ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 283 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Otázky také nejsou gordickým uzlem, ztrácejí časem, rozplynou není jich více. Vedle Wassermannova románu promluvil bych ještě o Čiary Viebigové >Das tägliche Brot«, knize zcela jiného, . Před třemi roky vydal Wassermann knihu >Die Juden von Zimdorf«, knihu nejumělečtějších židovské otázce. Ostatek Wassermann příliš zabývá mravní stránkou ženské otázky, zanedbávaje hospodářskou. příběhu mladé Renaty Fuchsové není dosaženo visionářství této knihy, ve které strašné nenávisti proti sobě stojí dvě cizí ra^y a ve které odhaluje několika překvapujícími rysy perversita upadajícího národa. Hned začátku praví Renata: >Jest tak nezměnitelné, dole hynuli, abychom mohly zůstat počestný?* Wasserman jest totiž realistou jen reprodukci originelních charakterů dějů, jež jsou důsledky jeho lidí. Miluje především otázky nerozřešené. Pokud však jde poměry spole­ čenské, pomáhá všelijakými nápady, jež mnohdy zabarvují děj hodně romanticky. Renata Fuchsova proráží kruh staré konvence. jeho nejnovější knize jsou dokonce kopie skutečnosti: uvádím na př. vyniká nad běžné literární pro­ dukty mohutným uměním, krvavou upřímností, jež činí důrazný protest proti naší výchově dívčí. Vše­ obecné poměry jsou ovšem ještě toho druhu, každé jiné děvče takovým krokem nezbytně sřítí propasti; ale ideál musí konec zvítězíti. Wassermannovi jest sotva let. Vnější děj není tomto románě hlavní věcí, nýbrž ideál hrdinky. Neřeší jich násilně nikomu ani nepřipadá díla jeho bráti za tendenční běžném slova smyslu. nýbrž Beatus. přece to všechno skutečnost napsáno jen touhy pravdě. jeho stylu jest posud ještě podivný zmatek a patrny jsou stopy ruských psychologů, Flauberta Jean Paula. Přece však nmí tak mnoho; dovede upoutati celé dny, nejdivnější myšlenky Vás podnítí nejhlubší city zvedne. básníka Stlssengutha, jenž stále mluví fanatisován kráse ženského těla, přehnaných aforismech, jiskřivě jímž není nikdo jiný než vídeňský Peter Altenberg. Jest předchozí historie Agathona Geyera, onoho mladého muže, jenž vstupuje život Renatin jako spasitel.NĚMECKÉ ROMÁNY. kterak všechno končí smírem, poněvadž bylo vše tak nutné. 277 svítání Renátin manžel umírá, nevýslovně krásně smutně, jako staré baladě »na srdeční vadu<, praví sice lékař — a jak Renata čeká syna, jemuž jméno nemá býti Tristan. Všecky jeho postavy mají veliký tah života, jsou více pudové než rozumové, nekážou, ale ztělesňují. >Není vůbec padlé ženy, kromě té, jež vědomě prodává,* praví tomto románě tato věta jest jeho smyslem