Markéta spočívala levém jeho předloktí, zardělá a
rozechvěná.
Vykřikla, hrozíc představy budoucího života. Věřte, neznám lepší cesty vaší ná
pravě nemohu říditi vaší libostí!*
Nastoupila zmatená odvaha. Nemohl vyprostiti dívčího náručí.
A rty, pokud nelíbaly jeho tváře, Šeptaly: >Ustrňte se!
Vše vám obětuji slitování!*
Byla ďábelská svůdnost, omamná závrať, jako nad
propastí, kde jeden okamžik jest ještě život druhý již
smrt závrať zatížila jeho mysli. Vrhla němu, objala kolem krku, hladila, líbala,
znovu těmi slovy žadoníc.
>Vzpamatujte se, Markéto!*
Ale Markéta nevzdala naděje.
Profesor ohlédl stolu. Byly tu
i rukopisy jeho, jež netýkaly Markéty. Nyní viselo již vše jediné
nitce. Odhazoval na
podlahu, šustěly, padajíce koberec. Tmělo očích, ruce povolovaly
tíži Markétina těla, sesula jeho loktů. Šeptala, nebráníc jeho polibkům: nena
píšete jich znovu?* >Nikoliv, buďte jista!* Usmívala
;e hladila tvářích. KOVANDA. »Nepište tam, zničte
dopis, roztrhejte jej před mýma očima! Strýčku, strýčku,
drahý strýčku!*
Cítil slzy tváři ňadra její své paži přimknutá.
Sepjala němu ruce: >Prosím snažně pro vše, by
u vás vzbudilo slitování, netrestejte mne tak přísně Vy
pište vše otci, bijte mne nepišté však onoho kláštera,
umřela bych tam duševním utrpeními*
Dr.SKŘIPCI.
.
Celé její tělo prosilo.---------- -
-----
Jak bylo vhod, paní Hennerová služebné nevrá
tily večeru!
v DUBNU 1901.
>Co chcete? chceteř« volalo chvějící děvče, plnými
ňadry vzlykalo. 287
Jaká hanbaI Říkaly, snad ani vězeň pro sprostý zločin
neutrpí tolik duševní bolesti Nebude tam míti nikoho
k útěše, jen tvrdý pohled . »Myslil jsem, jste
se již tím smířila. Při tom osvobodil pravou ruku vášnivě po
mačkal všechny papíry, jež ležely psacím stolku.
Schýlil její ústům, opíjel políbením měkkých,
uslzených rtů.
>Všechno vám daruji! Roztrhejte ten dopis!*
>Nemohu rukou dosáhnouti stůl!* řekl tiše (rozechvění
zkalilo hlas), ale pevně držel, aby nevstala jeho náručí. Henner nebyl ani tím pohnut. Profesor pak, nedbaje udiveného
Markétina pohledu, rozepjal rychle její živůtek. ST. Každý ten oddech dotkl jako náraz
vůně nočních fial
