ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 293 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
>Všechno vám daruji! Roztrhejte ten dopis!* >Nemohu rukou dosáhnouti stůl!* řekl tiše (rozechvění zkalilo hlas), ale pevně držel, aby nevstala jeho náručí. Markéta spočívala levém jeho předloktí, zardělá a rozechvěná. Vrhla němu, objala kolem krku, hladila, líbala, znovu těmi slovy žadoníc. Celé její tělo prosilo. Nyní viselo již vše jediné nitce. Každý ten oddech dotkl jako náraz vůně nočních fial. Vykřikla, hrozíc představy budoucího života. >Vzpamatujte se, Markéto!* Ale Markéta nevzdala naděje. ST. 287 Jaká hanbaI Říkaly, snad ani vězeň pro sprostý zločin neutrpí tolik duševní bolesti Nebude tam míti nikoho k útěše, jen tvrdý pohled . . Tmělo očích, ruce povolovaly tíži Markétina těla, sesula jeho loktů. Profesor pak, nedbaje udiveného Markétina pohledu, rozepjal rychle její živůtek.SKŘIPCI. »Nepište tam, zničte dopis, roztrhejte jej před mýma očima! Strýčku, strýčku, drahý strýčku!* Cítil slzy tváři ňadra její své paži přimknutá. Sepjala němu ruce: >Prosím snažně pro vše, by u vás vzbudilo slitování, netrestejte mne tak přísně Vy­ pište vše otci, bijte mne nepišté však onoho kláštera, umřela bych tam duševním utrpeními* Dr. Šeptala, nebráníc jeho polibkům: nena­ píšete jich znovu?* >Nikoliv, buďte jista!* Usmívala ;e hladila tvářích. Schýlil její ústům, opíjel políbením měkkých, uslzených rtů.---------- - ----- Jak bylo vhod, paní Hennerová služebné nevrá­ tily večeru! v DUBNU 1901. Henner nebyl ani tím pohnut. Profesor ohlédl stolu. >Co chcete? chceteř« volalo chvějící děvče, plnými ňadry vzlykalo. Věřte, neznám lepší cesty vaší ná­ pravě nemohu říditi vaší libostí!* Nastoupila zmatená odvaha. Při tom osvobodil pravou ruku vášnivě po­ mačkal všechny papíry, jež ležely psacím stolku. Byly tu i rukopisy jeho, jež netýkaly Markéty. A rty, pokud nelíbaly jeho tváře, Šeptaly: >Ustrňte se! Vše vám obětuji slitování!* Byla ďábelská svůdnost, omamná závrať, jako nad propastí, kde jeden okamžik jest ještě život druhý již smrt závrať zatížila jeho mysli. KOVANDA. Nemohl vyprostiti dívčího náručí. »Myslil jsem, jste se již tím smířila. Odhazoval na podlahu, šustěly, padajíce koberec