ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 292 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
; hrůzou se chvěla. Nikdo nich ničeho nezví, budete jim později vděčna za svoje štěstí. Henner jen klidně otočil: »Vraťte se!« Byla jak bez smyslů; poslušně vracela. >Co chcete počítiř Řekněte mi, chcete počíti!* >Vašemu otci píši.. Ovšem, že nebudu moci vůči nim ničeho tajiti, vše musím vylíčiti, snad i ony dopisy budu nucen jim zasiati.. >Slitujte se, slitujte se pro boha!« Ale Henner chladnou krví tiskl veliké roztáhlé písmo na bílý papír. Upřeně hleděla jeho ruku, jež nadpi­ sovala obálku: Der hochwůrdigen Abtei des Frauenklosters . Dovolíte mi, abych zakončil váš román?* Neslyšela ani, pravil. též u pana Sattlera vás omluvím.* Utišila usedla velmi znavena těmi hořkými chvílemi. Chci srozuměti všemi* Vstala země, sinajíc tváři, závrať šlehla myslí. Řádky vzrůstaly, nová strana . Nechal státi, jakoby nebylo pokračoval do­ pise.. Chci, aby nyní ujaly vašeho vychování klášterní sestry.. Když však druhé obálce uzřela adresu svého otce, padla kolena před profesorem. Bude klášteře, bude bez svobody. Žádám pouze svolení kroku vážného významu. přece tolik vytrpěly! Vyprávěly jí, jak jim tam dařilo: nehezké, mračivé ženy stíhaly je od brzkého jitra pozdní noci, modlitby, dlouhá napome­ nutí, modlitby, škola, modlitby, veřejně byly vylučovány ze styků ostatními, tresty zas kárná slova, řetězy výčitek. — >Proč jste utíkala? Nechci vzbuditi proti vám hněv otcův.* Opět propukla pláč. Znala několik dívek, jež odsouzeny byly tomuto zlému trestu; nebyla však ani tak veliká jejich vina, snad tvrdošíjnost, ne- zbožnost, nepořádnost. Ustrašena rozběhla dveřím, jakoby nimi stál její spasitel. »Utište sel Důvěřuji jim, zachovají toto vaše tajemství. Dopíši ctihodné abatyši, paní Wid- mannovou odškodním váš neočekávaný odchod. kovanda: Markéta povstala. . >Zařídím vše sám. Nenaznačím ani polovice, oč jde. Nepochopila.286 st.v Bylo zbytečné. Jakoby počítal každou kapku krve, jež kvapí zatopiti Markétin mozek horečce strachu úzkosti. To vše, jsem zvěděl vás, radí tomu. Přemýšlela dychtivě tom, co se stane.* Hleděl však přísně, jakby vyslovoval ortel. >Ony klášterní panny jsou dámy velmi zkušené; již mnohým vrátily lidskou úctu klid svědomí