vše jsem pomýšlel, byl bych nešetřil
věnem.284 ST.
»Počínáte jako velká dáma.*
Henner neslyšel těchto bázlivě Šeptaných slov. Před několika dny jsem dověděl, vysmí
váte mojí péči vás!*
>Není tomu tak, račte uvěřiti! Nikdy bych neod
vážila!«
>Pravil jsem, jste vysmála mojí péči vás ne
tvrdíte snad, mluvím piano jsem informován. Avšak ani při tom nuzování —
znáte snad lépe ten život než není naděje zbohat
nutí. Přichystal jsem
vám jasný pohodlný život: pohráváte několika knihami,
volné chvíle utěšujete hrou zpěvem, máte příležitost po-
znati krásu umění!*
Markéta neodvážila vzhlédnouti, seděla skromně, ruce
svisly kolenoum, sehnuta, pokorně jako křepelka pod ří
tící skálou.. Vyvyšovati nenáhle posléze
našel bych ctihodnou rodinu, jež vás přijala láskou jako
nevěstu svého syna.zrnu pravdou!*
Ponížil její odvážný pohled. KOVANDA:
vám mohl uděliti několik prospěšných rad. Váš otec přičinlivý pracovitý, Šetrný, rozkutá každou
hroudu poli, aby osení volně bujně vzrůstalo země,
dře pro každou skyvu. >Byla jsem vám vždycky vděčna. >Připomněl jsem vám již, že
jsem dobře informován. mladíkem, jenž dosud
ani studií nedokončil, nad jest podivných mravů, stýkáte 4
k večerním toulkám, nacházíte jitra před svým obydlím. Agituje pro odboj všemu pořádku ve
vysokoškolských spolcích, patří mezi nespokojené mluvky.«
Pokusila lež: >To vše není jediném . Vypravoval mi, loňského roku uložil pro své děti
ztěží 200 zl.
Dovedete přec posouditi svoji sestru Annu! Ačkoliv teprve
dvacetiletá, již jakoby skály vyrostla.
>Nechápete souvislosti. »Měla
byste vážně hleděti život. Cítím sice
oprávněn říditi vaše jednání prostými příkazy pokládám
však prospěšnější, vyjiti vám vlídným slovem vstříc. Jmenuje Richard Sattler, technik
ve čtvrtém roce. Jest záložním důstojníkem, procházel se
s vámi uniformě. Tak těžké jsou, Markéto, chvíle vašeho otce. Moje dobročinnost daleka
chtěla zachytiti vaše štěstí.
. Při
cházíte pozdě večer domů!*
Vzhlédla, jakoby byla raněna.
Co znamenalo, kdybyste ironisovala tento majetek m
dobrodružnými choutkami ř«
Markéta již slzela.
Pamatujete se, záměry zcela spravedlivými ujal jsem
se vaší budoucnosti. Chtěl jsem vás vysvobodit úmorného
života, onoho otročení boží přírodě, jímž duše dřevnatí. Nepodřizovat! vše vlastní své
vůli
