Jakoby počítal každou kapku krve, jež kvapí zatopiti
Markétin mozek horečce strachu úzkosti.
Henner jen klidně otočil: »Vraťte se!«
Byla jak bez smyslů; poslušně vracela.
>Ony klášterní panny jsou dámy velmi zkušené; již
mnohým vrátily lidskou úctu klid svědomí.*
Utišila usedla velmi znavena těmi hořkými chvílemi.. Dovolíte mi, abych zakončil
váš román?*
Neslyšela ani, pravil... též
u pana Sattlera vás omluvím. Znala
několik dívek, jež odsouzeny byly tomuto zlému trestu;
nebyla však ani tak veliká jejich vina, snad tvrdošíjnost, ne-
zbožnost, nepořádnost.
Nepochopila.v Bylo zbytečné.
Nechal státi, jakoby nebylo pokračoval do
pise.
Ustrašena rozběhla dveřím, jakoby nimi stál její
spasitel. Žádám pouze svolení kroku vážného významu. přece tolik vytrpěly! Vyprávěly
jí, jak jim tam dařilo: nehezké, mračivé ženy stíhaly je
od brzkého jitra pozdní noci, modlitby, dlouhá napome
nutí, modlitby, škola, modlitby, veřejně byly vylučovány ze
styků ostatními, tresty zas kárná slova, řetězy výčitek.
To vše, jsem zvěděl vás, radí tomu.
»Utište sel Důvěřuji jim, zachovají toto vaše tajemství. Upřeně hleděla jeho ruku, jež nadpi
sovala obálku: Der hochwůrdigen Abtei des Frauenklosters .. Přemýšlela dychtivě tom, co
se stane. kovanda:
Markéta povstala. Nenaznačím ani polovice, oč
jde. Dopíši ctihodné abatyši, paní Wid-
mannovou odškodním váš neočekávaný odchod.
>Co chcete počítiř Řekněte mi, chcete počíti!*
>Vašemu otci píši.; hrůzou se
chvěla. Ovšem, že
nebudu moci vůči nim ničeho tajiti, vše musím vylíčiti, snad
i ony dopisy budu nucen jim zasiati.*
Opět propukla pláč.
>Zařídím vše sám. Bude klášteře, bude bez svobody.* Hleděl však přísně, jakby vyslovoval ortel. Řádky vzrůstaly, nová strana .
Chci, aby nyní ujaly vašeho vychování klášterní sestry.
Když však druhé obálce uzřela adresu svého otce,
padla kolena před profesorem. >Slitujte se, slitujte se
pro boha!«
Ale Henner chladnou krví tiskl veliké roztáhlé písmo
na bílý papír.286 st. —
>Proč jste utíkala? Nechci vzbuditi proti vám hněv
otcův.
Nikdo nich ničeho nezví, budete jim později vděčna za
svoje štěstí.
. Chci srozuměti všemi*
Vstala země, sinajíc tváři, závrať šlehla myslí
