ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 291 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
. . >Co mohu říci? Ráčil jste uvěřiti pomluvám, jež proti j mně zvedly..* i »Jste nenapravitelná! Dovolte, abych vám pochlubil r dokumentem. Miláček odjížděl několik dní vás, byla teskná chvíle, sblíživá — obdařila jste nejvyšším, vrcholila jste oddaností.* Vstal Šel stojanu, kdež visel jeho světlý • svrchník. Jak si přejete!* >Nemůžete mluviti přátelské radě! jest ukrutnost, nemilosrdenství!* Dr. Kde jste byla noci?* Pohled její ustrnul, slzy vyschly úžasem jejích očích, k »Teta vaše Módlingu vás toho dne neuzřela. Ukázal náslov podpis milostného dopisu modrém papíře.* Potom jala těžce štkáti. Přirozeně, přirozeně. 20. . měsíce června. Henner již neodpověděl; obrátil chladně křeslo ke stolku, vzal zásuvky obálku listovní papír chystal se psáti. Což není ni­ koho, kdo osvobodil? Kde teta, služebné? Pokračoval, mrazivě přizvukuje každé slovo: tomto dopise jest zmínka hotelu, prvním jitru, jež jste pozdravili společně tichým úsměvem. Datován Lávě. června udala jste paní Widmannové, odjíždíte tetě do Modlingu. Neod- | pověděla jsem naň.!< — >A nyní dopis dne 22.r NA SKŘIPCI.. 285 I Jeho otec venkovským notářem, není-liž pravda?* dodal s drsným, výstražným smíchem. >Chtěl jsem vám vyjiti přátelskou radou vstříc. >Ustaňte průhledné lži! Odkud vzal pasus: . Dopsala ' již. Celou noc jsem probloudil opuštěnými ulicemi, stále svých rtech cítě Vaše políbení. Šakalí pohled, s nímž setkal bolestný její zrak, rozčilil prudkému hněvu: »Jtst ohavné, pane doktore; tak stíháte ubohé děvče! Dopisy jste ukradl, slídil jste jako detektiv, jehož čeká veliká odměna Hanebné jest to, pane doktore!« Resigno- vaně sklonila hlavu hrudi. Zamítala tvrdošíjně, nevědouc, již měla říci: >Byl to první poslední dopis, jejž odvážil zasiati. bílém loži, jež vás ví­ talo . Neodvážil jsem vkročiti svého bytu. Kdyby vykřikla . Ani svého těla jste neodepřela. » Markéta stopovala zděšeným zrakem, ruce úzkostí spjala nad ňadry.« Utrpení duše zvýšilo zoufalství.. Kde jste byla noci?* Markéta ohlížela plachou úzkostí