Znala
několik dívek, jež odsouzeny byly tomuto zlému trestu;
nebyla však ani tak veliká jejich vina, snad tvrdošíjnost, ne-
zbožnost, nepořádnost..
>Ony klášterní panny jsou dámy velmi zkušené; již
mnohým vrátily lidskou úctu klid svědomí. Dopíši ctihodné abatyši, paní Wid-
mannovou odškodním váš neočekávaný odchod. Jakoby počítal každou kapku krve, jež kvapí zatopiti
Markétin mozek horečce strachu úzkosti..
Když však druhé obálce uzřela adresu svého otce,
padla kolena před profesorem. Chci srozuměti všemi*
Vstala země, sinajíc tváři, závrať šlehla myslí.
Henner jen klidně otočil: »Vraťte se!«
Byla jak bez smyslů; poslušně vracela.
Chci, aby nyní ujaly vašeho vychování klášterní sestry. >Slitujte se, slitujte se
pro boha!«
Ale Henner chladnou krví tiskl veliké roztáhlé písmo
na bílý papír. Žádám pouze svolení kroku vážného významu. Bude klášteře, bude bez svobody. —
>Proč jste utíkala? Nechci vzbuditi proti vám hněv
otcův.; hrůzou se
chvěla.
.v Bylo zbytečné.
>Zařídím vše sám. Přemýšlela dychtivě tom, co
se stane.
»Utište sel Důvěřuji jim, zachovají toto vaše tajemství. přece tolik vytrpěly! Vyprávěly
jí, jak jim tam dařilo: nehezké, mračivé ženy stíhaly je
od brzkého jitra pozdní noci, modlitby, dlouhá napome
nutí, modlitby, škola, modlitby, veřejně byly vylučovány ze
styků ostatními, tresty zas kárná slova, řetězy výčitek.
>Co chcete počítiř Řekněte mi, chcete počíti!*
>Vašemu otci píši. Dovolíte mi, abych zakončil
váš román?*
Neslyšela ani, pravil.
To vše, jsem zvěděl vás, radí tomu. Nenaznačím ani polovice, oč
jde. Řádky vzrůstaly, nová strana .* Hleděl však přísně, jakby vyslovoval ortel.286 st.*
Opět propukla pláč.*
Utišila usedla velmi znavena těmi hořkými chvílemi..
Nepochopila. Ovšem, že
nebudu moci vůči nim ničeho tajiti, vše musím vylíčiti, snad
i ony dopisy budu nucen jim zasiati.
Nechal státi, jakoby nebylo pokračoval do
pise..
Nikdo nich ničeho nezví, budete jim později vděčna za
svoje štěstí.
Ustrašena rozběhla dveřím, jakoby nimi stál její
spasitel. též
u pana Sattlera vás omluvím. Upřeně hleděla jeho ruku, jež nadpi
sovala obálku: Der hochwůrdigen Abtei des Frauenklosters . kovanda:
Markéta povstala
