ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 293 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Celé její tělo prosilo. Vrhla němu, objala kolem krku, hladila, líbala, znovu těmi slovy žadoníc. >Co chcete? chceteř« volalo chvějící děvče, plnými ňadry vzlykalo. Schýlil její ústům, opíjel políbením měkkých, uslzených rtů. Henner nebyl ani tím pohnut. >Vzpamatujte se, Markéto!* Ale Markéta nevzdala naděje. Každý ten oddech dotkl jako náraz vůně nočních fial. Byly tu i rukopisy jeho, jež netýkaly Markéty. Tmělo očích, ruce povolovaly tíži Markétina těla, sesula jeho loktů. »Nepište tam, zničte dopis, roztrhejte jej před mýma očima! Strýčku, strýčku, drahý strýčku!* Cítil slzy tváři ňadra její své paži přimknutá. Věřte, neznám lepší cesty vaší ná­ pravě nemohu říditi vaší libostí!* Nastoupila zmatená odvaha. 287 Jaká hanbaI Říkaly, snad ani vězeň pro sprostý zločin neutrpí tolik duševní bolesti Nebude tam míti nikoho k útěše, jen tvrdý pohled . Profesor pak, nedbaje udiveného Markétina pohledu, rozepjal rychle její živůtek. >Všechno vám daruji! Roztrhejte ten dopis!* >Nemohu rukou dosáhnouti stůl!* řekl tiše (rozechvění zkalilo hlas), ale pevně držel, aby nevstala jeho náručí. A rty, pokud nelíbaly jeho tváře, Šeptaly: >Ustrňte se! Vše vám obětuji slitování!* Byla ďábelská svůdnost, omamná závrať, jako nad propastí, kde jeden okamžik jest ještě život druhý již smrt závrať zatížila jeho mysli. Šeptala, nebráníc jeho polibkům: nena­ píšete jich znovu?* >Nikoliv, buďte jista!* Usmívala ;e hladila tvářích.SKŘIPCI. . ST. KOVANDA.---------- - ----- Jak bylo vhod, paní Hennerová služebné nevrá­ tily večeru! v DUBNU 1901. Odhazoval na podlahu, šustěly, padajíce koberec. Nyní viselo již vše jediné nitce. Nemohl vyprostiti dívčího náručí. Vykřikla, hrozíc představy budoucího života. Sepjala němu ruce: >Prosím snažně pro vše, by u vás vzbudilo slitování, netrestejte mne tak přísně Vy­ pište vše otci, bijte mne nepišté však onoho kláštera, umřela bych tam duševním utrpeními* Dr. »Myslil jsem, jste se již tím smířila. Profesor ohlédl stolu. Markéta spočívala levém jeho předloktí, zardělá a rozechvěná. Při tom osvobodil pravou ruku vášnivě po­ mačkal všechny papíry, jež ležely psacím stolku