Když však druhé obálce uzřela adresu svého otce,
padla kolena před profesorem.
Nepochopila. kovanda:
Markéta povstala.
Henner jen klidně otočil: »Vraťte se!«
Byla jak bez smyslů; poslušně vracela. Přemýšlela dychtivě tom, co
se stane.* Hleděl však přísně, jakby vyslovoval ortel.. Dopíši ctihodné abatyši, paní Wid-
mannovou odškodním váš neočekávaný odchod. Bude klášteře, bude bez svobody.
>Ony klášterní panny jsou dámy velmi zkušené; již
mnohým vrátily lidskou úctu klid svědomí. Dovolíte mi, abych zakončil
váš román?*
Neslyšela ani, pravil. Žádám pouze svolení kroku vážného významu. Ovšem, že
nebudu moci vůči nim ničeho tajiti, vše musím vylíčiti, snad
i ony dopisy budu nucen jim zasiati.
>Zařídím vše sám. >Slitujte se, slitujte se
pro boha!«
Ale Henner chladnou krví tiskl veliké roztáhlé písmo
na bílý papír. Nenaznačím ani polovice, oč
jde.
To vše, jsem zvěděl vás, radí tomu.
»Utište sel Důvěřuji jim, zachovají toto vaše tajemství.. Znala
několik dívek, jež odsouzeny byly tomuto zlému trestu;
nebyla však ani tak veliká jejich vina, snad tvrdošíjnost, ne-
zbožnost, nepořádnost.v Bylo zbytečné.; hrůzou se
chvěla.
Nikdo nich ničeho nezví, budete jim později vděčna za
svoje štěstí.
.286 st.*
Utišila usedla velmi znavena těmi hořkými chvílemi..
>Co chcete počítiř Řekněte mi, chcete počíti!*
>Vašemu otci píši.
Ustrašena rozběhla dveřím, jakoby nimi stál její
spasitel. též
u pana Sattlera vás omluvím. Jakoby počítal každou kapku krve, jež kvapí zatopiti
Markétin mozek horečce strachu úzkosti. —
>Proč jste utíkala? Nechci vzbuditi proti vám hněv
otcův.
Nechal státi, jakoby nebylo pokračoval do
pise.. Upřeně hleděla jeho ruku, jež nadpi
sovala obálku: Der hochwůrdigen Abtei des Frauenklosters . Řádky vzrůstaly, nová strana . Chci srozuměti všemi*
Vstala země, sinajíc tváři, závrať šlehla myslí. přece tolik vytrpěly! Vyprávěly
jí, jak jim tam dařilo: nehezké, mračivé ženy stíhaly je
od brzkého jitra pozdní noci, modlitby, dlouhá napome
nutí, modlitby, škola, modlitby, veřejně byly vylučovány ze
styků ostatními, tresty zas kárná slova, řetězy výčitek.
Chci, aby nyní ujaly vašeho vychování klášterní sestry.*
Opět propukla pláč
