— tom, zdali vím deklamace, examen panu Dru
Nejedlému skládati nebudu, protože není profesorem esthe-
tiky nejsem zkoušeným kandidátem. Dnes však logika důkazní nebuduje sebe
mistrnějších sofismatech, nýbrž správných syllogismech. Nejedlý mou větu,
že správná deklamace není žádný znak hudbu (t. Hostinským vidím
ve Fibichovu scénickém melodramatu poslední konsekvenci
principu hudebního dramatu? něm vidím nový útvar?
Scénický melodram pan Dr. Hostinského necitoval ,
j^em proti deklamaci, nýbrž proto, jsem uvedeném jeho
\Vtoku viděl vysvětlení povaze významu deklamace pro
zpěvohru. hudební
drama) národnostně charakterisující, thesi Konopáskovu, že
čeština nemá přízvuk, thesi absurdní, tom sofisma a
to mistrné. Ne
jedlý řekne, mne nepokládá nemůže pokládat za
. Nejedlý musí bud stavěti po
bok hudebnímu dramatu Wagnerovu jako stejně oprávněný
(a tedy padá jeho these, hudební drama jedině opráv-
néná forma zpěvohry), což jsem učinil nebo jej to
on činí) vyhlásiti nejdokonalejší útvar pak padne these i
jeh<K hudební drama oprávněný útvar, ježto melodram
scénický pokrokovější forma, které přec musí pan
Dr.'2s2 hoffer :
Listů* Pivodových, redukuje-li pan Dr. vskutku
se shodujeme názoru povahu esthetiky, tom jsem se
přesvědčil, vyhledav »Obzor lit. Nejedlý věděti.
Pokud mluvil jsem rozkvětu hudební kritiky let sedm
desátých osmdesátých, učinil jsem tak jen proto, abych
upozornil emfatický sloh autora; tom, zdaliji znám a
jak hodnotím, nemůže pan Dr. Byla-li moje domněnka nesprávná, mohl bych to
jen konstatovati.
O tom, jakým způsobem proti mně píše, svědčí zejména
toto: Napsal jsem třetím řádku své odpovědi, nejsem
mluvčím kritiky naší ani sebe neodpovídám (protože
jsem článek sebe nevztahoval).«, kde mluví sice
v témže smyslu; ale svých slov tehdejších dnes již nedrží <
postoupiv empirické methody deduktivní, nebo což je
u něho totéž: formalistickému dogmatismu. Prof.
A nedopatření, souhlasu prof.
To, píše národní písni hudebním dramatu, jsem
mu ani slovem nepopřel nevím, proč znova opakuje. Nejedlý rozhodně přihlásiti).
Nikde jsem nemluvil nynějších textech překladů, nýbrž
o >přeložíme-li si«, tom, zdali cizojazyčný text
adekvátně přeložiti, aniž bylo třeba »překládati orkestr* (což
je sobě horentní nonsens, zrovna tak jako věta: každý
scénický kus drama podléhá zákonům dramatiky*, neboť
v sobě obsahuje vnitřní odpor), nebudu ním disputovati. uměl. přijde pan Dr
