Dopíši ctihodné abatyši, paní Wid-
mannovou odškodním váš neočekávaný odchod.
Když však druhé obálce uzřela adresu svého otce,
padla kolena před profesorem..*
Opět propukla pláč.
Nechal státi, jakoby nebylo pokračoval do
pise. Znala
několik dívek, jež odsouzeny byly tomuto zlému trestu;
nebyla však ani tak veliká jejich vina, snad tvrdošíjnost, ne-
zbožnost, nepořádnost. Upřeně hleděla jeho ruku, jež nadpi
sovala obálku: Der hochwůrdigen Abtei des Frauenklosters . Jakoby počítal každou kapku krve, jež kvapí zatopiti
Markétin mozek horečce strachu úzkosti.
Nikdo nich ničeho nezví, budete jim později vděčna za
svoje štěstí. >Slitujte se, slitujte se
pro boha!«
Ale Henner chladnou krví tiskl veliké roztáhlé písmo
na bílý papír..v Bylo zbytečné.
. —
>Proč jste utíkala? Nechci vzbuditi proti vám hněv
otcův. přece tolik vytrpěly! Vyprávěly
jí, jak jim tam dařilo: nehezké, mračivé ženy stíhaly je
od brzkého jitra pozdní noci, modlitby, dlouhá napome
nutí, modlitby, škola, modlitby, veřejně byly vylučovány ze
styků ostatními, tresty zas kárná slova, řetězy výčitek. Nenaznačím ani polovice, oč
jde.. Ovšem, že
nebudu moci vůči nim ničeho tajiti, vše musím vylíčiti, snad
i ony dopisy budu nucen jim zasiati. Bude klášteře, bude bez svobody.
>Ony klášterní panny jsou dámy velmi zkušené; již
mnohým vrátily lidskou úctu klid svědomí.286 st. kovanda:
Markéta povstala.
To vše, jsem zvěděl vás, radí tomu.*
Utišila usedla velmi znavena těmi hořkými chvílemi. též
u pana Sattlera vás omluvím. Přemýšlela dychtivě tom, co
se stane. Řádky vzrůstaly, nová strana . Dovolíte mi, abych zakončil
váš román?*
Neslyšela ani, pravil. Chci srozuměti všemi*
Vstala země, sinajíc tváři, závrať šlehla myslí. Žádám pouze svolení kroku vážného významu.* Hleděl však přísně, jakby vyslovoval ortel.; hrůzou se
chvěla.
»Utište sel Důvěřuji jim, zachovají toto vaše tajemství.
>Co chcete počítiř Řekněte mi, chcete počíti!*
>Vašemu otci píši..
>Zařídím vše sám.
Ustrašena rozběhla dveřím, jakoby nimi stál její
spasitel.
Henner jen klidně otočil: »Vraťte se!«
Byla jak bez smyslů; poslušně vracela.
Nepochopila.
Chci, aby nyní ujaly vašeho vychování klášterní sestry
