278 CAMILL HOFFMANX: NĚMECKÉ ROMÁNY. Nastanou
kruté zimní dny konec nezbude než vydělávati prací
na živobytí muže dítěte.
staršího realistického genru. Naopak, potřeba lásky účasti stupňuje. když přece poštěstí, vycho-
diti svému muži skromničké místo vrátného, této životem
zpříma ubité zničené ženě takový zajásá triumf nad minu
lostí, skoro škodolibost, záhubě přece unikla, primitivní
egoism, kterém cítiti její selskou krev právě tak, jako
v její houževnatosti, když trpěla. Proto raději trpí mlčí.)
SloVácké čepce. (Příště konec. Ovšem,
že všechny city jsou zcela primitivní vinou požitku
jen fysickému.
Štěstí neusměje, jejích vlastností kariéra není
veliká. Příčinou toho dílem neurovnanost látky, která
je různých museích roztříštěna, dílem opožděnost etno-
. tak jednou čistě citu opuštěnosti —
podá ubohá Mina lehkomyslnému hochu, ničemovi, jenž
ji uvrhne bídu ještě větší. Aby ochránila obvyklé
hanby, vezme ho. Muka takového
života zdvojnásobují bezradností trpitelky. Neděle jsou tupé, sotva si
jich uvědomí. Jest dobrá, nezkažená, poctivá a
pracovitá, ale hodně obmezená, neotrkaná skoro nemotora. Ale ani sama neví jak, jest
postrkována vyháněna, dostane výpověď starostí až
onemocní, opatří jiné místo ztratí zase. Jest zápas neustálým zoufal
stvím resignací.
V oboru etnografickém schází nám podrobné, systema
tické práce. Přívětivé slovo jest jako vytoužený lék,
známý obličej jako skutečný svátek. Ovšem ubohá Mina královnou není, ale
přece světicí jako svátá Gudula, jejíž rukou mozoly svědčí
o neúprosné robotě. přece ta
kovém zápase, takové nesnázi tísni nezakrní její smysly
ani srdce. stále číhají nebezpečí,
že nebude míti kam hlavu složit dáti úst, nebez
pečí naivní úzkostlivosti dívky rostou ohromných roz
měrů. Spánek jest
jak olovo těžký neosvěžuje. Přichází velikého města službu,
mladá silná selská dívčice. Plahočí lopotí od
časného rána pozdní noci, těžce chvatně poháněna
požadavky jiných nemajíc času dbáti sebe. Práce vyplňuje celý její den. Tím strasti její dovršují. Bylo dosti srovnávati, neboť
i jedná ženu, jež odejde domova opuštěna sama
mezi lidmi zakouší tvrdé chvíle života, ovšem pohnutek
méně mravních romantických než Renata Fuchsova, totiž
pro vezdejší chléb. Ale povznášejí nezlomená pudová vůle
k životu mateřský cit
