ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 293 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Šeptala, nebráníc jeho polibkům: nena­ píšete jich znovu?* >Nikoliv, buďte jista!* Usmívala ;e hladila tvářích. Sepjala němu ruce: >Prosím snažně pro vše, by u vás vzbudilo slitování, netrestejte mne tak přísně Vy­ pište vše otci, bijte mne nepišté však onoho kláštera, umřela bych tam duševním utrpeními* Dr. Nyní viselo již vše jediné nitce. >Všechno vám daruji! Roztrhejte ten dopis!* >Nemohu rukou dosáhnouti stůl!* řekl tiše (rozechvění zkalilo hlas), ale pevně držel, aby nevstala jeho náručí.---------- - ----- Jak bylo vhod, paní Hennerová služebné nevrá­ tily večeru! v DUBNU 1901. Schýlil její ústům, opíjel políbením měkkých, uslzených rtů. Profesor pak, nedbaje udiveného Markétina pohledu, rozepjal rychle její živůtek. »Myslil jsem, jste se již tím smířila. >Vzpamatujte se, Markéto!* Ale Markéta nevzdala naděje. Každý ten oddech dotkl jako náraz vůně nočních fial. Celé její tělo prosilo. »Nepište tam, zničte dopis, roztrhejte jej před mýma očima! Strýčku, strýčku, drahý strýčku!* Cítil slzy tváři ňadra její své paži přimknutá. Profesor ohlédl stolu. 287 Jaká hanbaI Říkaly, snad ani vězeň pro sprostý zločin neutrpí tolik duševní bolesti Nebude tam míti nikoho k útěše, jen tvrdý pohled . Věřte, neznám lepší cesty vaší ná­ pravě nemohu říditi vaší libostí!* Nastoupila zmatená odvaha. Markéta spočívala levém jeho předloktí, zardělá a rozechvěná. A rty, pokud nelíbaly jeho tváře, Šeptaly: >Ustrňte se! Vše vám obětuji slitování!* Byla ďábelská svůdnost, omamná závrať, jako nad propastí, kde jeden okamžik jest ještě život druhý již smrt závrať zatížila jeho mysli. Tmělo očích, ruce povolovaly tíži Markétina těla, sesula jeho loktů. Nemohl vyprostiti dívčího náručí. Vrhla němu, objala kolem krku, hladila, líbala, znovu těmi slovy žadoníc. >Co chcete? chceteř« volalo chvějící děvče, plnými ňadry vzlykalo. . Při tom osvobodil pravou ruku vášnivě po­ mačkal všechny papíry, jež ležely psacím stolku. ST. Vykřikla, hrozíc představy budoucího života. Henner nebyl ani tím pohnut. Byly tu i rukopisy jeho, jež netýkaly Markéty.SKŘIPCI. KOVANDA. Odhazoval na podlahu, šustěly, padajíce koberec