ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 284 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Ale ani sama neví jak, jest postrkována vyháněna, dostane výpověď starostí až onemocní, opatří jiné místo ztratí zase. Aby ochránila obvyklé hanby, vezme ho. Naopak, potřeba lásky účasti stupňuje. Proto raději trpí mlčí. Plahočí lopotí od časného rána pozdní noci, těžce chvatně poháněna požadavky jiných nemajíc času dbáti sebe. (Příště konec. Jest zápas neustálým zoufal­ stvím resignací. Jest dobrá, nezkažená, poctivá a pracovitá, ale hodně obmezená, neotrkaná skoro nemotora. Štěstí neusměje, jejích vlastností kariéra není veliká. Tím strasti její dovršují. Muka takového života zdvojnásobují bezradností trpitelky. Bylo dosti srovnávati, neboť i jedná ženu, jež odejde domova opuštěna sama mezi lidmi zakouší tvrdé chvíle života, ovšem pohnutek méně mravních romantických než Renata Fuchsova, totiž pro vezdejší chléb. V oboru etnografickém schází nám podrobné, systema­ tické práce. Přívětivé slovo jest jako vytoužený lék, známý obličej jako skutečný svátek. Ovšem, že všechny city jsou zcela primitivní vinou požitku jen fysickému. Spánek jest jak olovo těžký neosvěžuje. Příčinou toho dílem neurovnanost látky, která je různých museích roztříštěna, dílem opožděnost etno- . Nastanou kruté zimní dny konec nezbude než vydělávati prací na živobytí muže dítěte. Přichází velikého města službu, mladá silná selská dívčice. Ale povznášejí nezlomená pudová vůle k životu mateřský cit. Práce vyplňuje celý její den. přece ta­ kovém zápase, takové nesnázi tísni nezakrní její smysly ani srdce.278 CAMILL HOFFMANX: NĚMECKÉ ROMÁNY. stále číhají nebezpečí, že nebude míti kam hlavu složit dáti úst, nebez­ pečí naivní úzkostlivosti dívky rostou ohromných roz­ měrů.) SloVácké čepce. když přece poštěstí, vycho- diti svému muži skromničké místo vrátného, této životem zpříma ubité zničené ženě takový zajásá triumf nad minu­ lostí, skoro škodolibost, záhubě přece unikla, primitivní egoism, kterém cítiti její selskou krev právě tak, jako v její houževnatosti, když trpěla. Neděle jsou tupé, sotva si jich uvědomí. Ovšem ubohá Mina královnou není, ale přece světicí jako svátá Gudula, jejíž rukou mozoly svědčí o neúprosné robotě. tak jednou čistě citu opuštěnosti — podá ubohá Mina lehkomyslnému hochu, ničemovi, jenž ji uvrhne bídu ještě větší. staršího realistického genru