ST. Odhazoval na
podlahu, šustěly, padajíce koberec. Nyní viselo již vše jediné
nitce.
. Henner nebyl ani tím pohnut. Profesor pak, nedbaje udiveného
Markétina pohledu, rozepjal rychle její živůtek. KOVANDA. Věřte, neznám lepší cesty vaší ná
pravě nemohu říditi vaší libostí!*
Nastoupila zmatená odvaha.
Schýlil její ústům, opíjel políbením měkkých,
uslzených rtů.
Celé její tělo prosilo. 287
Jaká hanbaI Říkaly, snad ani vězeň pro sprostý zločin
neutrpí tolik duševní bolesti Nebude tam míti nikoho
k útěše, jen tvrdý pohled . Šeptala, nebráníc jeho polibkům: nena
píšete jich znovu?* >Nikoliv, buďte jista!* Usmívala
;e hladila tvářích.
>Co chcete? chceteř« volalo chvějící děvče, plnými
ňadry vzlykalo. Vrhla němu, objala kolem krku, hladila, líbala,
znovu těmi slovy žadoníc.
Profesor ohlédl stolu. Nemohl vyprostiti dívčího náručí.
A rty, pokud nelíbaly jeho tváře, Šeptaly: >Ustrňte se!
Vše vám obětuji slitování!*
Byla ďábelská svůdnost, omamná závrať, jako nad
propastí, kde jeden okamžik jest ještě život druhý již
smrt závrať zatížila jeho mysli.---------- -
-----
Jak bylo vhod, paní Hennerová služebné nevrá
tily večeru!
v DUBNU 1901. »Myslil jsem, jste
se již tím smířila.
Sepjala němu ruce: >Prosím snažně pro vše, by
u vás vzbudilo slitování, netrestejte mne tak přísně Vy
pište vše otci, bijte mne nepišté však onoho kláštera,
umřela bych tam duševním utrpeními*
Dr. Při tom osvobodil pravou ruku vášnivě po
mačkal všechny papíry, jež ležely psacím stolku.
Markéta spočívala levém jeho předloktí, zardělá a
rozechvěná. Tmělo očích, ruce povolovaly
tíži Markétina těla, sesula jeho loktů.
>Všechno vám daruji! Roztrhejte ten dopis!*
>Nemohu rukou dosáhnouti stůl!* řekl tiše (rozechvění
zkalilo hlas), ale pevně držel, aby nevstala jeho náručí. Byly tu
i rukopisy jeho, jež netýkaly Markéty.
Vykřikla, hrozíc představy budoucího života.SKŘIPCI.
>Vzpamatujte se, Markéto!*
Ale Markéta nevzdala naděje. Každý ten oddech dotkl jako náraz
vůně nočních fial. »Nepište tam, zničte
dopis, roztrhejte jej před mýma očima! Strýčku, strýčku,
drahý strýčku!*
Cítil slzy tváři ňadra její své paži přimknutá
