ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 289 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
HOFFER. Pan Dr. Henner, profesor Soukromého učiliště vídeňského, psal chvatně. (panu TheeroVi. Černé vousy ši­ rokém pruhu zakrývaly horní ret. snad pan Dr. Nikdy profesor nezval k sobě dopisem! Vězí-li tom něco nekalého! Kdož ví, jaký vrtoch? Nezdá se, žeby byl zvláště usměvavý. Praví, to, napsal pan Boleška, dobře ví, přece řekl svou větu: >Nikdo nevaroval< atd.. Byla štíhlá, děvče sedmnáctileté, obleku velkoměstském, ale dle chůze bylo možno poznati, neod- rostla venkovu. V pracovně Dra Hennera dusilo přítmí, záclony v oknech polovice spuštěny, jen psací stůl, bibliotéka a drobný nábytek předních koutech pokoje osvětleny byly letním sluncem. psacího stolku seděl Dr. Jte skřipci. 283 mluvčího naší kritiky. Vždyť slovy: nevědomost, neznalost, nelogičnost hází jako člověk, který neví, věcná slušná polemika, a který hned prvním článkem překročil její meze jen proto, že dovolával zásady volnosti pro projev svého mínění, mne nutil, abych dosud odpovídal. E. Prohlížel hlavy patě, až zarděla. Konečně dopsal odloživ vše, obrátil svoje křeslo. Ba, vždy více škaredil než usmíval. Tmavé vlasy byly zapleteny šíje nad čelo ve věnec.. Pozdravila zastavila uprostřed pokoje. Nejedlý, tím dopustil literárního deliktu, proto uzná, že jeho eventuelními projevy této věci, zvláště pak tako­ vými, které mne osobně útočily, zabývati nebudu. Nejedlý mne této povinnosti nyní zbavil sám.) Markéta zaklepala vstoupila bázní, uctivě přivírajíc za sebou dvéře.POZNÁMKY KRITICE >RUSALKY*. Profesor pokynul hlavou pohovce: >Posadte se, Markéto!* Nastala chvíle tísně rozpaků. toř Vím však, proč tak učinil: domníval své vrozené náchylnosti velkým a širokým slovům, krásný závěr svého elaborátu, jehož cena dostatek již osvětlena pro mne znamená pouho­ pouhou nicku všemi závěry nelogickosti neuče­ nosti.. Byl mohutný, snědé pleti, brýlemi zlatou obrubou kmital pronikavý pohled tváře zapadlých očí. Potom teprve promluvil: >Požádal jsem vás, Markéto, rozmluvu, které bych