Následky těchto školních hodin? Zůstaňme při svém příkladu,
stačí tomu, aby ukázal rozdíl mezi dneškem kulturou
budoucnosti. Myslím, hoši nepoletí již jen tak jako slepí
a diví kolem radnice. Zde není zkoušení, není opako
vání jediný požadavek žácích: aby otevřeli oči pa
matovali všech podrobností, viděli.UMĚLECKÁ VÝCHOVA. takového za
městnání rozlévá útěcha celé školní práci; již to, co
činí učitele schopným pro takové uvádění umění, jeho
záliba díle, musí sdíleti malými posluchači osvěžo-
vati pravou lidskou radostí dusnou atmosféru Školní světnice. Nekřivdím asi obyvatelstvu pokročilého rozvíjejícího
se města, počítám-li, stačí prsty obou rukou součet
těch, kteří tom vůbec vědí, jedné ruky všecky, kterým
tiché, harmonické linie, sladěné půvabnou idylu staro
českého patricijství, také něco praví. stěně některé
třídy měšťanské školy Pardubicích visí příklad umělecký
barvotisk Mathauserova nebo Kavánova pohledu Kuně
tickou Horu. Škola pestrost úkolu uloženého sama
chová sobě lecco potěšujícího, budí mnohou zálibu; ale
konečně jsou žáci jsou učitelé, pro které není škole
radosti. Učitel předstoupí žáky před obraz rozebírá: začne
zajisté polohopisné, ježto zde nalézá žáka nejvíce zásoby
vědomostí, jejichž rozvíjení těší; spojí-li dílo známým
listem >Obrázk.)
. když učitel, pokračuje svém díle,
odbude hodinu př. 275
udušuje chuť jádra. (Příště dále. Pardubická radnice honosí sgrafity Alešo
vými, představujícími měšťanstvo doby vrcholu staré slávy
města. dějepisnou před samými sgrafity —
pak jest aspoň naděje, budoucnosti věčně nespokojení
poplatníci nebudou vrtět hlavami nad záhadnou okolností,
proč takové >sumy« vydávají tak zvanou podporu
umění. archů< nebo pod. Václava nebo třeba nejsnáze přístupné ilustrace obálek;
a řekne mu, rodné město dílo, němž tvůrčí síla
téhož umělce jest bezprostředněji vyjádřena než všem, co
dosud vidělo. pro zbylo poslední útočiště obrázcích
po stěnách rozvěšených, kterých skrývá tajemství vy-
učovati bez námahy učiti bez nucení., opatří bohatý materiál
kulturně historický, kterého brzy může užiti také pro pozo
rování čistě umělecké; jest ovšem středem světlo,
barva, nálada, komposice, všecko pozorování techniky a
poučných poznámek ní. Hoši poznají krajinu, obraz zajímá; ale daleko
menší část toho, obrazu vloženo, mluví nim sroz
umitelnou řečí—jest potřebí návodu, aby obraz působil, jak
má. Než, přijde pokolení,
které zná školy »Husitského hejtmana*, některou kresbu
sv
