—
>Proč jste utíkala? Nechci vzbuditi proti vám hněv
otcův.286 st..v Bylo zbytečné.; hrůzou se
chvěla.
»Utište sel Důvěřuji jim, zachovají toto vaše tajemství.
Nepochopila.
Chci, aby nyní ujaly vašeho vychování klášterní sestry.
>Zařídím vše sám.
Ustrašena rozběhla dveřím, jakoby nimi stál její
spasitel..
.
Henner jen klidně otočil: »Vraťte se!«
Byla jak bez smyslů; poslušně vracela.
>Co chcete počítiř Řekněte mi, chcete počíti!*
>Vašemu otci píši. Dovolíte mi, abych zakončil
váš román?*
Neslyšela ani, pravil. kovanda:
Markéta povstala. Jakoby počítal každou kapku krve, jež kvapí zatopiti
Markétin mozek horečce strachu úzkosti. Ovšem, že
nebudu moci vůči nim ničeho tajiti, vše musím vylíčiti, snad
i ony dopisy budu nucen jim zasiati. též
u pana Sattlera vás omluvím. Přemýšlela dychtivě tom, co
se stane.*
Utišila usedla velmi znavena těmi hořkými chvílemi. Bude klášteře, bude bez svobody. Žádám pouze svolení kroku vážného významu. >Slitujte se, slitujte se
pro boha!«
Ale Henner chladnou krví tiskl veliké roztáhlé písmo
na bílý papír. Nenaznačím ani polovice, oč
jde..
Nikdo nich ničeho nezví, budete jim později vděčna za
svoje štěstí.
Nechal státi, jakoby nebylo pokračoval do
pise. Řádky vzrůstaly, nová strana .* Hleděl však přísně, jakby vyslovoval ortel.*
Opět propukla pláč. Upřeně hleděla jeho ruku, jež nadpi
sovala obálku: Der hochwůrdigen Abtei des Frauenklosters . Znala
několik dívek, jež odsouzeny byly tomuto zlému trestu;
nebyla však ani tak veliká jejich vina, snad tvrdošíjnost, ne-
zbožnost, nepořádnost. Dopíši ctihodné abatyši, paní Wid-
mannovou odškodním váš neočekávaný odchod.
To vše, jsem zvěděl vás, radí tomu. přece tolik vytrpěly! Vyprávěly
jí, jak jim tam dařilo: nehezké, mračivé ženy stíhaly je
od brzkého jitra pozdní noci, modlitby, dlouhá napome
nutí, modlitby, škola, modlitby, veřejně byly vylučovány ze
styků ostatními, tresty zas kárná slova, řetězy výčitek..
Když však druhé obálce uzřela adresu svého otce,
padla kolena před profesorem.
>Ony klášterní panny jsou dámy velmi zkušené; již
mnohým vrátily lidskou úctu klid svědomí. Chci srozuměti všemi*
Vstala země, sinajíc tváři, závrať šlehla myslí
