Ustrašena rozběhla dveřím, jakoby nimi stál její
spasitel. Žádám pouze svolení kroku vážného významu.
»Utište sel Důvěřuji jim, zachovají toto vaše tajemství. Upřeně hleděla jeho ruku, jež nadpi
sovala obálku: Der hochwůrdigen Abtei des Frauenklosters .. kovanda:
Markéta povstala.
.
>Ony klášterní panny jsou dámy velmi zkušené; již
mnohým vrátily lidskou úctu klid svědomí.*
Utišila usedla velmi znavena těmi hořkými chvílemi.
Chci, aby nyní ujaly vašeho vychování klášterní sestry. —
>Proč jste utíkala? Nechci vzbuditi proti vám hněv
otcův. Dovolíte mi, abych zakončil
váš román?*
Neslyšela ani, pravil.
Henner jen klidně otočil: »Vraťte se!«
Byla jak bez smyslů; poslušně vracela. Jakoby počítal každou kapku krve, jež kvapí zatopiti
Markétin mozek horečce strachu úzkosti. přece tolik vytrpěly! Vyprávěly
jí, jak jim tam dařilo: nehezké, mračivé ženy stíhaly je
od brzkého jitra pozdní noci, modlitby, dlouhá napome
nutí, modlitby, škola, modlitby, veřejně byly vylučovány ze
styků ostatními, tresty zas kárná slova, řetězy výčitek.286 st.
Nikdo nich ničeho nezví, budete jim později vděčna za
svoje štěstí.
>Co chcete počítiř Řekněte mi, chcete počíti!*
>Vašemu otci píši..
Nechal státi, jakoby nebylo pokračoval do
pise. Nenaznačím ani polovice, oč
jde..
Nepochopila. Znala
několik dívek, jež odsouzeny byly tomuto zlému trestu;
nebyla však ani tak veliká jejich vina, snad tvrdošíjnost, ne-
zbožnost, nepořádnost. Přemýšlela dychtivě tom, co
se stane. též
u pana Sattlera vás omluvím.*
Opět propukla pláč. Dopíši ctihodné abatyši, paní Wid-
mannovou odškodním váš neočekávaný odchod.v Bylo zbytečné. Řádky vzrůstaly, nová strana .
Když však druhé obálce uzřela adresu svého otce,
padla kolena před profesorem. Chci srozuměti všemi*
Vstala země, sinajíc tváři, závrať šlehla myslí. Ovšem, že
nebudu moci vůči nim ničeho tajiti, vše musím vylíčiti, snad
i ony dopisy budu nucen jim zasiati. >Slitujte se, slitujte se
pro boha!«
Ale Henner chladnou krví tiskl veliké roztáhlé písmo
na bílý papír. Bude klášteře, bude bez svobody.; hrůzou se
chvěla.
>Zařídím vše sám.* Hleděl však přísně, jakby vyslovoval ortel.
To vše, jsem zvěděl vás, radí tomu.
