KOVANDA.SKŘIPCI.
>Vzpamatujte se, Markéto!*
Ale Markéta nevzdala naděje.---------- -
-----
Jak bylo vhod, paní Hennerová služebné nevrá
tily večeru!
v DUBNU 1901.
.
>Všechno vám daruji! Roztrhejte ten dopis!*
>Nemohu rukou dosáhnouti stůl!* řekl tiše (rozechvění
zkalilo hlas), ale pevně držel, aby nevstala jeho náručí. Věřte, neznám lepší cesty vaší ná
pravě nemohu říditi vaší libostí!*
Nastoupila zmatená odvaha. Vrhla němu, objala kolem krku, hladila, líbala,
znovu těmi slovy žadoníc.
>Co chcete? chceteř« volalo chvějící děvče, plnými
ňadry vzlykalo. Šeptala, nebráníc jeho polibkům: nena
píšete jich znovu?* >Nikoliv, buďte jista!* Usmívala
;e hladila tvářích. ST. »Nepište tam, zničte
dopis, roztrhejte jej před mýma očima! Strýčku, strýčku,
drahý strýčku!*
Cítil slzy tváři ňadra její své paži přimknutá.
Vykřikla, hrozíc představy budoucího života. Odhazoval na
podlahu, šustěly, padajíce koberec.
Markéta spočívala levém jeho předloktí, zardělá a
rozechvěná.
Celé její tělo prosilo. »Myslil jsem, jste
se již tím smířila. Nemohl vyprostiti dívčího náručí. 287
Jaká hanbaI Říkaly, snad ani vězeň pro sprostý zločin
neutrpí tolik duševní bolesti Nebude tam míti nikoho
k útěše, jen tvrdý pohled . Henner nebyl ani tím pohnut.
A rty, pokud nelíbaly jeho tváře, Šeptaly: >Ustrňte se!
Vše vám obětuji slitování!*
Byla ďábelská svůdnost, omamná závrať, jako nad
propastí, kde jeden okamžik jest ještě život druhý již
smrt závrať zatížila jeho mysli. Při tom osvobodil pravou ruku vášnivě po
mačkal všechny papíry, jež ležely psacím stolku.
Sepjala němu ruce: >Prosím snažně pro vše, by
u vás vzbudilo slitování, netrestejte mne tak přísně Vy
pište vše otci, bijte mne nepišté však onoho kláštera,
umřela bych tam duševním utrpeními*
Dr. Nyní viselo již vše jediné
nitce. Tmělo očích, ruce povolovaly
tíži Markétina těla, sesula jeho loktů.
Profesor ohlédl stolu.
Schýlil její ústům, opíjel políbením měkkých,
uslzených rtů. Byly tu
i rukopisy jeho, jež netýkaly Markéty. Profesor pak, nedbaje udiveného
Markétina pohledu, rozepjal rychle její živůtek. Každý ten oddech dotkl jako náraz
vůně nočních fial
