ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 292 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Nepochopila. Bude klášteře, bude bez svobody. — >Proč jste utíkala? Nechci vzbuditi proti vám hněv otcův. >Ony klášterní panny jsou dámy velmi zkušené; již mnohým vrátily lidskou úctu klid svědomí. Dopíši ctihodné abatyši, paní Wid- mannovou odškodním váš neočekávaný odchod. . »Utište sel Důvěřuji jim, zachovají toto vaše tajemství. Henner jen klidně otočil: »Vraťte se!« Byla jak bez smyslů; poslušně vracela. Ovšem, že nebudu moci vůči nim ničeho tajiti, vše musím vylíčiti, snad i ony dopisy budu nucen jim zasiati. Žádám pouze svolení kroku vážného významu. Řádky vzrůstaly, nová strana .* Opět propukla pláč.. kovanda: Markéta povstala. též u pana Sattlera vás omluvím. Nikdo nich ničeho nezví, budete jim později vděčna za svoje štěstí. Chci srozuměti všemi* Vstala země, sinajíc tváři, závrať šlehla myslí. Ustrašena rozběhla dveřím, jakoby nimi stál její spasitel. Chci, aby nyní ujaly vašeho vychování klášterní sestry. Znala několik dívek, jež odsouzeny byly tomuto zlému trestu; nebyla však ani tak veliká jejich vina, snad tvrdošíjnost, ne- zbožnost, nepořádnost..v Bylo zbytečné. >Zařídím vše sám.; hrůzou se chvěla. >Co chcete počítiř Řekněte mi, chcete počíti!* >Vašemu otci píši. Upřeně hleděla jeho ruku, jež nadpi­ sovala obálku: Der hochwůrdigen Abtei des Frauenklosters .286 st. přece tolik vytrpěly! Vyprávěly jí, jak jim tam dařilo: nehezké, mračivé ženy stíhaly je od brzkého jitra pozdní noci, modlitby, dlouhá napome­ nutí, modlitby, škola, modlitby, veřejně byly vylučovány ze styků ostatními, tresty zas kárná slova, řetězy výčitek. Dovolíte mi, abych zakončil váš román?* Neslyšela ani, pravil..* Utišila usedla velmi znavena těmi hořkými chvílemi. To vše, jsem zvěděl vás, radí tomu.* Hleděl však přísně, jakby vyslovoval ortel. Jakoby počítal každou kapku krve, jež kvapí zatopiti Markétin mozek horečce strachu úzkosti. Nenaznačím ani polovice, oč jde. Nechal státi, jakoby nebylo pokračoval do­ pise. Když však druhé obálce uzřela adresu svého otce, padla kolena před profesorem. Přemýšlela dychtivě tom, co se stane.. >Slitujte se, slitujte se pro boha!« Ale Henner chladnou krví tiskl veliké roztáhlé písmo na bílý papír