.
.* Vstal Šel stojanu, kdež visel jeho světlý
• svrchník. Kde jste byla noci?*
Markéta ohlížela plachou úzkostí..
20.
>Ustaňte průhledné lži! Odkud vzal pasus:
.r
NA SKŘIPCI. 285
I
Jeho otec venkovským notářem, není-liž pravda?* dodal
s drsným, výstražným smíchem. Ani
svého těla jste neodepřela. Miláček
odjížděl několik dní vás, byla teskná chvíle, sblíživá —
obdařila jste nejvyšším, vrcholila jste oddaností.*
i »Jste nenapravitelná! Dovolte, abych vám pochlubil
r dokumentem. bílém loži, jež vás ví
talo . Neod-
| pověděla jsem naň. Celou noc jsem
probloudil opuštěnými ulicemi, stále svých rtech cítě Vaše
políbení.
Zamítala tvrdošíjně, nevědouc, již měla říci: >Byl
to první poslední dopis, jejž odvážil zasiati..
» Markéta stopovala zděšeným zrakem, ruce úzkostí
spjala nad ňadry. června udala jste paní Widmannové, odjíždíte tetě
do Modlingu. .«
Utrpení duše zvýšilo zoufalství.
Ukázal náslov podpis milostného dopisu modrém
papíře. Což není ni
koho, kdo osvobodil? Kde teta, služebné?
Pokračoval, mrazivě přizvukuje každé slovo: tomto
dopise jest zmínka hotelu, prvním jitru, jež jste pozdravili
společně tichým úsměvem. Šakalí pohled,
s nímž setkal bolestný její zrak, rozčilil prudkému
hněvu: »Jtst ohavné, pane doktore; tak stíháte ubohé děvče!
Dopisy jste ukradl, slídil jste jako detektiv, jehož čeká
veliká odměna Hanebné jest to, pane doktore!« Resigno-
vaně sklonila hlavu hrudi.
>Co mohu říci? Ráčil jste uvěřiti pomluvám, jež proti
j mně zvedly. měsíce června. Přirozeně, přirozeně.!< —
>A nyní dopis dne 22. Datován Lávě.* Potom jala těžce štkáti. Dopsala
' již.. Kde jste byla noci?*
Pohled její ustrnul, slzy vyschly úžasem jejích očích,
k »Teta vaše Módlingu vás toho dne neuzřela. Jak si
přejete!*
>Nemůžete mluviti přátelské radě! jest ukrutnost,
nemilosrdenství!*
Dr.
>Chtěl jsem vám vyjiti přátelskou radou vstříc. Henner již neodpověděl; obrátil chladně křeslo ke
stolku, vzal zásuvky obálku listovní papír chystal
se psáti. Kdyby vykřikla . Neodvážil jsem vkročiti svého bytu
