ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 292 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
též u pana Sattlera vás omluvím. Ustrašena rozběhla dveřím, jakoby nimi stál její spasitel. Chci srozuměti všemi* Vstala země, sinajíc tváři, závrať šlehla myslí. Znala několik dívek, jež odsouzeny byly tomuto zlému trestu; nebyla však ani tak veliká jejich vina, snad tvrdošíjnost, ne- zbožnost, nepořádnost.v Bylo zbytečné.. — >Proč jste utíkala? Nechci vzbuditi proti vám hněv otcův. Ovšem, že nebudu moci vůči nim ničeho tajiti, vše musím vylíčiti, snad i ony dopisy budu nucen jim zasiati. kovanda: Markéta povstala. Žádám pouze svolení kroku vážného významu. Dovolíte mi, abych zakončil váš román?* Neslyšela ani, pravil. Chci, aby nyní ujaly vašeho vychování klášterní sestry. Přemýšlela dychtivě tom, co se stane. >Ony klášterní panny jsou dámy velmi zkušené; již mnohým vrátily lidskou úctu klid svědomí.* Utišila usedla velmi znavena těmi hořkými chvílemi. Nepochopila. Jakoby počítal každou kapku krve, jež kvapí zatopiti Markétin mozek horečce strachu úzkosti. Upřeně hleděla jeho ruku, jež nadpi­ sovala obálku: Der hochwůrdigen Abtei des Frauenklosters .. Bude klášteře, bude bez svobody. >Co chcete počítiř Řekněte mi, chcete počíti!* >Vašemu otci píši. Když však druhé obálce uzřela adresu svého otce, padla kolena před profesorem. »Utište sel Důvěřuji jim, zachovají toto vaše tajemství..* Opět propukla pláč. >Zařídím vše sám.* Hleděl však přísně, jakby vyslovoval ortel. Nenaznačím ani polovice, oč jde. . Řádky vzrůstaly, nová strana . Nikdo nich ničeho nezví, budete jim později vděčna za svoje štěstí.286 st. Henner jen klidně otočil: »Vraťte se!« Byla jak bez smyslů; poslušně vracela. Nechal státi, jakoby nebylo pokračoval do­ pise. přece tolik vytrpěly! Vyprávěly jí, jak jim tam dařilo: nehezké, mračivé ženy stíhaly je od brzkého jitra pozdní noci, modlitby, dlouhá napome­ nutí, modlitby, škola, modlitby, veřejně byly vylučovány ze styků ostatními, tresty zas kárná slova, řetězy výčitek. To vše, jsem zvěděl vás, radí tomu.; hrůzou se chvěla.. Dopíši ctihodné abatyši, paní Wid- mannovou odškodním váš neočekávaný odchod. >Slitujte se, slitujte se pro boha!« Ale Henner chladnou krví tiskl veliké roztáhlé písmo na bílý papír