; hrůzou se
chvěla...
Ustrašena rozběhla dveřím, jakoby nimi stál její
spasitel.
To vše, jsem zvěděl vás, radí tomu. Žádám pouze svolení kroku vážného významu. Nenaznačím ani polovice, oč
jde.
Když však druhé obálce uzřela adresu svého otce,
padla kolena před profesorem. Bude klášteře, bude bez svobody. Jakoby počítal každou kapku krve, jež kvapí zatopiti
Markétin mozek horečce strachu úzkosti.* Hleděl však přísně, jakby vyslovoval ortel.. Přemýšlela dychtivě tom, co
se stane. přece tolik vytrpěly! Vyprávěly
jí, jak jim tam dařilo: nehezké, mračivé ženy stíhaly je
od brzkého jitra pozdní noci, modlitby, dlouhá napome
nutí, modlitby, škola, modlitby, veřejně byly vylučovány ze
styků ostatními, tresty zas kárná slova, řetězy výčitek. Upřeně hleděla jeho ruku, jež nadpi
sovala obálku: Der hochwůrdigen Abtei des Frauenklosters . —
>Proč jste utíkala? Nechci vzbuditi proti vám hněv
otcův.
. kovanda:
Markéta povstala. Znala
několik dívek, jež odsouzeny byly tomuto zlému trestu;
nebyla však ani tak veliká jejich vina, snad tvrdošíjnost, ne-
zbožnost, nepořádnost.
Chci, aby nyní ujaly vašeho vychování klášterní sestry.
>Ony klášterní panny jsou dámy velmi zkušené; již
mnohým vrátily lidskou úctu klid svědomí. Ovšem, že
nebudu moci vůči nim ničeho tajiti, vše musím vylíčiti, snad
i ony dopisy budu nucen jim zasiati.
>Co chcete počítiř Řekněte mi, chcete počíti!*
>Vašemu otci píši. >Slitujte se, slitujte se
pro boha!«
Ale Henner chladnou krví tiskl veliké roztáhlé písmo
na bílý papír.
Nepochopila.
Nikdo nich ničeho nezví, budete jim později vděčna za
svoje štěstí. Chci srozuměti všemi*
Vstala země, sinajíc tváři, závrať šlehla myslí.
>Zařídím vše sám. Řádky vzrůstaly, nová strana . Dovolíte mi, abych zakončil
váš román?*
Neslyšela ani, pravil.
Henner jen klidně otočil: »Vraťte se!«
Byla jak bez smyslů; poslušně vracela.. též
u pana Sattlera vás omluvím.v Bylo zbytečné. Dopíši ctihodné abatyši, paní Wid-
mannovou odškodním váš neočekávaný odchod.*
Opět propukla pláč.
Nechal státi, jakoby nebylo pokračoval do
pise.*
Utišila usedla velmi znavena těmi hořkými chvílemi.
»Utište sel Důvěřuji jim, zachovají toto vaše tajemství.286 st
