«
Utrpení duše zvýšilo zoufalství. Celou noc jsem
probloudil opuštěnými ulicemi, stále svých rtech cítě Vaše
políbení. Datován Lávě.
.
>Ustaňte průhledné lži! Odkud vzal pasus:
. Henner již neodpověděl; obrátil chladně křeslo ke
stolku, vzal zásuvky obálku listovní papír chystal
se psáti. Jak si
přejete!*
>Nemůžete mluviti přátelské radě! jest ukrutnost,
nemilosrdenství!*
Dr.. Přirozeně, přirozeně. Což není ni
koho, kdo osvobodil? Kde teta, služebné?
Pokračoval, mrazivě přizvukuje každé slovo: tomto
dopise jest zmínka hotelu, prvním jitru, jež jste pozdravili
společně tichým úsměvem. Kde jste byla noci?*
Markéta ohlížela plachou úzkostí.*
i »Jste nenapravitelná! Dovolte, abych vám pochlubil
r dokumentem. 285
I
Jeho otec venkovským notářem, není-liž pravda?* dodal
s drsným, výstražným smíchem. června udala jste paní Widmannové, odjíždíte tetě
do Modlingu..
» Markéta stopovala zděšeným zrakem, ruce úzkostí
spjala nad ňadry. Ani
svého těla jste neodepřela. měsíce června. .. Neod-
| pověděla jsem naň. Kdyby vykřikla .r
NA SKŘIPCI.* Potom jala těžce štkáti.
>Co mohu říci? Ráčil jste uvěřiti pomluvám, jež proti
j mně zvedly.* Vstal Šel stojanu, kdež visel jeho světlý
• svrchník. bílém loži, jež vás ví
talo . Dopsala
' již. Miláček
odjížděl několik dní vás, byla teskná chvíle, sblíživá —
obdařila jste nejvyšším, vrcholila jste oddaností. Neodvážil jsem vkročiti svého bytu. Kde jste byla noci?*
Pohled její ustrnul, slzy vyschly úžasem jejích očích,
k »Teta vaše Módlingu vás toho dne neuzřela.
>Chtěl jsem vám vyjiti přátelskou radou vstříc.
20..!< —
>A nyní dopis dne 22. Šakalí pohled,
s nímž setkal bolestný její zrak, rozčilil prudkému
hněvu: »Jtst ohavné, pane doktore; tak stíháte ubohé děvče!
Dopisy jste ukradl, slídil jste jako detektiv, jehož čeká
veliká odměna Hanebné jest to, pane doktore!« Resigno-
vaně sklonila hlavu hrudi.
Ukázal náslov podpis milostného dopisu modrém
papíře.
Zamítala tvrdošíjně, nevědouc, již měla říci: >Byl
to první poslední dopis, jejž odvážil zasiati
