.
Henner jen klidně otočil: »Vraťte se!«
Byla jak bez smyslů; poslušně vracela..286 st.v Bylo zbytečné. Jakoby počítal každou kapku krve, jež kvapí zatopiti
Markétin mozek horečce strachu úzkosti. Řádky vzrůstaly, nová strana .. Znala
několik dívek, jež odsouzeny byly tomuto zlému trestu;
nebyla však ani tak veliká jejich vina, snad tvrdošíjnost, ne-
zbožnost, nepořádnost. Chci srozuměti všemi*
Vstala země, sinajíc tváři, závrať šlehla myslí.
Ustrašena rozběhla dveřím, jakoby nimi stál její
spasitel. Nenaznačím ani polovice, oč
jde.
Když však druhé obálce uzřela adresu svého otce,
padla kolena před profesorem. Dovolíte mi, abych zakončil
váš román?*
Neslyšela ani, pravil.
>Co chcete počítiř Řekněte mi, chcete počíti!*
>Vašemu otci píši.
>Zařídím vše sám.
Nepochopila.
>Ony klášterní panny jsou dámy velmi zkušené; již
mnohým vrátily lidskou úctu klid svědomí.* Hleděl však přísně, jakby vyslovoval ortel. Dopíši ctihodné abatyši, paní Wid-
mannovou odškodním váš neočekávaný odchod.
Chci, aby nyní ujaly vašeho vychování klášterní sestry.
Nechal státi, jakoby nebylo pokračoval do
pise. Žádám pouze svolení kroku vážného významu.*
Opět propukla pláč.
. Upřeně hleděla jeho ruku, jež nadpi
sovala obálku: Der hochwůrdigen Abtei des Frauenklosters .
Nikdo nich ničeho nezví, budete jim později vděčna za
svoje štěstí.; hrůzou se
chvěla. též
u pana Sattlera vás omluvím. kovanda:
Markéta povstala.. Ovšem, že
nebudu moci vůči nim ničeho tajiti, vše musím vylíčiti, snad
i ony dopisy budu nucen jim zasiati. přece tolik vytrpěly! Vyprávěly
jí, jak jim tam dařilo: nehezké, mračivé ženy stíhaly je
od brzkého jitra pozdní noci, modlitby, dlouhá napome
nutí, modlitby, škola, modlitby, veřejně byly vylučovány ze
styků ostatními, tresty zas kárná slova, řetězy výčitek. Přemýšlela dychtivě tom, co
se stane.
»Utište sel Důvěřuji jim, zachovají toto vaše tajemství.
To vše, jsem zvěděl vás, radí tomu. —
>Proč jste utíkala? Nechci vzbuditi proti vám hněv
otcův.*
Utišila usedla velmi znavena těmi hořkými chvílemi. >Slitujte se, slitujte se
pro boha!«
Ale Henner chladnou krví tiskl veliké roztáhlé písmo
na bílý papír. Bude klášteře, bude bez svobody
