Nepochopila.
Chci, aby nyní ujaly vašeho vychování klášterní sestry.
Henner jen klidně otočil: »Vraťte se!«
Byla jak bez smyslů; poslušně vracela..v Bylo zbytečné. >Slitujte se, slitujte se
pro boha!«
Ale Henner chladnou krví tiskl veliké roztáhlé písmo
na bílý papír.
To vše, jsem zvěděl vás, radí tomu.
. Upřeně hleděla jeho ruku, jež nadpi
sovala obálku: Der hochwůrdigen Abtei des Frauenklosters . kovanda:
Markéta povstala.; hrůzou se
chvěla. též
u pana Sattlera vás omluvím.
>Co chcete počítiř Řekněte mi, chcete počíti!*
>Vašemu otci píši. Dopíši ctihodné abatyši, paní Wid-
mannovou odškodním váš neočekávaný odchod. Bude klášteře, bude bez svobody. Ovšem, že
nebudu moci vůči nim ničeho tajiti, vše musím vylíčiti, snad
i ony dopisy budu nucen jim zasiati.286 st. Jakoby počítal každou kapku krve, jež kvapí zatopiti
Markétin mozek horečce strachu úzkosti.
Nechal státi, jakoby nebylo pokračoval do
pise. Chci srozuměti všemi*
Vstala země, sinajíc tváři, závrať šlehla myslí.
Ustrašena rozběhla dveřím, jakoby nimi stál její
spasitel.
»Utište sel Důvěřuji jim, zachovají toto vaše tajemství. Dovolíte mi, abych zakončil
váš román?*
Neslyšela ani, pravil. Znala
několik dívek, jež odsouzeny byly tomuto zlému trestu;
nebyla však ani tak veliká jejich vina, snad tvrdošíjnost, ne-
zbožnost, nepořádnost. Přemýšlela dychtivě tom, co
se stane. Řádky vzrůstaly, nová strana . —
>Proč jste utíkala? Nechci vzbuditi proti vám hněv
otcův. Nenaznačím ani polovice, oč
jde.. přece tolik vytrpěly! Vyprávěly
jí, jak jim tam dařilo: nehezké, mračivé ženy stíhaly je
od brzkého jitra pozdní noci, modlitby, dlouhá napome
nutí, modlitby, škola, modlitby, veřejně byly vylučovány ze
styků ostatními, tresty zas kárná slova, řetězy výčitek.
>Ony klášterní panny jsou dámy velmi zkušené; již
mnohým vrátily lidskou úctu klid svědomí.
>Zařídím vše sám. Žádám pouze svolení kroku vážného významu..
Nikdo nich ničeho nezví, budete jim později vděčna za
svoje štěstí.*
Opět propukla pláč.* Hleděl však přísně, jakby vyslovoval ortel..
Když však druhé obálce uzřela adresu svého otce,
padla kolena před profesorem.*
Utišila usedla velmi znavena těmi hořkými chvílemi
