kovanda:
Markéta povstala.v Bylo zbytečné.* Hleděl však přísně, jakby vyslovoval ortel.*
Utišila usedla velmi znavena těmi hořkými chvílemi. Znala
několik dívek, jež odsouzeny byly tomuto zlému trestu;
nebyla však ani tak veliká jejich vina, snad tvrdošíjnost, ne-
zbožnost, nepořádnost.286 st.
Když však druhé obálce uzřela adresu svého otce,
padla kolena před profesorem.
Henner jen klidně otočil: »Vraťte se!«
Byla jak bez smyslů; poslušně vracela.
Nikdo nich ničeho nezví, budete jim později vděčna za
svoje štěstí.
»Utište sel Důvěřuji jim, zachovají toto vaše tajemství. přece tolik vytrpěly! Vyprávěly
jí, jak jim tam dařilo: nehezké, mračivé ženy stíhaly je
od brzkého jitra pozdní noci, modlitby, dlouhá napome
nutí, modlitby, škola, modlitby, veřejně byly vylučovány ze
styků ostatními, tresty zas kárná slova, řetězy výčitek. též
u pana Sattlera vás omluvím. Bude klášteře, bude bez svobody.*
Opět propukla pláč.
Chci, aby nyní ujaly vašeho vychování klášterní sestry.
Nechal státi, jakoby nebylo pokračoval do
pise.
>Zařídím vše sám.; hrůzou se
chvěla. >Slitujte se, slitujte se
pro boha!«
Ale Henner chladnou krví tiskl veliké roztáhlé písmo
na bílý papír.
To vše, jsem zvěděl vás, radí tomu.. Jakoby počítal každou kapku krve, jež kvapí zatopiti
Markétin mozek horečce strachu úzkosti.
. Přemýšlela dychtivě tom, co
se stane. Ovšem, že
nebudu moci vůči nim ničeho tajiti, vše musím vylíčiti, snad
i ony dopisy budu nucen jim zasiati.. Žádám pouze svolení kroku vážného významu. —
>Proč jste utíkala? Nechci vzbuditi proti vám hněv
otcův.
>Ony klášterní panny jsou dámy velmi zkušené; již
mnohým vrátily lidskou úctu klid svědomí. Nenaznačím ani polovice, oč
jde.
Ustrašena rozběhla dveřím, jakoby nimi stál její
spasitel.
Nepochopila.. Chci srozuměti všemi*
Vstala země, sinajíc tváři, závrať šlehla myslí.. Řádky vzrůstaly, nová strana . Upřeně hleděla jeho ruku, jež nadpi
sovala obálku: Der hochwůrdigen Abtei des Frauenklosters . Dopíši ctihodné abatyši, paní Wid-
mannovou odškodním váš neočekávaný odchod.
>Co chcete počítiř Řekněte mi, chcete počíti!*
>Vašemu otci píši. Dovolíte mi, abych zakončil
váš román?*
Neslyšela ani, pravil
