufalství. Kde jste byla noci?*
Markéta ohlížela plachou úzkostí. Miláček
odjížděl několik dní vás, byla teskná chvíle, sblíživá —
obdařila jste nejvyšším, vrcholila jste oddaností. Kde jste byla noci?*
Pohled její ustrnul, slzy vyschly úžasem jejích očích,
k »Teta vaše Módlingu vás toho dne neuzřela. Přirozeně, přirozeně.
. Datován Lávě.
Ukázal náslov podpis milostného dopisu modrém
papíře. Ani
svého těla jste neodepřela. bílém loži, jež vás ví
talo .
» Markéta stopovala zděšeným zrakem, ruce úzkostí
spjala nad ňadry. Henner již neodpověděl; obrátil chladně křeslo ke
stolku, vzal zásuvky obálku listovní papír chystal
se psáti
