.*
Opět propukla pláč. Chci srozuměti všemi*
Vstala země, sinajíc tváři, závrať šlehla myslí. Dovolíte mi, abych zakončil
váš román?*
Neslyšela ani, pravil. Řádky vzrůstaly, nová strana . Bude klášteře, bude bez svobody..v Bylo zbytečné. >Slitujte se, slitujte se
pro boha!«
Ale Henner chladnou krví tiskl veliké roztáhlé písmo
na bílý papír. přece tolik vytrpěly! Vyprávěly
jí, jak jim tam dařilo: nehezké, mračivé ženy stíhaly je
od brzkého jitra pozdní noci, modlitby, dlouhá napome
nutí, modlitby, škola, modlitby, veřejně byly vylučovány ze
styků ostatními, tresty zas kárná slova, řetězy výčitek.
>Zařídím vše sám.* Hleděl však přísně, jakby vyslovoval ortel.
»Utište sel Důvěřuji jim, zachovají toto vaše tajemství.
Nechal státi, jakoby nebylo pokračoval do
pise.
Chci, aby nyní ujaly vašeho vychování klášterní sestry. —
>Proč jste utíkala? Nechci vzbuditi proti vám hněv
otcův..*
Utišila usedla velmi znavena těmi hořkými chvílemi. Přemýšlela dychtivě tom, co
se stane.286 st. Ovšem, že
nebudu moci vůči nim ničeho tajiti, vše musím vylíčiti, snad
i ony dopisy budu nucen jim zasiati. kovanda:
Markéta povstala.; hrůzou se
chvěla.
To vše, jsem zvěděl vás, radí tomu.
Když však druhé obálce uzřela adresu svého otce,
padla kolena před profesorem.
.. Žádám pouze svolení kroku vážného významu. Nenaznačím ani polovice, oč
jde.
>Ony klášterní panny jsou dámy velmi zkušené; již
mnohým vrátily lidskou úctu klid svědomí. Znala
několik dívek, jež odsouzeny byly tomuto zlému trestu;
nebyla však ani tak veliká jejich vina, snad tvrdošíjnost, ne-
zbožnost, nepořádnost. Upřeně hleděla jeho ruku, jež nadpi
sovala obálku: Der hochwůrdigen Abtei des Frauenklosters .
Nepochopila.
Nikdo nich ničeho nezví, budete jim později vděčna za
svoje štěstí. Dopíši ctihodné abatyši, paní Wid-
mannovou odškodním váš neočekávaný odchod.
>Co chcete počítiř Řekněte mi, chcete počíti!*
>Vašemu otci píši. též
u pana Sattlera vás omluvím. Jakoby počítal každou kapku krve, jež kvapí zatopiti
Markétin mozek horečce strachu úzkosti.
Henner jen klidně otočil: »Vraťte se!«
Byla jak bez smyslů; poslušně vracela.
Ustrašena rozběhla dveřím, jakoby nimi stál její
spasitel
