Odhazoval na
podlahu, šustěly, padajíce koberec. 287
Jaká hanbaI Říkaly, snad ani vězeň pro sprostý zločin
neutrpí tolik duševní bolesti Nebude tam míti nikoho
k útěše, jen tvrdý pohled . Při tom osvobodil pravou ruku vášnivě po
mačkal všechny papíry, jež ležely psacím stolku. Nyní viselo již vše jediné
nitce. Profesor pak, nedbaje udiveného
Markétina pohledu, rozepjal rychle její živůtek.
>Vzpamatujte se, Markéto!*
Ale Markéta nevzdala naděje.
Markéta spočívala levém jeho předloktí, zardělá a
rozechvěná.
>Co chcete? chceteř« volalo chvějící děvče, plnými
ňadry vzlykalo. Tmělo očích, ruce povolovaly
tíži Markétina těla, sesula jeho loktů.
Profesor ohlédl stolu. Henner nebyl ani tím pohnut.---------- -
-----
Jak bylo vhod, paní Hennerová služebné nevrá
tily večeru!
v DUBNU 1901.SKŘIPCI.
Sepjala němu ruce: >Prosím snažně pro vše, by
u vás vzbudilo slitování, netrestejte mne tak přísně Vy
pište vše otci, bijte mne nepišté však onoho kláštera,
umřela bych tam duševním utrpeními*
Dr. ST. Byly tu
i rukopisy jeho, jež netýkaly Markéty. Věřte, neznám lepší cesty vaší ná
pravě nemohu říditi vaší libostí!*
Nastoupila zmatená odvaha. Šeptala, nebráníc jeho polibkům: nena
píšete jich znovu?* >Nikoliv, buďte jista!* Usmívala
;e hladila tvářích. Vrhla němu, objala kolem krku, hladila, líbala,
znovu těmi slovy žadoníc.
. KOVANDA. »Nepište tam, zničte
dopis, roztrhejte jej před mýma očima! Strýčku, strýčku,
drahý strýčku!*
Cítil slzy tváři ňadra její své paži přimknutá.
>Všechno vám daruji! Roztrhejte ten dopis!*
>Nemohu rukou dosáhnouti stůl!* řekl tiše (rozechvění
zkalilo hlas), ale pevně držel, aby nevstala jeho náručí. Nemohl vyprostiti dívčího náručí.
A rty, pokud nelíbaly jeho tváře, Šeptaly: >Ustrňte se!
Vše vám obětuji slitování!*
Byla ďábelská svůdnost, omamná závrať, jako nad
propastí, kde jeden okamžik jest ještě život druhý již
smrt závrať zatížila jeho mysli. Každý ten oddech dotkl jako náraz
vůně nočních fial.
Celé její tělo prosilo. »Myslil jsem, jste
se již tím smířila.
Schýlil její ústům, opíjel políbením měkkých,
uslzených rtů.
Vykřikla, hrozíc představy budoucího života
