ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 293 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
KOVANDA. 287 Jaká hanbaI Říkaly, snad ani vězeň pro sprostý zločin neutrpí tolik duševní bolesti Nebude tam míti nikoho k útěše, jen tvrdý pohled .---------- - ----- Jak bylo vhod, paní Hennerová služebné nevrá­ tily večeru! v DUBNU 1901. >Všechno vám daruji! Roztrhejte ten dopis!* >Nemohu rukou dosáhnouti stůl!* řekl tiše (rozechvění zkalilo hlas), ale pevně držel, aby nevstala jeho náručí. Vykřikla, hrozíc představy budoucího života.SKŘIPCI. »Myslil jsem, jste se již tím smířila. Odhazoval na podlahu, šustěly, padajíce koberec. Tmělo očích, ruce povolovaly tíži Markétina těla, sesula jeho loktů. >Co chcete? chceteř« volalo chvějící děvče, plnými ňadry vzlykalo. Nyní viselo již vše jediné nitce. Henner nebyl ani tím pohnut. Schýlil její ústům, opíjel políbením měkkých, uslzených rtů. Nemohl vyprostiti dívčího náručí. Profesor pak, nedbaje udiveného Markétina pohledu, rozepjal rychle její živůtek. Při tom osvobodil pravou ruku vášnivě po­ mačkal všechny papíry, jež ležely psacím stolku. A rty, pokud nelíbaly jeho tváře, Šeptaly: >Ustrňte se! Vše vám obětuji slitování!* Byla ďábelská svůdnost, omamná závrať, jako nad propastí, kde jeden okamžik jest ještě život druhý již smrt závrať zatížila jeho mysli. Šeptala, nebráníc jeho polibkům: nena­ píšete jich znovu?* >Nikoliv, buďte jista!* Usmívala ;e hladila tvářích. Profesor ohlédl stolu. Byly tu i rukopisy jeho, jež netýkaly Markéty. >Vzpamatujte se, Markéto!* Ale Markéta nevzdala naděje. »Nepište tam, zničte dopis, roztrhejte jej před mýma očima! Strýčku, strýčku, drahý strýčku!* Cítil slzy tváři ňadra její své paži přimknutá. Celé její tělo prosilo. Sepjala němu ruce: >Prosím snažně pro vše, by u vás vzbudilo slitování, netrestejte mne tak přísně Vy­ pište vše otci, bijte mne nepišté však onoho kláštera, umřela bych tam duševním utrpeními* Dr. Vrhla němu, objala kolem krku, hladila, líbala, znovu těmi slovy žadoníc. Každý ten oddech dotkl jako náraz vůně nočních fial. Markéta spočívala levém jeho předloktí, zardělá a rozechvěná. . ST. Věřte, neznám lepší cesty vaší ná­ pravě nemohu říditi vaší libostí!* Nastoupila zmatená odvaha