Muka takového
života zdvojnásobují bezradností trpitelky.
Štěstí neusměje, jejích vlastností kariéra není
veliká. Proto raději trpí mlčí. Ale ani sama neví jak, jest
postrkována vyháněna, dostane výpověď starostí až
onemocní, opatří jiné místo ztratí zase.278 CAMILL HOFFMANX: NĚMECKÉ ROMÁNY. přece ta
kovém zápase, takové nesnázi tísni nezakrní její smysly
ani srdce.
V oboru etnografickém schází nám podrobné, systema
tické práce. Nastanou
kruté zimní dny konec nezbude než vydělávati prací
na živobytí muže dítěte. Bylo dosti srovnávati, neboť
i jedná ženu, jež odejde domova opuštěna sama
mezi lidmi zakouší tvrdé chvíle života, ovšem pohnutek
méně mravních romantických než Renata Fuchsova, totiž
pro vezdejší chléb. Aby ochránila obvyklé
hanby, vezme ho. Plahočí lopotí od
časného rána pozdní noci, těžce chvatně poháněna
požadavky jiných nemajíc času dbáti sebe. Tím strasti její dovršují. (Příště konec. Ovšem ubohá Mina královnou není, ale
přece světicí jako svátá Gudula, jejíž rukou mozoly svědčí
o neúprosné robotě. Přichází velikého města službu,
mladá silná selská dívčice. Spánek jest
jak olovo těžký neosvěžuje. Příčinou toho dílem neurovnanost látky, která
je různých museích roztříštěna, dílem opožděnost etno-
. Naopak, potřeba lásky účasti stupňuje. Práce vyplňuje celý její den. tak jednou čistě citu opuštěnosti —
podá ubohá Mina lehkomyslnému hochu, ničemovi, jenž
ji uvrhne bídu ještě větší. Jest dobrá, nezkažená, poctivá a
pracovitá, ale hodně obmezená, neotrkaná skoro nemotora. Přívětivé slovo jest jako vytoužený lék,
známý obličej jako skutečný svátek. Neděle jsou tupé, sotva si
jich uvědomí.
staršího realistického genru. Ale povznášejí nezlomená pudová vůle
k životu mateřský cit.)
SloVácké čepce. Jest zápas neustálým zoufal
stvím resignací. Ovšem,
že všechny city jsou zcela primitivní vinou požitku
jen fysickému. když přece poštěstí, vycho-
diti svému muži skromničké místo vrátného, této životem
zpříma ubité zničené ženě takový zajásá triumf nad minu
lostí, skoro škodolibost, záhubě přece unikla, primitivní
egoism, kterém cítiti její selskou krev právě tak, jako
v její houževnatosti, když trpěla. stále číhají nebezpečí,
že nebude míti kam hlavu složit dáti úst, nebez
pečí naivní úzkostlivosti dívky rostou ohromných roz
měrů
