ST. Henner nebyl ani tím pohnut.---------- -
-----
Jak bylo vhod, paní Hennerová služebné nevrá
tily večeru!
v DUBNU 1901.SKŘIPCI. Věřte, neznám lepší cesty vaší ná
pravě nemohu říditi vaší libostí!*
Nastoupila zmatená odvaha.
A rty, pokud nelíbaly jeho tváře, Šeptaly: >Ustrňte se!
Vše vám obětuji slitování!*
Byla ďábelská svůdnost, omamná závrať, jako nad
propastí, kde jeden okamžik jest ještě život druhý již
smrt závrať zatížila jeho mysli.
Markéta spočívala levém jeho předloktí, zardělá a
rozechvěná. Při tom osvobodil pravou ruku vášnivě po
mačkal všechny papíry, jež ležely psacím stolku.
Schýlil její ústům, opíjel políbením měkkých,
uslzených rtů. Vrhla němu, objala kolem krku, hladila, líbala,
znovu těmi slovy žadoníc.
. »Myslil jsem, jste
se již tím smířila. Nyní viselo již vše jediné
nitce.
Celé její tělo prosilo. Tmělo očích, ruce povolovaly
tíži Markétina těla, sesula jeho loktů. Nemohl vyprostiti dívčího náručí.
Profesor ohlédl stolu. KOVANDA. Odhazoval na
podlahu, šustěly, padajíce koberec.
Sepjala němu ruce: >Prosím snažně pro vše, by
u vás vzbudilo slitování, netrestejte mne tak přísně Vy
pište vše otci, bijte mne nepišté však onoho kláštera,
umřela bych tam duševním utrpeními*
Dr.
>Vzpamatujte se, Markéto!*
Ale Markéta nevzdala naděje. Šeptala, nebráníc jeho polibkům: nena
píšete jich znovu?* >Nikoliv, buďte jista!* Usmívala
;e hladila tvářích. Profesor pak, nedbaje udiveného
Markétina pohledu, rozepjal rychle její živůtek. Každý ten oddech dotkl jako náraz
vůně nočních fial. 287
Jaká hanbaI Říkaly, snad ani vězeň pro sprostý zločin
neutrpí tolik duševní bolesti Nebude tam míti nikoho
k útěše, jen tvrdý pohled .
Vykřikla, hrozíc představy budoucího života.
>Všechno vám daruji! Roztrhejte ten dopis!*
>Nemohu rukou dosáhnouti stůl!* řekl tiše (rozechvění
zkalilo hlas), ale pevně držel, aby nevstala jeho náručí.
>Co chcete? chceteř« volalo chvějící děvče, plnými
ňadry vzlykalo. Byly tu
i rukopisy jeho, jež netýkaly Markéty. »Nepište tam, zničte
dopis, roztrhejte jej před mýma očima! Strýčku, strýčku,
drahý strýčku!*
Cítil slzy tváři ňadra její své paži přimknutá
