Upřeně hleděla jeho ruku, jež nadpi
sovala obálku: Der hochwůrdigen Abtei des Frauenklosters . kovanda:
Markéta povstala. Nenaznačím ani polovice, oč
jde.* Hleděl však přísně, jakby vyslovoval ortel. >Slitujte se, slitujte se
pro boha!«
Ale Henner chladnou krví tiskl veliké roztáhlé písmo
na bílý papír. —
>Proč jste utíkala? Nechci vzbuditi proti vám hněv
otcův. Dopíši ctihodné abatyši, paní Wid-
mannovou odškodním váš neočekávaný odchod. Jakoby počítal každou kapku krve, jež kvapí zatopiti
Markétin mozek horečce strachu úzkosti.
.; hrůzou se
chvěla.v Bylo zbytečné. Chci srozuměti všemi*
Vstala země, sinajíc tváři, závrať šlehla myslí.
Henner jen klidně otočil: »Vraťte se!«
Byla jak bez smyslů; poslušně vracela.
>Zařídím vše sám.
Když však druhé obálce uzřela adresu svého otce,
padla kolena před profesorem.
Nikdo nich ničeho nezví, budete jim později vděčna za
svoje štěstí.
Nepochopila.
>Ony klášterní panny jsou dámy velmi zkušené; již
mnohým vrátily lidskou úctu klid svědomí. Přemýšlela dychtivě tom, co
se stane.
To vše, jsem zvěděl vás, radí tomu. Řádky vzrůstaly, nová strana .. přece tolik vytrpěly! Vyprávěly
jí, jak jim tam dařilo: nehezké, mračivé ženy stíhaly je
od brzkého jitra pozdní noci, modlitby, dlouhá napome
nutí, modlitby, škola, modlitby, veřejně byly vylučovány ze
styků ostatními, tresty zas kárná slova, řetězy výčitek. Dovolíte mi, abych zakončil
váš román?*
Neslyšela ani, pravil.
Nechal státi, jakoby nebylo pokračoval do
pise. Znala
několik dívek, jež odsouzeny byly tomuto zlému trestu;
nebyla však ani tak veliká jejich vina, snad tvrdošíjnost, ne-
zbožnost, nepořádnost.*
Utišila usedla velmi znavena těmi hořkými chvílemi. též
u pana Sattlera vás omluvím.
Ustrašena rozběhla dveřím, jakoby nimi stál její
spasitel.
Chci, aby nyní ujaly vašeho vychování klášterní sestry. Ovšem, že
nebudu moci vůči nim ničeho tajiti, vše musím vylíčiti, snad
i ony dopisy budu nucen jim zasiati. Žádám pouze svolení kroku vážného významu...
»Utište sel Důvěřuji jim, zachovají toto vaše tajemství..286 st.*
Opět propukla pláč.
>Co chcete počítiř Řekněte mi, chcete počíti!*
>Vašemu otci píši. Bude klášteře, bude bez svobody
